Mravenci přežívají záplavy na vorech ze svých těl

velikost písma:  A A A
21.02.2014, 18:59     Autor: Ing. Zbyněk Pokorný     1212 zobrazení     0 komentářů

Kolonie mravenců, na kterou se valí záplava, ve skutečnosti nečelí nijak velkému nebezpečí. Ze zatopeného území unikne na voru postaveném z těl dělníků, kukel a larev.

Mravenci druhu Formica selysi obývají některá evropská záplavová území. Jejich schopnost přežít velkou vodu je téměř fascinující: všichni dělníci ze svých těl vytvoří jakýsi vor, na kterém zachrání královnu a její dosud nedospělé potomky. O složení, tvaru a sociální struktuře mravenčích vorů jsme zatím mnoho nevěděli. Vědci z univerzity v Lausanne proto nasbírali mravence v oblastech Švýcarska, které postihují záplavy. V laboratoři z nich pak sestavovali různé kombinace dělníků, královen, larev a kukel a sledovali, jak se budou chovat, když je překvapí záplava. Očekávali, že uvidí jakési sociální dilema a předpokládali, že jedinci umístění na spodku voru nejspíše utonou. A mýlili se: živý vor se ukázal být skvělým prostředkem k záchraně celé mravenčí kolonie. 

Foto: Jessica Purcell

Experimenty ukázaly, že mravenčí královna má vyhrazeno nejbezpečnější místo ve středu živého voru. Co ale bylo na první pohled překvapivé, bylo umístění všech larev a kukel, tedy nové mravenčí generace. Dělníci z nich vytvořili spodní vrstvu voru, kde jim zdánlivě hrozilo největší riziko utonutí. Při dalším zkoumání však vědci objevili, že toto chování má dobrý důvod. Larvy a kukly mají lepší vznášivost než dělníci a díky jejich tělům je vor prakticky nepotopitelný. Navíc pro ně spodek voru není tak nebezpečný, jak by se zdálo – procento přežití a rychlost dospívání larev a kukel, které byly jeho součástí, byly téměř stejné jako u těch, které se nikdy nenamočily. 

Ing. Zbyněk Pokorný Ing. Zbyněk Pokorný
Agronom a chovatel

Autor webu a chovatel zároveň. Snažím se starat o obsah tohoto webu. Chovám exotické ptactvo: 2,2 aratinga jendaj, 2,2 aratinga škraboškový, 1,1 amazoňan žlutolící, 1,1 amazoňan běločelý, 1,1 papoušek senegalský, 1,1 alexandr rudohlavý, 2,2 holoubek diamantový a také 6 ks suchozemských želv ostruhatých (Geochelone sulcata) - 3. největší suchozemská želva na světě. Zatím jde o mladé želvy bez určeného pohlaví. V minulosti jsem choval největší skupinu želv čtyřprstých (Testudo horsfieldii) v ČR - 30 ks, které jsem řadu let odchovával. Časem u mě však zvítězila touha přejít na větší druh želv.

Autorem od: 28.02.2013

Komentáře k článku

Vaše jméno:
Kolik je dva krát tři? *
Text komentáře: *
Napsáno je 0 a zbývá 500 znaků.
Zatím zde nejsou žádné komentáře, napište první.