Miniaturní osel – vše o jejich chovu

velikost písma:  A A A
25.05.2014, 16:00     Autor: Jiří Švanda     2082 zobrazení     0 komentářů

Po roce úsilí a pokusů, se nám podařilo získat první miniaturní oslíky s registračními certifikáty a rodokmenem. Naše snaha dovézt tato zvířata z USA, se nesetkala s odezvou od několika oslovených chovatelů a tak jsem začal pátrat po chovatelích v Evropě. Kontaktoval jsem tři chovatele ve Francii a jednoho v Irsku. Z Pyrenejí by to bylo jednodušší s dopravou, ovšem tam jsou všechna i ještě nenarozená hříbata zamluvena a tak bychom na naše oslíky mohli čekat třeba více jak rok! V Irsku byla situace příznivější a chovatel nám nabídl hned několik hříbat na výběr, který se trochu zúžil díky příbuznosti některých hříbat. Nakonec jsme sestavili chovnou trojici oslíků. Matky našich oslíků pocházejí z kanadské Alberty a otcové z amerického Ohia. Přepravu jsme svěřili irským profesionálům specializovaným na přepravu koní, kteří již oslíky na kontinent přepravovali.

Trochu z historie

Toto plemeno nejmenších oslíků původně pochází z ostrovů Sardinie a Sicílie. Na těchto ostrovech se již téměř nechovají, ale díky hromadnému exportu do USA, se toto jedinečné plemeno zachovalo. Přestože jsou tito oslíci drobné postavy, přesto se používali pro přepravu nákladů, vody od studní a k pohonu mlýnských kamenů. V roce 1929 jistý americký burzovní makléř na Wall Street jménem Robert Green dovezl šest klisen a jednoho hřebce na svůj ranč v New Jersey. Ten je také autorem citátu, který vystihuje charakter miniaturního oslíka: „Miniaturní osli mají laskavost Newfoundlanda, rezignaci krávy, vytrvalost muly, odvahu tygra a intelekt jen o trochu nižší než muž“. Další dovozy se uskutečnily panem Buschem z Missouri. V roce 1958 byla založena asociace chovatelů v Nebrasce, která přešla do současné asociace AMDS Texasu. Chov těchto oslíků, se velmi rychle rozšířil po celých státech a i v Kanadě. Z těchto farem se zase importují zpět do Evropy a to hlavně do Anglie, Francie, Irska, Belgie, Holandska a dalších zemí. V roce 1980 pan Fisher ze Sussexu dovezl zpět do Evropy dvě samostatná stáda miniaturních oslíků. V současnosti se ve Velké Británii chová více jak 800 miniaturních oslů. Miniaturním oslíkům se v anglofonních zemích říká „Miniaturní středozemní osel“, někdy se mu také nesprávně říká „Miniaturní americký osel“. To většinou v německy hovořících zemích, aby se odlišil od zakrslého osla (zwergesel), který je ovšem větší než miniaturní osel. Evropští chovatelé miniaturních oslů působí v Irsku, Anglii, Skotsku, Walesu, Francie, Belgie, Holandsku, Německu, Itálii, Španělsku, Norsku, Švédsku, Švýcarsku a teď i v Česku. Registrace miniaturních oslíků je možná (spíše nutná) jak v americkém registru ADMS v Texasu, popř. v evropské plemenné knize MMDA. Oba registry mají některá rozdílná kritéria pro velikost zvířat, která mohou být zaregistrována. Pro miniaturního osla platí, že do registrovaného chovu nemůže být zařazen osel s vyšší kohoutkovou mírou než 36“ (91,44 cm), ovšem ideální výška ve 4 letech je 30“-34“ (76,2 – 86,36 cm). V USA není stanovena minimální kohoutková výška, v MMDA je stanovena 29“ (73,66 cm) pro hřebce a 30“ (76,20 cm) pro klisny. Pro zaregistrování se klade velký důraz na kontrolu rodokmenu tři generace zpět kvůli možné příbuzenské plemenitbě.

O chovu

Do chovu by měla být klisna zařazena ve věku minimálně 3 roky, lépe 3,5 roku. V tomto věku je již dostatečně vyspělá a březost jí nijak neohrozí. Hřebec se do chovu zařazuje ve věku 2 let. Březost trvá 11 až 14 měsíců, nejčastěji porod přichází po 12. měsíci. Dvojčata se rodí jen velmi vzácně. Mladá zvířata obou pohlaví mohou být společně maximálně do věku 1 roku u hřebečka, pak už je nebezpečí nechtěného nakrytí. V době vysokého stupně březosti je lépe hřebce od klisny oddělit, aby ji neobtěžoval a popřípadě neohrozil porod nebo čerstvě narozené hříbě. Není ovšem dobré, aby byl dlouhodobě sám, může to vést až k agresivnímu chování. Z tohoto důvodu se doporučuje chovat více klisen, tak aby se u něj mohly střídat a hřebec nezůstával sám. Ustájení pro oslíky je ideální v přístřešku s jednou otevřenou stranou a podestýlka z pilin, hoblin popř. slámy. Přístřešek by měl minimalizovat průvan, který oslíci nemají rádi, stejně jako déšť. Jelikož je osel v podstatě pouštní zvíře, tak jeho srst není vodoodpudivá a lehce se promočí na kůži, pak hrozí oslíkům nachlazení popř. zápal plic. Jinak suchý chlad snášejí velmi dobře. Pro chov dvou miniaturních oslíků se doporučuje pastvina o minimální rozloze 400m2. Je dobré mít větší pastvinu a zvířata na jednotlivých částech střídat. Osel má raději tvrdší a méně výživné traviny. Zrno dáváme jen kojícím klisnám nebo pracujícím oslíkům, jinak jim hrozí obezita. Zrno raději nahradíme vhodnými granulemi popř. dobře usušeným pečivem.

Veterinární péče

Základní očkování oslů je stejné jako u koní. Mladá zvířata se doporučuje vakcinovat proti tetanu. První vakcinace se po měsíci opakuje a poté každé 2–3 roky. Také je důležité pravidelné odčervování, zahraniční zdroje uvádějí odčervovací program v těchto termínech březen, červen, srpen, listopad. Březí klisny se odčervují do 10. měsíce březosti. U nás se zvířata neodčervují „naslepo“, ale na základě rozboru trusu. Z naší krátké zkušenosti vím, že není nutné oslíky zbytečně zatěžovat tak častým odčervováním. Oslíky jsme odčervili v květnu a to konce roku to nebylo potřeba. K odčervení se používají stejné přípravky, jako pro koně. Dále je důležité ošetřování kopyt, která se u mladých zvířat provádí častěji než u starých. Osel má kopyto menší, kolmější, tvrdší a pružnější než kůň, proto je nutné na tuto skutečnost upozornit kováře, pokud nemá zkušenost s oslíky. Četnost úprav kopyt je dost individuální, ale minimálně jednou za 8 týdnů je potřeba kopyta zkontrolovat a popř. upravit. Podle terénu na kterém se zvířata pohybují, je nutné i čištění kopyt, předcházíme tak problémům s hnilobou apod.

Naši oslíci jsou narození v červenci a srpnu roku 2009, jsou čerstvě odstavení a navíc přemístěný. Z toho plyne jejich momentální nedůvěra k člověku a jen velmi opatrně si přijdou pro podrbání. Dne 3.3.2010 jsem je změřil, klisničky mají v kohoutku shodně 68 cm a hřebeček dokonce jen 64 cm. Hřebeček má všechny předpoklady, že zůstane menší a bude patřit k nejmenším v Evropě, což se cení. Je to důležité v dalším chovu, protože po něm budou malá hříbata a tím i bezproblémové porody.

Rady zájemcům o chov miniaturních oslíků

Pokud jste rozhodnuti chovat tato zvířata a máte pro chov dobré podmínky, tak si vybírejte zvířata z chovů, kde se dbá na plemenitbu, a vedou se záznamy o původech zvířat. Je to podstatné, pokud uvažujete o odchovech. Taková zvířata s průkazem původu jsou sice dražší, ale zase na potomstvu se vám to vrátí dvakrát. Jednak cenou a také radostí ze zdravých dobře vypadajících hříbat, která budou také ve standardních velikostech. Bohužel se na to v některých chovech nedbá a pak si tu můžete pořídit zvíře, které může mít „nabouranou genetiku“ a s jeho dalším využitím v chovu se to povleče dál. Dobře zvažte co je pro vás prioritní. Předesílám, že opravdu kvalitních chovů je v Evropě málo a není jednoduché, tam zvířata nakoupit. Na druhou stranu je v Česku několik obchodníků (překupníků), kteří vám nabídnou zaručeně "čistokrevná " zvířata např. z Holandska nebo Belgie, bez jakéhokoliv dokladu o původu. Takto se v zahraničí prodávají zvířata, která z nějakého důvodu neodpovídají standardu, a tudíž nemohou být registrována v anglickém registru miniaturních oslů a tudíž nemají žádnou chovnou hodnotu. Také se stává, že zakrslý oslíci se nabízejí jako miniaturní, na to obzvláště pozor. Tady je cena několikanásobně jiná. Tak až uvidíte v inzerátu, že někdo v Česku nabízí miniaturního oslíka, tak podvádí, protože jediní v Česku registrovaní miniaturní oslíci jsou právě ti naši. Hodně štěstí při výběru zvířat do vašeho chovu.

Jiří Švanda Jiří Švanda
Autorem od: 04.03.2014
8 článků 0 popisů zvířat

Komentáře k článku

Vaše jméno:
Kolik je dva krát tři? *
Text komentáře: *
Napsáno je 0 a zbývá 500 znaků.
Zatím zde nejsou žádné komentáře, napište první.