Malé poohlédnutí, část třetí

velikost písma:  A A A
03.05.2009, 15:15     Autor: Zdeněk Gajdoš     1288 zobrazení     1 komentář

Vzpomínka na mé seznámení s nadšeným chovatelem ptáků Karlem Vaďurou a naše společná cesta.

Cíl: Čestmír Drozdek, místo: Český Rudolec, vzdálenost: 50 km, předpokládaný čas cesty: 60 min.

Cesta od pana Vladimíra Nováka byla lemovaná rybníky, takže o tom, že jsme na Třeboňsku, nebylo pochyb. Pohled na vodní hladinu společně s předešlým  občerstvením v nás vyvolal malou potřebu, takže jsem zastavil u krajnice mezi dvěma rybníky, kde jsme si vyhlédli každý svůj statný strom a v jeho těsné blízkosti jsme se kochali pohledem na okolní krajinu. Po dokončeném kochání  jsme pokračovali dále v jízdě, kdy jsme si ujasnili, že bude zřejmě  vhodná ještě jedna takováto zastávka před naší návštěvou. Projeli jsme oblast rybníků a začali jsme projíždět členitou krajinou luk, polí a lesů a pomalu jsme se blížili k našemu cíli. Já se snažil během cesty z Karla vyloudit nějaké informace o Čestmíru Drozdkovi, jelikož naše zvědavost byla umocněna i tím, že oba předchozí chovatelé Zdeněk a Vladimír pana Drozdka znali a potvrdili nám, že tam již něco uvidíme, ale Karel byl neoblomný a jen se usmíval a nechtěl nic prozradit a pouze  uvedl, že je tam vše podřízeno ptákům, a že se brzo dočkáme a nemáme být pořád zvědaví, takže jsme jej poslechli, jelikož byl z nás nejstarší a již jsme se na nic nevyptávali a byli jsme po zbytek cesty napjati z očekávání, co nás čeká.

Jakmile jsme vjížděli do Českého Rudolce, tak jsem po pravé  straně spatřil něco, čemu jsem zprvu nechtěl věřit.  Bizoni, zvolal jsem a ihned odstavil auto u krajnice, abychom si mohli fascinující stádo prohlídnout a zároveň vykonat naši plánovanou a již také potřebnou malou potřebu.

Úchvatný pohled na pasoucí se stádo a krávu s teletem Úchvatný pohled na pasoucí se stádo a krávu s teletem Foto: Zdeněk Gajdoš

Při našem již druhém kochání a zároveň  při pohledu na stádo, jsem se trošku  zasnil  a  zavzpomínal  si na má  mladá léta, kdy jsem rád chodíval do kina na tzv. „kovbojky“, ve kterých se po prériích proháněli indiáni mezi mnohohlavým  stádem bizonů, které lovili pro maso a kožešiny na zimu a také jsem si vybavil film oceněný několika Oskary, a to „Tanec s vlky“, kde se po dlouhé době dočkali migrujícího stáda bizonů. Jak může být rozzuřený bizon (tatanka) nebezpečný, bylo také ve filmu patrné a k zastavení rozezleného býka, bylo zapotřebí přesné  střely  z opakovací pušky. Ovšem nebylo mi jasné, co by zastavilo případného  žárlivého  býka, kterého  by vyvedlo z míry to, že mu okukuji jeho krávu s potomkem. Začal mi běhat mráz po zádech, když jsem v dáli za stádem spatřil pouze dřevěné sloupky chabého průměru na kterých byla přichycena pouze bílá páska. O tom, že by mě měla  ochránit před případným útokem, jsem silně  zapochyboval. Přejížděl jsem po zmíněné pásce pomalu očima kolem celé ohrady, až jsem s hrůzou zjistil, že tahle páska (ohradník pod napětím) je také natažena přede mnou a to nedaleko od místa, kde jsem právě vykonával kochání. Proběhla  mi hlavou scénka o velebnosti, která si krátila cestu přes ohradník a následné obklady  paní Kelišové. Blesku rychle jsem dokončil kochání, polknul slinu a přiškrceným hláskem jsem vyzval Karla a Zamba k nasednutí a k pokračování v cestě.

Vjížděli jsme již do Českého Rudolce a Karel začal vzpomínat a pomalu si vybavovat, kde pan Čestmír bydlí a díky jeho skvělé orientační schopnosti, ale především na základě navedení jednoho kolem jdoucího,  jsme  jeho dům brzo našli. Já jsem po vysednutí z auta z cesty tak trošku obhlížel chovatelovu zahradu, kde jsem marně hledal voliéry, nic  jsem neviděl a vůbec se nám zdálo, že není nikdo doma. Karel duchapřítomně vytáhl mobil a ujistil nás, že je to opravdu stavení chovatele, kterého jsme přijeli navštívit a že hned dá vše do pořádku, což jsme mu také se Zambem doporučili se slovy, že na naši návštěvě u tohoto chovatele již trváme. Po ukončeném krátkém rozhovoru nám Karel vysvětlil, že jsme správně, ale že Čestmír má ptáky jinde  a že máme chvilku počkat, že pro nás přijede. Během chvilky se také tak stalo. Z auta vysedl od pohledu pohodový muž, který se přivítal nejdříve s Karlem s kterým se již znali řadu let a pak se představil i nám a vyzval nás, abychom jej následovali za jeho autem, že pojedeme na místo, kde má ptáky na které jsme se přijeli podívat.

Za krátko jsme již vjížděli do areálu, ve kterém se nacházelo několik budov a u jedné z nich jsme také zastavili. Karel vzpomněl panu Čestmírovi, že jsme již navštívili dva chovatele od kterých si vezeme i nějaké ptáky a pan Drozdek nás vyzval abychom přepravku nenechávali v autě a vzali ji raději dovnitř. Ptáky si také prohlédnul a pochválil nám je, což mi přidalo na výšce cca tři centimetry. Z budovy vyšla přítelkyně pana Drozdka s kterou jsme se také přivítali a byli jsme pozváni dovnitř. Hostitel nám navrhl, že první bude následovat  prohlídka ptáků a jeho zařízení a potom bude rozmluva s občerstvením. Takže jsme v  první místnosti, kde  bylo posezení nechali přepravku a společně jsme následovali pana Drozdka do vedlejší místnosti, což byla vlastně dlouhá chodba o které jsem si původně  myslel, že se jedná o spojovací chodbu do místnosti další, kde  uvidíme ptáky.  Vstoupili  jsem do  chodby a tu vám to všechno  začalo. Spatřil  jsem spoustu voliér a spoustu ptáků, ale jakých !  Tak to byl  teda pro mne takový  fičák, že mi z toho  spadla brada. Já byl z toho celkem úplně vedle  a nevěřícně  jsem  koukal.   První kdo si toho všimnul byl Karel, který do mě drknul  a tiše mi zašeptal, že mám při tom koukání aspoň zavřít pusu, že to vypadá nevhodně.  Zavřel jsem ji teda. Co Vám mám povídat, v jedné  z voliér  rozverně  skotačila a na větvi poskakovala samička dvojzoborožce žlutozobého, v další se zase proháněli turakové různých druhů. Spatřil jsem tangary, korunáče vějířové , mandelíky modrobřiché , exotické sojky a spoustu  jiných druhů.

Skotačící samička Skotačící samička Foto: Zdeněk Gajdoš

Prostě něco nádherného. Já jsem z toho byl  tak vedle, že jsem  zapomněl i fotit. Tak tomu se teda u nás na Moravě říká mazec. Něco takového  jsem doposud neviděl a už mi bylo jasné, proč se někteří zmiňovali, že u tohoto chovatele je vše „long“ a „big“, protože všechny chodby byly opravdu dlouhé a prostory velké. Ve voliérách bylo hodně ptáků, které jsem viděl poprvé a také si nevěděl s některýma rady  s tím, kde je mám vlastně zařadit. Spousta papoušků, hmyzáků a plodožravých. Nechal jsem promluvit  svůj fotoaparát a doufal jsem, že mi vydrží baterky. Jedna místnost střídala druhou a v jedné bylo možno vidět samou drobotinu a v další zase toka, tukany, zoborožce, papoušky, prostě paráda. Všude panovala neskutečná čistota. Všechny voliéry byly vnitřní a potřebné množství světla zajišťovaly rozměrné stropní  světlíky a zářivky, některé s UV spektrem. Všechny voliéry byly vybaveny účelně a také dekorativně větvemi, pařezy a kmeny a také rozvodem vody s tryskami, které zabezpečovaly mlžení, zřejmě automatické. Přecházeli jsme z jedné místnosti do druhé a viděli různé zástupce z ptačí říše a skvěle vybavené chovné zařízení.

Spatřili jsme i mnoho druhů papoušků Spatřili jsme i mnoho druhů papoušků Foto: Zdeněk Gajdoš

Za kamerou je Zambo, uprostřed pan Drozdek, Karel je vpravo a po levé ruce ošetřovatel Za kamerou je Zambo, uprostřed pan Drozdek, Karel je vpravo a po levé ruce ošetřovatel Foto: Zdeněk Gajdoš

Jedna z dlouhých (Long) chodeb, které jsme měli možnost spatřit, všude panovala naprostá čistota Jedna z dlouhých (Long) chodeb, které jsme měli možnost spatřit, všude panovala naprostá čistota Foto: Zdeněk Gajdoš

Velké, druhové zastoupení drobotiny Velké, druhové zastoupení drobotiny Foto: Zdeněk Gajdoš

Hala před dokončením Hala před dokončením Foto: Zdeněk Gajdoš

Po ukončení prohlídky všech místností, nám byla předvedena velká (big) hala obrovských rozměrů, která byla před dokončením. Pořízené fotky ptáků naleznete ve fotogalerii na této webovce. Po prohlídce jsme společně usedli ke stolu a Čestmírova přítelkyně nám nabídla kafe  a občerstvení, které mi velice bodlo, protože pro mne,  jako nic netušícího zvědavého návštěvníka a především  začátečníka v chovu hmyzo a plodožravých ptáků,  byla prohlídka  chovatelského  zařízení obrovským  zážitkem, který rozhodně předčil všechna má očekávání po  kterých  jsem si musel oddechnout a kafe mi proto velice bodlo. U občerstvení nám náš hostitel pověděl,  že to co jsme zhlédli, je možné  díky tomu, že je relativně zdráv a že tomu také věnuje veškerý svůj volný čas a finanční prostředky a tím pádem si může splnit svůj velký sen, a to chov ptáků, který je mu životním koníčkem. S chovatelem a jeho družkou jsme probírali mimo jiné i pestrost  a  množství krmení, jak hmyzu, tak veškerého druhu ovoce, což bylo pro mne až neuvěřitelné o čemž svědčila  i přítomnost mnoha mrazících boxů a přípraven krmiva. Vedlo se i povídání  kolem chovu různých druhů  zoborožců, tukanů a turak což je velmi zajímavá skupina  ptáků. Všude přítomná čistota v chovatelském zařízení musela  být dle mého názoru rozhodně důsledkem  přičinění  ženských rukou, a myslím si, že ty samé ruce nám také  uvařily  kávu a přichystaly občerstvení. 

Tak jako u předešlých chovatelů nastala i zde chvíle, kdy jsme se museli rozloučit. Přepravku jsem dal do auta a v kufru jsem našel zapomenuté květiny určené  pro přítelkyni pana Drozdka, takže rozloučení bylo i s předáním květin. Panu Drozdkovi jsem při podání ruky poděkoval  za to, že nám umožnil prohlídku jeho chovného zařízení a  také jsem jej informoval o tom, že se mu podařilo srazit mé sebevědomí hodně nízko a díky této návštěvě budu muset svůj dosavadní náhled na chov hmyzo a  plodožravého ptactva  celkově  přehodnotit. Po rozloučení jsme nastoupili do vozu a následovala naše cesta k domovu. Všichni jsme si z naší cesty od třech chovatelů odváželi spoustu dojmů, nových poznatků a také  zážitků a já s Karel ještě něco navíc, a to své vysněné ptáky.

Závěrem  bych chtěl poděkovat  chovatelům: Zdeňku Krlínovi, Vladimíru Novákovi a Čestmíru Drozdkovi za to, že díky jejich svolení mohlo dojít k sepsání tohoto článku a také, že nám věnovali při naší návštěvě toliko času.

U  pana Čestmíra  Drozdka se od této návštěvy jistě mnoho změnilo, velká hala je již dokončena a určitě se v ní prohání a poletuje spousta zajímavých ptáků. Také kolekci  zoborožců, tukanů  a turak má již  chovatel daleko rozsáhlejší. Mohu Vám zde do budoucna přislíbit sepsání samostatného článku o panu Čestmíru Drozdkovi a jeho chovu a již nyní si na  chovatele společně s Adamem Burou strouháme tužky a procvičujeme  techniku focení, jelikož jsme se na návštěvě za účelem sepsání článku již s panem Čestmírem Drozdkem domluvili. Na schůzku s tímto velice  zajímavým a především velkým milovníkem a chovatelem  ptáků se již  těšíme.

 

Sepsáno při vzpomínce na pana  Karla Vaďuru.

 
                                                                                                          
Zdeněk Gajdoš Zdeněk Gajdoš
Autorem od: 26.11.2013

Komentáře k článku

Vaše jméno:
Kolik je dva krát tři? *
Text komentáře: *
Napsáno je 0 a zbývá 500 znaků.

10.05.2009, 19:50
Ahoj Zdeňku. Velice chválím tvůj článek, ale má jeden háček. K panu Drozdkovi se teď těším ještě nepoměrně více :-)