Odchyt a smrcení hmyzu

velikost písma:  A A A
30.12.2014, 17:50     Autor: doc. Ing. Hana Šefrová, Ph.D.     2189 zobrazení     1 komentář

Jednotlivé skupiny hmyzu vyžadují v závislosti na své morfologii, bionomii a dalších vlastnostech speciální způsoby odchytu, preparace i konzervace. Od­chyt hmyzu se dá provádět mnoha způsoby. Létající druhy lze lovit pomocí entomologické sítě, která má různý průměr i délku hole. Dnes se sítě vyrábě­jí nejčastěji z monofilu, ale podle potřeby i z jiného materiálu. Má-li síť sloužit k smýkání po větvích dřevin nebo po bylinném porostu (smýkadlo), musí mít masivnější rám a pytel z pevnější textilie. Pomalu létající a běhající hmyz můžeme sklepat z vyšší vegetace pomocí různě upravených sklepávadel. Hmyz zdržující se v listí, hrabance, kouscích trouchu apod. se získává prosívadlem. Jde o pytel z pevnější látky opatřený dvěma pevnými kruhy s rukojeťmi a sítem. Shora vkládáme zkoumaný materiál a potřásáním prosíváme drobné kousky společně s živočichy do spodní zaváza­né části pytle. Po skončení obsah přesypeme do sáčků nebo polyetylénových nádob, nebo vysypeme do ploché misky a ihned zpracováváme. Hmyz získaný uvedenými metodami je možné individu­álně vybírat entomologickou pinzetou, pohyblivější druhy lze chytat exhaustorem. Je to širší průhledná trubice ze skla nebo plexiskla uzavřená na obou kon­cích korkovými nebo gumovými zátkami, kterými procházejí dvě trubičky. Jedna z nich je uvnitř překryta sítkem nebo gázou a venku pokračuje gumovou hadičkou. Hadičkou sajeme ústy vzduch, vzniklý podtlak umožňuje nasátí jedinců hmyzu druhou trubičkou. Hmyz žijící v hrabance nebo obsažený v materiálu z prosevů lze separovat také pomocí eklektorů. Jde o zařízení různých kon­strukcí využívající aktivní pohyb hmyzu ke světlu (fotoeklektory), reakci na teplotu (termoeklektory) nebo vysychá­ní substrátu (xeroeklektory). Ve všech případech hmyz opouští substrát a hro­madí se v připravené nádobě.

Hmyz aktivní v noci lákáme na různé světelné zdroje. Touto metodou jsou sbírány především noční druhy motýlů, ale také mnohé druhy brouků, ploštic, síťokřídlých, dvoukřídlých, chrostíků aj. Hmyz je citlivý na světlo kratších vlno­vých délek, proto volíme žárovky s pře­vahou fialového až ultrafialového záření. Lampu umístíme před bílou plachtu nebo jinou bílou plochu, na kterou si jedinci hmyzu sedají, můžeme je prohlí­žet, determinovat, počítat apod. V po­sledních letech se často používají ultra­fialové trubice zavěšené uvnitř monofilového, nahoře uzavřeného válce.

Kvantitativní odchyt nutný při prognóze výskytu škůdců, ale i při různých ekolo­gických výzkumech umožňují různé typy bezobslužných světelných lapáků.

Kolem žárovky nebo zářivky jsou plecho­vé nebo skleněné desky, na které při le­tující hmyz naráží a padá širokým trych­týřem do láhve se smrtící látkou. Noční motýly lze přilákat také na vnadidla natíraná na kmeny stromů a jiné před­měty, která jsou připravena z rozvaře­ných a zkvašených jablek a jiného ovoce, medu, piva a dalších surovin.

Mnohé druhy lze chytat do lapáků s návnadou. Jako návnada se používají i zapáchající nebo vonící látky nebo jejich syntetické napodobeniny. Tyto lapáky se používají např. na odchyt některých dvoukřídlých, brouků, méně často motýlů. Mají různou konstrukci, jejich společným znakem je malý vstupní otvor, kudy jedinec vniká k návnadě, ale již nenajde cestu ven. Pro odchyt hmyzu pohybujícího se po povrchu půdy se široce využívají zemní pasti. Jsou to nádoby zapuštěné po okraj do země, shora chráněné proti dešti stříškou z plexiskla nebo plochým kamenem. Past může být s návnadou, ale obvykle je bez ní. Jako konzervační tekutina se používá nejčastěji 4% roztok formalde- hydu nebo ethylenglykol, přidává se několik kapek smáčedla. Pasti jsou obvykle vybírány po 14 dnech, nepoužíváme-li žádnou konzervační látku, je nutné provádět kontrolu denně.

Mörickeho miska Mörickeho miska

Při zjišťování výskytu a přeletů krytonosců, blýskáčků, dvoukřídlých a mšic se využívají Mörickeho a Lambersovy misky. Jsou to ploché misky, nejčastěji kruhové o průměru 20-25 cm a výšce 6 cm, zpravidla žluté barvy. Jsou umístěny na zemi nebo upevněny na stromy nebo stojany. Obvykle jsou naplněny vodou s několika kapkami smáčedla, pak musí být denně nebo obden kontrolovány. Jsou-li prohlíženy v delších časových intervalech, je nutné místo vody použít konzervační tekutiny jako do zemních pastí. Kromě mšic dobře lákají některé dvoukřídlé, blanokřídlé, brouky a třásněnky. Podobně fungují lepové desky, opět nejčastěji žluté, ale i v jiných barvách. Pro sledování migrujících mšic a dalšího drobného hmyzu unášeného větrem byly sestrojeny různé typy sacích lapáků. V současné době jsou široce rozšířeny feromonové lapáky vybavené lepovou deskou a odparníkem uvolňujícím druhově specifický, uměle syntetizovaný sexuální nebo méně často agregační feromon. Často jsou dnes používány také nárazové pasti různých konstrukcí a Malaiseho pasti. Základem nárazové pasti je různě velká deska ze skla nebo plexiskla. Těžkopádně létající hmyz, zejména někteří brouci, naráží při letu do průhledné plochy a padá do koryta s konzervační tekutinou umístěného pod ní. Malaiseho past využívá snahy hmyzu lézt ze zastíněných prostor ke světlu a nahoru. Jde o plátěnou konstrukci poněkud připomínající stan, která je na jedné straně otevřená a na vrcholu ústí do sběrné láhve.   

Chytají-li se živí jedinci hmyzu, je nutné je usmrtit. K tomu se používá skleněná nebo polyetylénová láhev o obsahu 100–500 ml, na smrcení drobných druhů stač malé epruvety Smrtička je naplněna hoblinami nebo kousky savého papíru, pro měkčí a jemně ochlupené druhy používáme smrtičky s vrstvou vaty.

Smrtící látkou bývá nejčastěji octan ethylnatý. Hmyz po jeho použití zůstává vláčný, ale může dojít ke změně někte­rých barev a slepují se jemné chloupky.

Velmi dobře funguje i čpavek, ale rovněž mění barvy a je silně smáčivý, proto jemné druhy mohou přijít do styku pouze s jeho výpary. Ve světelných lapácích se používá chloroform, který dobře a rychle usmrcuje, pomalu se z nádobky ve sběrné láhvi lapáku odpařuje, ale usmrcený hmyz dostává křeč a obtížně se preparuje. Stále častěji používaný kyanovodík se uvolňuje z kyanidu draselného nebo sodného zalitého sádrou nebo jinak dobře zabezpečeného uvnitř smrtičky. Smrtička funguje dlouhou dobu, není nutné dolévat smrtící tekutinu, hmyz zůstává vláčný a nedojde k jeho smáčení. Nevýhodou je značná jedovatost této látky.

Feromonový lapač Feromonový lapač

Komentáře k článku

Vaše jméno:
Kolik je dva krát tři? *
Text komentáře: *
Napsáno je 0 a zbývá 500 znaků.

14.11.2015, 15:39
1