Aktuálně: 5 721 inzerátů166 254 diskuzních příspěvků17 630 uživatelů

Příprava psa na výstavu

Příprava psa na výstavu
Michaela Weidnerová 24.01.2014, 16:00
6 054 12 minut čtení

Samotné přípravě na výstavy předchází ještě jedna neméně důležitá záležitost a to pořízení vhodného štěňátka s výstavními předpoklady. Samozřejmě mnoho lidí neplánuje výstavní kariéru svého psa dopředu a rozhodnou se až později, zcela spontánně. Pokud ale patříte mezi ty, kteří o tom alespoň uvažují, měli byste se na to zaměřit už při výběru štěněte a svůj úmysl oznámit chovateli.

O výběru vhodného chovatele bylo napsáno již mnoho a proto se tomu nebudu na tomto místě podrobněji věnovat. Pochopitelně zde hovořím o chovateli, který má vrh po kvalitních rodičích. Kvalitu rodičů, prarodičů a praprarodičů si můžete ověřit jednak z jejich průkazů původu a výkonnostních knížek, kde jsou uvedeny tituly z výstav, absolvované zkoušky, různá povinná i nepovinná zdravotní vyšetření a také bonitační kód (číselný nebo písmenný kód označující celkový vzhled a povahu příslušného jedince). Dále můžete požádat o pomoc poradce chovu daného plemene, který má přehled o aktuálních nadějných vrzích v republice nebo se osobně zúčastnit např. bonitace či svodu mladých a snažit se co nejvíce dozvědět o odchovech vybrané chovatelské stanice. Dalším možným ukazatelem jsou totiž již narození potomci z jiných vrhů příslušných rodičů, i když i toto je jen relativní. Máte-li tedy slušného chovatele, většinou vám sám rád ochotně pomůže při rozhodování a doporučí vám štěňátko s nejlepšími možnými předpoklady. Zcela úmyslně zde uvádím slovo předpoklady. Pokud vám totiž někdo již dopředu nabízí „zaručeného“ šampióna a ujišťuje vás, že bude určitě a stoprocentně chovný, není seriózní. Totiž i při nejpečlivějším možném výběru těch nejlepších rodičů, nemusí dané spojení vyjít a poslední slovo má nakonec vždy moudrá příroda. Pokud tedy vašemu, v době odběru ideálnímu, štěňátku později nenaroste zub, zvlní se srst, má v dospělosti přestavěnou záď apod., je to sice škoda, ale nelze v tomto případě vinit a osočovat chovatele. Je to stejné jako u lidí, kdy i dítě vysokoškoláků může v budoucnu sotva projít zvláštní školou. Z toho vyplývá, že koupě štěněte je do určité míry vždy sázka do loterie.

Vrátíme se ale k přípravám na výstavy. Než začneme se samotným nácvikem, bylo by nejrozumnější si vše nejdříve nechat ukázat od chovatele a poté se také několika výstav zúčastnit jako diváci a jen pečlivě pozorovat ostatní vystavovatele našeho plemene. Je to důležité proto, abychom si udělali představu o tom, co všechno budeme muset svého pejska naučit. Je dobré na takovouto seznamovací výstavu vzít již očkované štěně s sebou, aby nasálo tuto atmosféru a později nebylo vyplašené a nejisté v podobném prostředí.

Příprava psa na výstavu

Posuzování většinou probíhá v několika fázích – v pohybu, ve výstavním postoji, u některých malých plemen i na stole a na závěr celková podrobná prohlídka psa (skus, počet zubů, pevnost kostry, nasazení a délka ocasu, u psů kontrola varlat apod.). Toto vše, chceme-li uspět, musíme pečlivě natrénovat.

Mnoho lidí se bohužel zcela mylně domnívá, že stačí psa učesat a na výstavu přivést, dotáhnout ho jakkoliv do kruhu a tím pro ně vše končí a zbytek je už na rozhodčím. Tito majitelé jsou pak velmi často zklamaní a smutní. Rozhodčí má totiž právo psa, který se nechce nechat prohlédnout, je bázlivý nebo naopak agresivní, utíká pryč, ruší ostatní… atd. z kruhu vykázat a neposoudit popř. mu zhoršit výslednou známku.

Kdy tedy začít s tréninkem? A jak? Odpověď je poměrně jednoduchá – ihned, ale postupně. Nejdříve bych chtěla upozornit na chování na výstavě. I když vše pečlivě natrénujete, pes se musí také cítit jistě ve výstavním areálu, kde je spousta lidí, psů, hluku atd. Přirozené a uvolněné chování zase získá pozitivní zkušeností s takovým prostředím. A jsme opět u socializace. Berte tedy štěně pokud možno všude s sebou a seznamujte ho odmala s různými situacemi. Jak jsem již zmínila výše, je dobré navštívit výstavu ještě před tím, než to bude naostro. Problém s chováním často nastává v halách, kde je jiná akustika, nepříjemný povrch podlahy, dveře na fotobuňku…atd. V Praze se toto dá například dobře trénovat v hale letiště nebo obchodech Hornbach. Na obě místa mají psi přístup a kromě velkého množství psů je zde atmosféra podobná jako na výstavě. To, že při návštěvě těchto prostor musí být pes čistý a patřičně vyvenčený, považuji za samozřejmost.

Kromě osvojení návyku na prostředí musíme zároveň trénovat a zautomatizovat ostatní dovednosti. Malé štěně ale neudrží dlouho pozornost a proto je nutno nácvik rozfázovat. Vše začíná vždy podle plemene patřičnou úpravou srsti, tzn., že psa učešeme, vykartáčujeme, necháme příslušně ostříhat či otrimovat, eventuelně podle potřeby vykoupeme. Na tyto úkony rovněž navykáme již štěňátko. On totiž uválený pes s cucky za ušima a čumbrky v kožichu rozhodčího nejspíš nezaujme. Ohledně koupání je dobré příslušný šampon a kondicioner vyzkoušet nejprve nanečisto a udělat si tak obrázek, jak pes vypadá bezprostředně po koupeli. Jestli třeba srst neztrácí srst lesk nebo jestli příliš nevlaje apod. Z toho vyplývá, že některého psa můžeme vykoupat den předem a jiného naopak už třeba týden před výstavou. Zde je zase dobré využít zkušenosti chovatele a zkusit nejprve přípravek jím již vyzkoušený.

Samozřejmě musíme věnovat také náležitou pozornost samotnému nácviku předvádění v kruhu. Je šikovné si pro každý úkon zvolit nějaký povel a vždy stejně ho používat – např. „zuby“ pro kontrolu chrupu, „klus“ pro pohyb v kruhu nebo „postav se“ pro setrvání ve výstavním postoji. Zde je nutno vyzbrojit se trpělivostí, klidem a hlavně nějakou hračkou nebo dobrotou, kterou pak psa odměníme. Malé štěně totiž nerozumí lidské řeči a tak se první naše pokusy o výstavní drezúru většinou podobají zápasu s býkem. Malý rošťák se často všemožně kroutí, chňape po ruce, vyvlíká se z vodítka a nepostojí ani vteřinu. Jako u všeho musíme i zde být naprosto důslední a v případě potřeby psa i důrazně okřiknout a požadovaný úkon za každou cenu dokončit. Záleží samozřejmě především na vás, ale pes si časem na požadované úkony zvykne, zejména když bude patřičně pochválen a odměněn. Roli rozhodčího (vlastně pro psa cizí osoby) může sehrát například někdo známý, návštěva, jiný majitel psa nebo třeba instruktor na cvičišti. Pes si prostě musí zvyknout a bez problémů také strpět, že ho za vaší přítomnosti prohlíží a důkladně prohmatává cizí osoba. Bude se vám to hodit nejenom na výstavě, ale také třeba u veterináře.

Kontrola chrupu

Tato prohlídka se sestává ze dvou částí. Jednak se hodnotí typ skusu a potom počet zubů vždy podle platného standardu příslušného plemene. Pes může sedět nebo stát a zuby si prohlíží buď rozhodčí sám, nebo požádá vystavovatele, aby mu je předvedl on. Je tedy nutné psa navyknout na obě tyto alternativy.

Kontrola skusu se provádí zásadně při sevřené mordě oběma rukama a to tak, že naráz odhrneme horní i spodní pysk tak, aby bylo dobře vidět vzájemné postavení čelistí a počet řezáků. Musíme dávat velký pozor, abychom při tom psu nezakrývali čenich! Podle typu postavení čelistí rozlišujeme skus nůžkový, klešťový, křížový, podkus a předkus.

Druhou částí kontroly je počet zubů. Po hodnocení skusu pokračujeme postupně odhrnutím pysků na jedné i druhé straně, aby mohl rozhodčí přepočítat moláry a premoláry a nakonec psovi široce rozevřeme tlamu tak, aby bylo možno zkontrolovat i přítomnost zadních malých stoliček (M3).

Musíme počítat s tím, že i když předvádíme chrup sami, může se stát, že rozhodčí si bude chtít do tlamy sám sáhnout a i toto by měl pes bez problémů strpět.

Výstavní postoj

Výstavní postoj vypadá tak, že obě hrudní končetiny směřují kolmo k zemi (eventuelně k podložce) a pánevní končetiny jsou mírně vzad. Pro lepší stabilitu na jakémkoliv terénu můžeme zadní končetinu blíže k posuzovateli lehce zakročit. Váha by měla být samozřejmě rovnoměrně rozložena na všechny končetiny. Hlavu upravíme tahem vodítka nebo rukou do polohy typické pro plemeno. Vystavovatel potom stojí vždy tak, aby nebránil ve výhledu rozhodčímu. V této statické poloze se posuzuje především celková stavba těla, formát a typ, horní a spodní linie trupu, úhlení končetin, nasazení a délka krku, uší, ocasu, barva oka, kvalita srsti. Pes může být celkově prohmatáván např. z hlediska zjištění osvalení, dále se zjišťuje přítomnost obou varlat v šourku u psů apod. Posuzovatel má také právo změřit si i kohoutkovou výšku každého jedince. Měření se provádí speciální mírou. Nám doma pro nácvik ji může nahradit například pravítko nebo nějaká násada, kterou pak cvičně přikládáme psovi ke hřbetu.

Zkušený vystavovatel dokáže ve správně předvedeném postoji dělat se psem skutečně divy a zamaskovat tak některé jeho nedostatky a naopak zase zdůraznit přednosti. Samozřejmě zkušenému rozhodčímu ani toto neunikne. Je také dobré naučit se během posuzování sledovat rozhodčího a v momentě, kdy se zcela věnuje někomu jinému, dopřát psovi určitý oddech např. dovolit mu udělat pár kroků a poté znovu postavit do výstavního postoje apod.

S nácvikem postoje začínáme rovněž hned odmala, zpočátku pochopitelně v domácím nebo jiném klidném prostředí a až později přecházíme do rušnějšího. Štěně se s povelem např. „postav se“ snažíme co nejpřesněji srovnat do požadované polohy. Nejdříve samozřejmě stačí, když vydrží správně stát několik vteřin a ihned jej pochválíme a odměníme pamlskem. Postupně čas prodlužujeme. Jsme sice důslední, ale nikoliv tvrdí. Pes se má totiž později v kruhu jevit přirozeně a uvolněně, čehož nedocílíme přehnaným drilem.

Jak jsem uvedla již výše, majitelé některých malých plemen musí svého pejska naučit výstavnímu postoji také na stole. Postup je naprosto stejný. Malé štěňátko prostě občas tréninkově na stůl dáváme, aby si zvyklo a nemělo později strach. Samozřejmě netrénujeme na stole jídelním, protože pes nerozliší, kdy se zrovna nacvičuje na výstavu, a kdy rodina obědvá a jeho pobyt je na zmíněném místě naprosto nežádoucí.

Posouzení v pohybu

Předvedení psa v pohybu (kinetice) dává teprve vyniknout jeho ušlechtilosti a eleganci. Jestliže jsme ve statickém postoji schopni zamaskovat některé jeho nedostatky, zde je tomu právě naopak. Rozhodčí posuzuje především celkovou harmonii pohybu, pevnost stavby těla a všech jeho linií a kvalitu posunu všech končetin. Žádoucí je vydatný a prostorný pohyb. Jsou samozřejmě jedinci, kteří mají předvádění v krvi a šťastný je pak ten majitel, který takového psa vlastní. I jej však musíme určitým způsobem pro výstavy vychovat. Těm ostatním to dá ale daleko více práce psa vše naučit a správně ho připravit. Musí se snažit psa pozitivně motivovat a vzbudit u něj o požadované předvádění zájem.

Pohyb v kruhu, který je však ve skutečnosti čtvercem, vypadá tak, že pes se pohybuje s vzpřímenou hlavou na vodítku (výstavním či obyčejném) u levé nohy psovoda na straně blíže k rozhodčímu. Výjimku tvoří němečtí ovčáci, kteří běhají v tahu před psovodem. Nejpřirozeněji se pes předvádí v mírném klusu, a proto se vždy snažíme toto tempo dodržovat. Je nutné ho pečlivě pozorovat, aby nepřecházel do nežádoucího mimochodu. Mimochod je houpavý pohyb, kdy pes posunuje vpřed současně přední i zadní končetinu vždy na jedné straně těla. Rovněž bychom měli zamezit tahání, skákání a rušení ostatních.

Na závěr tohoto dílu bych se chtěla zmínit ještě o „přípravě“ nás samotných. Je potřeba si uvědomit, že výstava je společenská událost a tomu by mělo odpovídat naše vystupování i vzhled. Ono i vhodně volené oblečení dotváří celkový dojem. Je rovněž šikovné si dopředu zjistit, v jakém úboru se vystavuje to naše plemeno. Obecně platí, že vystavovatel většího plemene je oděn do slušného sportovního oblečení a naopak majitelé malých plemen se oblékají více společensky. Ať už máme ale na sobě cokoliv, obuv by měla být vždy hlavně pohodlná a pokud možno bez podpatků.

Naše oblečení by však se psem mělo celkově ladit (vlastně neladit) i barevně. Měli bychom dobře kontrastovat. Vystavovat tedy např. černého psa v černém kompletu není nejšikovnější. Sice nám to spolu sluší, ale např. linie krku nebo hřbetu budou rozhodčímu splývat s pozadím ve stejné barvě a tím zkreslovat skutečnost a narušovat posuzování.

Čím lépe tedy připravíme nejenom našeho psa, ale také sebe, tím větší máme šanci na úspěch a co nejlepší možné ohodnocení našeho kamaráda. Celkový dojem a souhra dvojice pán-pes nám může buď hodně pomoci, nebo hodně pokaziti.

Podělte se s námi o názor na tento článek →

Michaela Weidnerová

Autorem od: 16.01.2014

Podobné články

Může vás také zajímat