Popsaná anatomie mravence a jeho fyzické schopnosti

Mravenec pod mikroskopem

velikost písma:  A A A
22.01.2015, 20:15     Autor: Ing. Zbyněk Pokorný     790 zobrazení     0 komentářů

K širokému rozšíření mravenců přispívá též stavba jejich těla - v žahadlo přeměněné kladélko, mohutná široká kusadla, umožňující nejen snadné uchopení, ale i rozmělnění potravy a jejich užití jako pracovního nástroje při stavbě i obraně, lomená tykadla jako výborný orgán čichu, hmatu i pro taktilní signalizaci v tykadlové řeči, oči umožňující dokonalý 360 ° rozhled, velmi pohyblivé připojení hlavy k hrudi, důležité při útoku, obraně i při stavební činnosti, velmi pohyblivý zadeček a běhavé nohy.

Žahadlo lesním mravencům (podčeleď Formicinae) zakrnělo, ale jedová žláza zbytněla a umožňuje nahromadění jedu. V případě obrany či útoku jsou tito mravenci schopni vystříknout sekret až do vzdálenosti 20 cm. Vajíčka mravenců jsou bělavá až žlutavá, mají elipsoidní tvar a na povrchu jsou lepkavá. Podle podmínek se z nich líhnou larvy za jeden až pět týdnů. Larvy procházejí pěti růstovými fázemi, jsou slepé, bělavé, málo pohyblivé a v mladších stadiích porostlé hustými chloupky, jež zabraňují přímému kontaktu těla s podkladem či s jinými larvami. Tělo larvy je válcovité, k hlavě prudce zúžené. Oči a tykadla nejsou rozlišeny, zato kusadla jsou dobře vyvinuta. Kukly mravenců jsou holé u druhů podčeledi Ponerinae a Myrmicinae nebo kryté hedvábitým, podlouhle vejčitým bělavým kokonem u druhů podčeledi Dolichoderinae a Formicinae. Kokonům se mnohdy nesprávně říká "mravenčí vajíčka". Tvorba kokonů je do jisté míry závislá na klimatických podmínkách, neboť při déletrvajícím deštivém počasí a při nedostatku kvalitní potravy snovací žlázy larev zakrňují. Proto se někdy v hnízdech lesních mravenců rodu Formica nalézají kukly holé, bez kokonů. Po ukončení kukelního stádia není mravenec schopen se sám vylíhnout. Podaří se mu to až po zásahu starších dělnic, které kusadly kokon roztrhnou. Pokud se v jednom hnízdě objevují větší a menší mravenci jednoho druhu, což je u mnoha druhů jev velmi častý, není to způsobeno různým stářím dělnic, nýbrž je to dáno vrozenou variabilitou druhu a rozdílnými podmínkami v larválním vývoji nebo i potřebou společenství při formování funkčních skupin dělnic.

Nejpočetnějšími členy každého společenství mravenců jsou po celý rok dělnice, neplodné modifikované samičky. Ty obdobně jako dělnice u včel vykonávají všechny práce v mraveništi. Od plodných a větších samiček se liší především stavbou hrudi a zadečku. Hrudní svalstvo je atrofováno a hruď je proto značně zmenšená. U dělnic je také stavba zadečku ovlivněna atrofií pohlavních orgánů, jejich nervová soustava je mnohem vyspělejší než u plodných samiček. Počet dělnic v hnízdě je rozdílný podle druhové příslušnosti a stupně vývoje hnízda. Některé druhy mají jen několik desítek dělnic, u jiných druhů /lesní mravenci/ jde počet mnohdy do miliónů. Samečci žijí krátkou dobu, jejich poslání a život končí po svatebním letu. Ke splnění svého biologického úkolu, kopulace, jsou velmi dobře vybaveni. U všech druhů je pro ně charakteristická mohutná klenutá hruď s dobře vyvinutou křídelní svalovinou a mohutná křídla s pevnou nervaturou. Hlava je naopak malá (kusadla silně atrofovaná), ale nese velké, vypouklé oči a dlouhá, citlivá tykadla. Samečci jsou zpravidla tmavě zbarveni. Samci se v hnízdech objevují periodicky, kdežto samičky (alespoň jedna) jsou tam vždy. Má-li společenství jen jednu královnu-samičku, označuje se jako monogynní. Monogynie je charakterizována organizační jednolitostí mraveniště a jeho samostatností ve vztahu k jiným hnízdům stejného druhu. Opakem je polygynie (hnízda s větším počtem samiček), která podmiňuje vznik hnízdních komplexů.

Komentáře k článku

Vaše jméno:
Kolik je dva krát tři? *
Text komentáře: *
Napsáno je 0 a zbývá 500 znaků.
Zatím zde nejsou žádné komentáře, napište první.