Odchov pyrury perlového červenobřichého

Pyrrhura perlata perlata

velikost písma:  A A A
28.06.2010, 21:53     Autor: Miroslav Štěpán     10917 zobrazení     4 komentáře

Jelikož není mnoho informací o těchto nádherných papoušcích a především o jejich způsobu hnízdění, rozhodl jsem se napsat něco málo o pyrurovi perlovém červenobřichém a vysvětlit tak některé zajímavosti z odchovu, popřípadě někoho navnadit na chov těchto vskutku krásných ptáků.

K pyrurům jsem se dostal asi jako každý jiný. Koupil jsem jeden pár pyrurů rudohlavých (Pyrrhura rhodocephala) a poté jsem vyloženě musel koupit i jiné zástupce tohoto rodu, jelikož mě pyrurové naprosto okouzlili. Další rok přibyl pár pyrurů žlutoprsých (Pyrrhura hypoxantha ) a dva páry pyrurů perlových červenobřichým. Samozřejmě jsem už nepočítal s tím, že bych dále chov rozšiřoval, ale dostal jsem nabídku na získání ještě jednoho chovného páru pyrurů perlových červenbřichých. Měl jsem opravdové štěstí, jelikož jsem narazil na opravdu solidního a slušného chovatele, kde nebylo pochyb, že se jedná vskutku o chovný pár. Volba byla tedy jasná a pyrurové jeli ke mně domů. Popravdě jsem vůbec nečekal, že by mohli začít hnízdit, jelikož vím, že papoušci si nejprve musejí uvyknout na nové prostředí. Počítal jsem tedy s tím, že ptáky přezimuji doma a případné hnízdění proběhne až venku ve venkovní voliéře. Ptáky jsem umístil do boxu 1,2 metru dlouhého, 1 metr vysokého a 0,8 metru hlubokého.

Teplota v místnosti neklesala pod 19 stupňů. Budka byla připevněna z venku a pyrurové ji ze začátku používali pouze k nocování. Hned první den po přívozu se ptáci ze začátku mírně báli a byli vyplašeni. Stačilo však, aby viděli, jak krmím pyrury rudohlavé piškoty a neváhali ani chvíli a pro piškot si přišli i noví kamarádi. Bylo mi jasné, že si budeme rozumět. Druhý měsíc pobytu u mě se u pyrurů změnilo razantně chování. Oba ptáci byli najednou trochu více hluční, samice se naparovala a začínala se zajímat více o budku. Bylo mi jasné, že se ptáci dostali do toku a přizpůsobil jsem jim tedy i podmínky, aby mohli úspěšně zahnízdit. K dispozici měli dřevěnou budku, ve které samice začala rozšiřovat důlek a samec okusoval budku všude kde to jen šlo. Vletový otvor dokonce prokousal tak, že budka byla prakticky z přední strany skoro celá otevřená. Zmiňuji to proto, že se domnívám, že pyrurové jsou hodně stimulováni právě tím, že budku mohou opravdu hodně upravovat. Zde by bylo dobré zmínit, že pyrurové mohou budku doslova prokousat a může dojít i k případnému úletu, což se mě stalo nedávno při hnízdění pyrurů žlutoprsých, naštěstí hnízdění probíhalo ve vnitřních prostorech. Světlo jsem v této době prodlužoval až do 23 hodin. Pyrurové měli k dispozici každý den klíčené a trochu suchého krmení, trochu vaječné míchanice a samozřejmě velké množství ovoce a zeleniny. Hned po doplnění krmiva se pyrurové slétli na krmítko a hodovali. Poté vždy skončili v boudě, kde samec nejspíše samici hned krmil a docházelo i k páření. Samička postupně zůstávala v boudě čím dál více a bylo mi jasné, že zasedne. Jako podestýlku jsem zvolil trochu hoblin, které však samička vyházela. Dno bylo pokryto pouze úlomky a třískami z opracované budky a také peřím, které si samice vytrhala z hrudi. Tento jev je docela známý například u agapornisů etiopských. U pyrur jsem o tomto jevu zatím neslyšel. Jeden den jsem uviděl samici s nafouklým břichem a bylo jasné, že začne snášet. Zanedlouho se v budce objevily čtyři vejce a samice je poctivě zahřívala. Samec trávil většinu dne se samicí v budce. Během inkubace byla teplota v místnosti 20 stupňů, ale vlhkost poměrně malá. Rosil jsem proto budku každý den z venku. Dřevo dobře vodilo vlhkost dovnitř budky a výsledkem byl hlas prvního mláděte. Další dny jsem uslyšel vícehlasné volání mladých, ale netušil jsem kolik jich tam opravdu je. První kontrolu jsem chtěl provést až při kroužkování. První pohled do budky byl úžasný. Uviděl jsem čtyři krásné mladé s plnými volátky a jemně bílým chmýřím. Po nakroužkování jsem zjistil, že jednomu mláděti rodiče ucvakli dva prsty a špičku křídla. Z těchto důvodů jsem proto prováděl kontrolu budky už velmi vzácně, spíše až byli mladí větší. Jediné co mě mrzí je skutečnost, že jsem nevedl přesné časové záznamy o vývoji mláďat, jelikož jsem musel řešit nemilé osobní problémy a na zapisování nebylo ani pomyšlení. Prakticky jsem se zdržoval doma pouze na kontrolu a krmení ptáků. Doufám, že dostanu ještě šanci od tohoto krásného robustního páru a příště tuto chybu s přesnými časovými údaji napravím. Po vylíhnutí mladých rodiče spotřebovávali obrovské množství máčeného i klíčeného krmení a vaječné míchanice. Vaječnou míchanici si připravuji sám. Do míchanice jsem strouhal každý druhý den trochu sepiovky a přidával vločky z mořských řas nebo pangamin s pupálkovým olejem. Dvakrát týdně jsem do míchanice přidával rakytníkový olej, který je podle mého názoru vysoce vhodný pro ptactvo. Samozřejmostí byl přístup ke kvalitnímu mořskému písku s mletými škeblemi a uhlím, který rodiče hojně využívali. Občas jsem míchanici nahradil pouze hrstí piškotů namočených v medu nebo v rakytníkovém ojeli. Každý den měli ptáci k dispozici velké množství ovoce a zeleniny. Naučil jsem je přijímat prakticky vše. Z ovoce jsem podával jablka, hrušky, mandarinky, pomeranče, mango, pomelo a jiné. Ze zeleniny přijímali malé kapustičky, brokolici, hrášek, kukuřici, sladké papriky, okurky, rajčata, později i kedlubny a ředkvičky, mrkev. Vhodným doplňkem byla i hrst jeřabin a hlohu, který si na zimu zamražuji. Především jeřabiny jsou všemi mými papoušky upřednostňovány i před ovocem a zeleninou. Do vody jsem přidával česnek nebo jablečný ocet. Velmi zřídka Acidomid-E nebo Optimin- E. Co se týče ovoce a zeleniny, tak je opravdu důležité ptáky krmit opravdu velmi pestře, jelikož to považuji za jeden z nejvýznamnějších faktorů pro úspěšné hnízdění těchto ptáků. Výsledkem jsou pak nádherně zbarvená mláďata, která hýří množstvím barev. Mláďata po vylétnutí z budky byla opravdu nádherná i přesto, že břicha mladých se vybarvují do červena až později. Byla krása pozorovat rodiče se svými potomky, jak hodují na jedné misce a soustředí se pouze na to, kdo první vyzobe ty nejchutnější semena z naklíčené směsi.

V současné době chovný pár letním ve venkovní voliéře, kde nabírají síly a přepeřují. V této době proto podávám třikrát týdně vaječnou míchanici s medem. Poměr je následující: tři vejce, strouhanka, a dvě polévkové lžíce medu. Třikrát do týdne dávám pouze suchou směs se zvýšeným obsahem výživnějších semen. Samozřejmostí je i zelené krmení, kterého nyní hojně využívám. Zkrmuji pampelišku, jetel, sedmikrásku, ptačinec, dlouhé trávy a jejich nedozrálá semena, květy afrikánu, měsíčku, mírné množství máty, šalvěje, meduňky a dobromysli (oregáno) i s květenstvím. Nyní jen čekám na větší výskyt heřmánku, u kterého budu zkrmovat především květy. Každý den mají ptáci přístup k čerstvým větvím vrby a čerstvé vodě. Ještě bych zmínil, že pyrurové můžou velice snadno začít konzumovat jen některé potraviny i semena, které jim chutnají nejvíce. Proto je velmi důležité nechat vybrat ptáky potravu do posledního kousíčku a teprve podávat potravu novou. Jak už jsem zmínil, kromě chovného páru vlastním ještě čtyři mladší kusy, které nyní letním společně. Všichni ptáci pocházejí z početných hnízd a je vidět, že taková ranná socializace s více příslušníky svého druhu může přinést své „ovoce". Všichni ptáci se chovají velmi zdravě k ostatním a dokonce se i všichni střídavě páří, dokonce i samci navzájem pokud zrovna samice není v dosahu. Samozřejmě nemůžu odvozovat jakékoliv závěry, ale tohle chování napovídá o zdárném psychickém vývoji těchto jedinců. Hra s vrstevníky a počáteční socializace ve svém prostředí je stejně tak důležitá pro mladého papouška a jeho budoucí chování jako u mladého človíčka.

Závěrem bych shrnul osobnost těchto papoušků. Jedná se o komunikativní ptáky, kteří jsou neustále v pohybu a vyžadují kontakt s chovatelem. Každý den, když procházím okolo voliér, jsou všichni natisknutí na pletivu a čekají, co jim zase donesu dobrého. Nejkrásnější odměna je však, pokud máte chvíli času a můžete si sednout k voliérám a pozorovat pyrury perlové červenobřiché, jak skotačí v prosluněné voliéře a září všemi barvami, jako by chtěli vzdát hold matce přírodě a oslavit její zázraky.

Miroslav Štěpán Miroslav Štěpán
Autorem od: 04.01.2014
1 článek 0 popisů zvířat

Komentáře k článku

Vaše jméno:
Kolik je dva krát tři? *
Text komentáře: *
Napsáno je 0 a zbývá 500 znaků.

17.03.2014, 15:46
To je hezky napsané a příspěvek svědčí o vysokém odborném a morálním profilu chovatele. Odměnou jsou pak spkojení chovanci a nádherné zdravé odchovy, které jsou zárukou udržení druhu v zajetí.
Bylo by pane Štěpáne možné zamluvit si u Vás odchovy r.2014?
S pozdravem a přáním úspěšné chovatelské sezony
Jiří Zika
23.10.2013, 12:27
Krásný článek. Mám taky dva malé lumpy, kteří mi žerou z ruky, chodí se mnou po bytě a někdy taky kousnou. Zatím ne naplno, spíše si hrají. Nikde jsem se zatím nedočetl, jak velké množství potravy je jim možné dát. Připadá mi, že by žraly stále, dokut je co. Dávám dvě lžíce suchého nebo máčeného a stejné množství zeleniny a ovoce. Jako bonus někdy piškot nebo měsíček jablka, 2 až 4 hrozna. Je to hodně nebo málo.
26.07.2010, 01:03
Ahoj Martine. Děkuji za pochvalu, přesto si myslím, že je pořád co vylepšovat. Doufám, že se k těm "ořechům" dostaneme oba a třeba si i něco dopárujem :-)
25.07.2010, 17:31
Miro, jsem rád, že se ti podařil odchov pyrurů červenobřichých. Je to tvá vizitka a to, že je takhle pestře krmíš a vymýšlíš pořád nové věci je jen dobře. Dle mého bys některé naše známější chovatele , nemyslím TOP chovatele typu p. Drozdek, strčil do kapsy. V krmení a přístupu k papouškům jsi dobrý a věřím, že i větším papoušků by se u tebe dařilo. Přeji ti ať se ti takhle daří i nadále a dosáhneš na ty větší "oříšky".