Prasátka malá i velká

Vzpomínky zootechničky JZD z období od r. 1974 do r. 1983

velikost písma:  A A A
19.02.2014, 16:00     Autor: Ing. Jindřiška Marková     2493 zobrazení     0 komentářů

Tento článek jsem napsala jako poučení pro laické čtenáře, ale i jako informaci pro mladé současné chovatele, aby věděli, jak se chovala prasata dříve před 40 ti až 30 ti léty.  

Je to radost, když se prasnice oprasí a přivede na svět osm až 14 selat. Po narození se selatům desinfikovaly pupky, skřípaly zoubky (aby nezraňovaly struky matky) a injekčně podávaly vitaminy a sloučenina železa. Pro každý vrh selat bylo vedle kotce jejich matky připravené vyhřívané lože; byl to takový ze tří stran uzavřený dřevěný domeček s vyhřívanou podlážkou, se stříškou a s jedním stále otevřeným vchodem.  V každém domečku pod stropem ještě navíc svítila infralampa, která hřála selata svrchu. Brzy po narození zdravá selátka uschla a dostala stříbřitě lesklou růžovou barvu. Zdála se mi vždycky krásná.

Prasnice kojí mnohokrát denně, avšak vždy jen krátkou dobu. Napřed si lehne na bok a „pozve“ selata k jídlu zvláštním pochrochtáváním. Selátka se na ten povel ve svém vyhřívaném „pokojíčku“ probudí a jako malí vojáčci rychlým poklusem jedno za druhým vyběhnou z boudičky ven ke své matce. Každé z nich ve spěchu a za hlučného kvičení hledá jeden struk, aby na něj zbylo. Selata silnější si vybojují struky vepředu, to nejslabší musí sát z méně vydatných struků vzadu.  Pak se na krátko rozhostí ticho, občas přerušené mlaskáním během sání. Za malou chvilku (dvě, tři minutky) jsou struky vysáté a selata se vrací do teplíčka pod infralampu.

Dalším veterinárním ošetřením malých sajících selat, určených k výkrmu, byla kastrace kanečků a kupírování ocásků. Po vykastrování se kanečci změnili na vepříky, jejichž maso (na rozdíl od kanců) nepáchne a má pak ideální konzumní jakost. Ocásky se všem selatům kupírovali proto, aby nedocházelo ke kanibalizmu, tj. k vzájemnému okusování ocásků, a tím zapříčiněným infekcím a následným zbytečným úhynům prasat v průběhu dalšího výkrmu.

Jednou v jedné porodně prasat dostala kojící prasnice do vemínka zánět. Abych její selata zachránila před úhynem hladem, převezla jsem je v koši ve starém služebním trabantu do druhé porodny, kde byla přibližně ve stejné době oprasená jiná a zdravá prasnice, ke které jsem cizí selátka přidala. Přestože na ně byla „macecha“ hodná, přesto ta přidaná selata nepřežila. Domnívám se, že už se před tím napila infikovaného mléka od své matky a pak na tu infekci uhynula.

Již v době sání u matek si selata zvykala na přikrmování suchou krmnou směsí pro selata (ČOS 1) z korýtka a na napájení pitnou vodou. Po dosažení hmotnosti asi 10 kg se selata odstavovala od svých matek a stěhovala se do tzv. odchovny. Ani zde někdy odchov nebyl bez problémů: Jednou, uprostřed horkého léta, si ošetřovatelky stěžovaly, že selata mají průjem.  Všimla jsem si, že ošetřovatelky selatům podávají krmnou směs vlhčenou vodou a že ta vlhká směs v korýtkách v tom horku celý den kvasí. Přikázala jsem ošetřovatelkám, aby korýtka vyprázdnily, vymyly horkou vodou, daly uschnout na slunce a pak zahájily krmení pouze suchou krmnou směsí. Ošetřovatelky mne poslechly, a do konce týdne bylo po průjmech. 

Prasata v předvýkrmu a ve výkrmu se pravidelně vážívala a ošetřovatelky byly odměňovány podle jejich přírůstků, tedy úkolovou mzdou.

Nedílnou součástí každé porodny byli samozřejmě také kanci, kteří se připouštěli na říjné prasnice. Jednou družstvo nakoupilo nového mladého kance plemene „Landrace“, pro užitkové křížení s prasnicemi plemene „České bílé ušlechtilé“.  Kance jsme pustili ven na sluníčko do výběhu. Všimla jsem si, že ve výběhu je několik ostrých kamenů a cihel, nebezpečných pro nohy zvířete.  Vlezla jsem do ohrady, abych kameny a cihly z výběhu vyhodila. Najednou však „milý“ kanec proti mně „vystartoval“ a já, hnána pudem sebezáchovy, jsem vmžiku  přeskočila hrazení z ohrady ven tak bravurně, že dosud nevím, jaký to byl „styl“.

Živá vykrmená prasata o hmotnosti cca 120 kg byla vyskladňována a jako jatečná prodávána do ZNZ.  Tržby za jatečná prasata v  I. jakostní třídě bývaly významným a důležitým příjmem JZD.

Takže práce kolem malých i velkých prasátek nebývala jednoduchá, ale byla zajímavá a užitečná.

Ing. Jindřiška Marková Ing. Jindřiška Marková
Autorem od: 02.01.2014
8 článků 0 popisů zvířat

Komentáře k článku

Vaše jméno:
Kolik je dva krát tři? *
Text komentáře: *
Napsáno je 0 a zbývá 500 znaků.
Zatím zde nejsou žádné komentáře, napište první.