Způsoby chovu bažantů

velikost písma:  A A A
13.02.2014, 16:00     5011 zobrazení     1 komentář

Bažant je kurem rovin a kulturních stepí. Libuje si proto v úrodných a lužních krajích, kde má vhodné prostředí, výživu a kryt. Tyto základní podmínky musíme splnit, chceme-li mít v chovu bažantů úspěch. Oprávněně se tvrdí, že je snadnější bažanty vysadit, než je udržet, to znamená, že nepostačí jen ochrana jako u koroptví, nýbrž je třeba věnovat zvláštní péči hájení, klidu a výživě.

Podle prostředí a účelu, který hodláme při chovu sledovat, známe:

  1. chov divoký neboli přirozený
  2. chov polodivoký, usměrněný nebo smíšený
  3. chov umělý, krotký nebo voliérový

Jednotlivé způsoby chovu bažantů mají své přednosti i nedostatky.

Chov divoký (přirozený)

Tento chov spočívá v tom, že bažanty vysadíme do honbiště a staráme se o jejich pečlivou celoroční ochranu, hájení, klid a výživu. Podmínkou tohoto způsobu je rozsáhlejší honitba, její příznivé složení, zejména však dobré povětrnostní podmínky; je tedy jeho úspěch kolísavý a nejistý. Hlavním znakem tohoto způsobu je přirozená výchova bez zvláštního přispění člověka.

Výhody divokého neboli přirozeného chovu bažantů:

  • je to způsob nejpřirozenější
  • není se třeba obávat zvláštní nákazy bažantů
  • odpadá starost o zvláštní výchovu
  • je nízká mortalita
  • zdravotní stav je lepší

Nevýhody divokého chovu:

  • Je třeba udržovat větší zimní kmenový stav bažantů
  • Vyžaduje větší náklad na krmení a pečlivou ochranu
  • Vyžaduje výhodné prostředí bažantnice a rozsáhlejší okolí
  • Žádá příznivé počasí v době líhnutí
  • Je při něm velké nebezpečí vysekání hnízd v pícninách

Chov polodivoký (usměrněný, smíšený)

Při tomto chovu bažanty sice chováme volně v přírodě jako při chovu divokém, ale v době hnízdění jim odebíráme vejce z hnízd z neúplných násad, čímž donutíme slepice k zvýšené nosnosti nebo i ke druhé snášce, takže dosáhneme skoro dvojnásobné produkce vajec. Tento způsob má také své přednosti i vady.

Výhody:

  • je možno dosáhnout až dvojnásobné produkce a přírůstku
  • uspoří se náklady k vydržování vyššího zimního stavu
  • mortalita je dosti nízká

Nevýhody:

  • vyžaduje v době hnízdění stálé péče o sběr vajíček
  • vyžaduje opatření dobrých kvočen nebo líhní
  • vyžaduje zapracovanost personálu, zejména techniky líhňařství a výchovy. Polodivoký chov je pro naše poměry nejvhodnější a lze jej doporučit.

Chov umělý (krotký, voliérový)

Je založen na maximální produkci vajec a hodí se pro soustředěný chov při význačných bažantnicích, kde jde o hromadnou výchovu, nebo pro speciální bažantí nebo obchodní farmy. Zřizuje se obvykle na malém prostoru poblíž vedoucího bažantníka. V podstatě jde o chov s krotkými, doma vychovanými bažantími slípkami (jinak by tolik vajíček nesnesly), které jsou trvale nebo dočasně uzavřeny ve zvláštních voliérách. Venku v přírodě snese bažantí slepice 12-18 vajíček, kdežto ve voliéře snese krotká bažantí slepice 35-55 vajíček. Tímto způsobem chovu se dosáhne zvýšení produkce vajec o 200-300%. Bažantí slepice určené pro krotký chov musí být úplně zdravé a plodné, tedy nejvýše jednoleté. Ve voliérách jsou účelně krmeny a ošetřovány a snesená vajíčka jsou denně odebírána. Voliéry pro krotký chov jsou obdélníkového tvaru, asi 6 m dlouhé, 2-3 m široké a 1,7 m vysoké; jsou opatřeny hustým drátěným pletivem o světlosti ok 2×2 cm. Severní strana voliéry je obedněna, aby chránila bažanty před studenými větry. Strop tvoří drátěná nebo volně zavěšená síť. V každé voliéře se počítá s jedním kmenem, s 1 kohoutem a 6 slípkami. Voliéry je nejlépe zřizovat v uzavřených zahradách nebo na ohrazených loukách. Prostředí má být suché, se svahem k jihu nebo k jihozápadu. Před vypuštěním bažantů do voliér se místo řádně připraví tak, že se půda zkope a oseje vhodnou travní směsí. Do prostoru každé voliéry se zasadí několik silných balíkových sazenic nejlépe smrkových, a do rohu se upevní několik smrkových větví nebo vršků jako úkryt bažantů, popřípadě pro klidnější snášení vajíček. Uprostřed voliéry ve výši asi 50 cm nad zemí se upevní tyč pro hřadování. Kde je více voliér vedle sebe, obední se příčky mezi dvorci do výše asi 60 cm, aby kohouti na sebe neviděli. Pro větší klid se doporučuje obložit stěny voliér do výše 1-2 m rákosovou rohoží. Ve voliérách se musí zachovávat vzorná čistota, klid a dodržovat všechna hygienická opatření. Jsou-li voliéry stabilní-nepřenosné, je nutno každý rok vrchní vrstvu půdy odstranit, spodní vrstvu překopat, navézt novou půdu a osít trávou. Půda se vyměňuje proto, aby se mezi bažanty předešlo nakažlivé chorobě a aby se zničily zárodky různých nemocí. Koncem února se bažantí zvěř ze zimních komor přemístí, a to tak, aby v každé voliéře byl jeden zdravý a chovný kmen. Několik slepic si necháme zvlášť, abychom mohli nahradit neplodné nebo náhodně uhynulé slepice. Ponecháme si v zásobě také 2-3 kohouty pro střídání a osvěžování plemene. Aby se zvýšilo oplození vajíček a tím i produkce, střídají nebo vyměňují se v jednotlivých voliérách kohouti každý pátý až šestý den. Přihlíží se k biologické vlastnosti, že se kohout stává po 10 až 14 dnech páření k slepicím vlažným. Vymění-li se, je čilejší a častěji ostruhuje (pojímá se), takže se dosáhne oplození až 92% slípek.

Bažanti denně dostávají na 100 kusů 5 kg zrnin, zadní pšenice nebo kukuřice a 5 kg dužnin, krmnou kapustu, mrkev nebo řepu. Krmí se dvakrát denně, přičemž hlavní krmení je v 9 hodin a druhý zásyp ve 14 hodin. Poněvadž 1/3 až 1/2 stravitelných bílkovin má být živočišného původu, je po 15. únoru nutno přidávat do krmiva rozsekané a uvařené bílé maso, nejlépe z divokých králíků. Krmení a obsluhu ve voliérách obstarávají ošetřovatelé, kteří vždy stejným voláním nebo hvízdáním ohlašují krmení, na což si bažanti snadno zvyknou. Každá voliéra má mít popeliště s pískem a značná část má zůstat holá. Vpředu má každá voliéra úzká dvířka s evidenční tabulkou pro záznam snášky a střídání kohouta. Jsou nižší, vysoké asi 1 m a strop je z drátěného pletiva. Přenosné voliéry se každých 7 dní přemisťují na louce nebo trávníku tak, aby bažanti měli pod sebou stále čistou půdu. Je-li více voliér, doporučuje se obsadit je vždy ob jednu voliéru a po čase přemístit bažanty do voliér předtím prázdných. Tím se dodržují požadavky hygieny. Ve voliérách probíhá tok a ostruhování. Tok začíná podle klimatických poměrů asi koncem února nebo začátkem března, a to u kohoutů o něco dříve než u slepic. Asi 14 dní po ostruhování začnou slepice snášet po jednom vajíčku denně nebo ob den, někdy s malým přerušením.

Ve voliéře snášejí slípky vajíčka volně na zem nebo do připravených důlků, v nichž bývají podkladky. Snesená vajíčka se sbírají dvakrát denně, označí se číslem voliéry a datem snášky a ukládají se do proložek v tmavé a chladné místnosti, dokud se nevloží do líhně. Nejpozději do 24 hodin po snesení se vajíčka mají dát do líhně nebo pod kvočnu. Aby bažantí slepice měly dostatek vápna, přimíchává se jim do potravy nebo do vody pícní vápno nebo ze sádry uhnětou hroudy, které slepice rády oklovávají. Nikdy nesmějí chybět stále čištěné nádobky s čerstvou vodou. Často se ve voliéře vyskytnou slepice, které snesená vajíčka rozklovávají a vypíjejí. Takové slepice nutno včas zjistit a z voliér vyřadit. V našich výzkumných stanicích jsme zjistili, že mladé jednoleté slepice snášejí vajíčka nejdříve a snesly jich početně nejvíce, kdežto starší slepice snášely nepravidelně, opožděně, snášení často přerušovaly a se snáškou brzy přestaly. Každodenním sběrem vajíček a jejich včasným vložením do líhní získáváme proti snášení ve volné přírodě náskok 4-5 týdnů, což je při umělém chovu bažantů velkou předností. Hlavní podmínkou úspěšného chovu ve voliérách je klid, dobrý zdravotní stav a vysoká plodnost. Časté návštěvy cizích lidí ve voliérách, rušení při toku nebo snášení a znepokojování slepic i kohoutů je závažnou závadou a nesmí se trpět.

Aby škodná zvěř nevnikla do voliér, je nutno dbát na systematické lapání škodné.

Výhody umělého chovu:

  • lze jej zařídit na malé ploše
  • je možné dokonalé ovládání reprodukce
  • dosahuje se vysokého procenta oplození
  • využívá se racionalizace chovu
  • není závislý na počasí a povětrnosti
  • lze intenzivněji osvěžovat krev

Nevýhody umělého chovu:

  • vyžaduje značný náklad na stavební investice a zařízení
  • je nebezpečí infekčních nákaz
  • vyžaduje zvlášť školený personál
  • vyžaduje dostatek vhodných krmiv a správné výživy
  • bažanti nejsou dostatečně plaší

Uvážíme-li všechny přednosti a závady jednotlivých způsobů chovu bažantů, můžeme považovat pro naše poměry za nejvhodnější způsob chov polodivoký nebo smíšený, který nejen nejlépe vyhovuje našim poměrům a požadavkům doby, ale i vymoženostem vědeckého výzkumu a problému úspěšného chovu. Při všem je zapotřebí dbát všestranné péče a moderních zásad správné výživy a hygieny, jež způsobují nejvíce starostí.

Text: http://myslivost.wz.cz

Komentáře k článku

Vaše jméno:
Kolik je dva krát tři? *
Text komentáře: *
Napsáno je 0 a zbývá 500 znaků.

17.02.2014, 08:55 kralovak
chcem podakovat za tento clanok,myslim si,ze pre zacinajucich chovatelou je tam vela uzitocneho,ci uz pri stavbe volier ako aj dovodu co a preco sa ma robit. Milan Kováč