Ekologický chov ovcí

velikost písma:  A A A
21.03.2015, 20:30     Autor: Ing. Zbyněk Pokorný     2350 zobrazení     0 komentářů

Postavení a význam chovu ovcí

Ovce jsou v současnosti druhým nejrozšířenějším hospodářským zvířetem na světě, když cca 90 % ovcí se chová pro masnou produkci a 10 % pro mléko.

Obecně je možno konstatovat, že u nás je chov ovcí spíše považován za minoritní produkci, nicméně v rámci ekologického zemědělství patří tento chov mezi produkce dominantní, když v roce 2011 byly ovce chovány na 655 ekofarmách a jejich celkový počet na těchto farmách činil cca 80 000 kusů, což reprezentuje cca 30 % ovcí chovaných v současnosti v ČR.

Mezi nejvýznamnější pozitivní trendy, jež byly registrovány v českém ekochovu (ECH) ovcí v posledních deseti letech především patří postupné zvyšování počtu ovcí, jejich farem a chovatelů, relativně příznivé dotace (především pro chovy situované v LFA), postupné zlepšování užitkových parametrů a růst zájmu spotřebitelů o produkty z tohoto chovu.

Pro stejné období jsou však také charakteristické i některé negativní trendy, a to především nízká cena vlny a její problematický odbyt a růst závislosti chovatelů na dotacích.

Vzhledem k především povlovnému nárůstu počtu ekofarem s chovem ovcí, respektive počtu ovcí zde chovaných v posledních letech je obecně možno konstatovat, že pozitivní trendy v domácím ECH ovcí převládají, což je dobrým znamením i pro budoucnost. Avšak aby byl tento chov ekonomicky zajímavý a tím i perspektivní, za předpokladu, že masná produkce ovcí bude dominantní i v budoucnu, je nutno stále zlepšovat reprodukční a produkční ukazatele. Nejlepší ekonomika je obecně registrována při aplikaci pastevního odchovu jehňat spolu s matkami. Nicméně i polointenzivní výkrm jehňat může být ekonomicky zajímavý.

Pro dosažení dobré ekonomiky ECH ovcí zaměřeného na masnou produkci, by měla být naplňována následující kritéria:

  • procento oplodnění - minimálně na úrovni 90 %,
  • průměrná plodnost - minimálně 150 %,
  • mortalita jehňat by neměla přesahovat hranici 10 %, 
  • denní přírůstky jehňat při aplikaci pastevního výkrmu by neměly být nižší jak 230 g,
  • jehňata by měla být tržně realizována v optimální jatečné hmotnosti,
  • cena jehňat při prodeji by měla činit minimálně 50 Kč/kg v živém, respektive minimálně 110 Kč/kg JUT.    

Za velmi perspektivní a ekonomicky zajímavou je možno také považovat i mléčnou produkci ovcí. Na druhou stranu je však nutno dodat, že i když je pro optimální ekonomickou výkonnost mléčné farmy potřebný nižší počet bahnic, než je tomu v případě masné produkce, další výraznější rozvoj této produkce v našich podmínkách je především tlumen poměrně vysokými počátečními investicemi do zpracovatelských technologií, a to vzhledem ke skutečnosti, že v současnosti neexistuje v ČR mlékárna, jež by vykupovala ovčí mléko. Nezanedbatelným kritickým faktorem je i vysoké pracovní vytížení chovatele v rámci této produkce.

Pro dosažení dobré ekonomiky ECH ovcí zaměřeného na mléčnou produkci, by měla být naplňována následující kritéria:

  • tržní produkce mléka za laktaci - minimálně 120 l/ovci,
  • průměrný obsah tuku a bílkovin za laktaci - minimálně 7 % a 5 %,
  • výtěžnost sýra - minimálně 25 kg na 100 l mléka,
  • procento oplodnění - minimálně na úrovni 90 %,
  • průměrná plodnost - vyšší jak 150 %,
  • cena za 1 kg sýra - minimálně 250 Kč/kg,
  • cena jehňat při prodeji by měla činit minimálně 50 Kč/kg v živém, respektive minimálně 110 Kč/kg JUT,    

HLAVNÍ PRODUKTY Z ECH OVCÍ: 

jatečná jehňata, vyřazené ovce a berani, mléko, vlna a kůže.

VEDLEJŠÍ PRODUKTY Z ECH OVCÍ: 

lanolín (kosmetický průmysl), krev, žaludky mléčných jehňat (pro výrobu syřidel), tenká střeva (masný průmysl), ovčí lůj a kosti.

Nepřímý význam ekologického chovu ovcí

produkce hnoje a košárování. Důležitým faktorem, který ovlivňuje současnost a jistě bude ovlivňovat i budoucnost ECH ovcí, je jeho mimoprodukční význam spočívající především v údržbě trvalých travních porostů v horských a podhorských LFA.  

Plemena ovcí

V ČR se v současnosti chová 38 plemen ovcí. Nejpočetnější populací ovcí u nás jsou plemena s kombinovanou užitkovostí (cca 50 %), druhou nejvýznamnější populací jsou masná plemena (cca 40 %), přičemž celkový podíl dojných a plodných plemen se v posledních letech pohybuje na úrovni cca 10 %. Mezi vhodná plemena pro ECH je možno zařadit merinolandschaf, romney march (kent), zušlechtěnou valašku, šumavskou ovci, zwartbles, suffolk, charollais, oxford down, východofrískou ovci, lacaune a romanovskou ovci.

Reprodukce ovcí a odchov jehňat v ekologickém režimu

Plodnost, pohlavní a chovatelská dospělost, pohlavní cyklus

Plodnost je ovlivněna celou řadou vnitřních a vnějších faktorů, přičemž koeficient dědivosti pro tuto vlastnost je poměrně nízký (0.1 − 0.2). Celý reprodukční proces u ovcí je řízen neurohumorálně, dle délky světelného dne, když v českých geografických podmínkách je nejvyšší pohlavní aktivita v období od srpna do prosince.

Procento oplodnění u ovcí v přirozené plemenitbě přesahuje zpravidla 90 %.

Procento plodnosti se v našich chovech u kombinovaných a masných plemen pohybuje v rozmezí 130 až 170 %.

Pohlavní dospělosti dosahují ovce při dosažení 40 − 60 % z jejich konečné živé hmotnosti. Z pohledu věku dosahují beránci této dospělosti ve věku 3. až 6. měsíců, jehničky ve věku 5. až 7. měsíců.

Chovné dospělosti dosahují ovce při dosažení cca 70 až 75 % z jejich konečné živé hmotnosti, ranná plemena dosahují této dospělosti již v 7. až 10. měsíci věku. Ostatní plemena dosahují této dospělosti ve věku 10. až 18. měsíců. 

Říjový cyklus ovcí: trvá cca 17 dnů (14 – 21 dní)

Estrus: trvá cca 30 hodin (18 – 48 hodin). V estru je pohlavní aktivita ovcí poměrně nevýrazná, nicméně i u ovcí je možné pozorovat typické říjové chování (hlasité projevy, výtok hlenu apod.). Ovulace nastává před koncem říje, cca 24 – 30 hodin od počátku říje.  

Tělesné dospělosti dosahují ovce ve věku dvou až tří let, maximální plodnost je registrována ve věku tří až pěti let.

Plemenitba ovcí

U ovcí v ekologickém chovu je především aplikována přirozená plemenitba, nicméně inseminace, bez předchozí hormonální stimulace je povolena. V rámci přirozené plemenitby je ve šlechtitelských chovech preferováno harémové připouštění (1 beran na 25 – 60 ovcí), v užitkových chovech je preferováno skupinové zapouštění (1 beran na 20  – 50 ovcí). Volné zapouštění se především využívá ve velkochovech ovcí (Austrálie, Nový Zéland atd.), individuální zapouštění je však v současnosti prováděno pouze sporadicky.

V ekologickém chovu ovcí je synchronizace říje povolena, doporučenými metodami jsou zařazení berana do stáda ovcí 2-4 týdny před očekávanou říjí a flushing (na bázi přídavku jadrných krmiv či pastvou na nejkvalitnějším pastevním porostu). V ekologickém chovu ovcí je však zakázána intrauterinní laparoskopická inseminace a přenos embryí.   

BŘEZOST, POROD A PÉČE O NAROZENÉ JEHNĚ

Březost ovcí: cca 150 dnů (rozpětí je 143 – 157 dnů).

Detekci gravidity je možno realizovat prubířem nebo ultrasonografickým vyšetřením, které lze provádět již od cca 25. dne gravidity, počet plodů v děloze lze touto metodou zjistit mezi 40. až 60. dnem gravidity.

Porod má tři stádia, probíhá zpravidla v noci, ovce při něm ve většině případů leží. Pro první tzv. otevírací stádium, jež trvá 2 až 6 hodin jsou charakteristické neklid matky, kontrakce děložního svalstva a výtok hlenu. Posléze se objevuje plodový vak s plodovou vodou, tento rozšiřuje porodní cesty pro plod. Za ním je do porodních cest vtláčen plod, krček děložní je naplno otevřený, plodový vak tlakem praská a plodová voda odtéká. Poté se ve stydké štěrbině objeví paznehty. Druhé, tzv. vypuzovací stádium trvá, dle počtu plodů, 30 až 90 minut. V tomto stádiu, jež je poměrně bolestivé pro matku, se zintenzivňují kontrakce dělohy a do vypuzování plodu se zapojují silné kontrakce břišního lisu a bránice. Pupeční šňůra se zpravidla přetrhne ještě v porodních cestách nebo se přeruší po vybavení plodu sama. Po porodu matka jehně olizuje, následně ve většině případů sežere zbytky plodových obalů a celkově jehně očistí a osuší. Porod u vícečetných vrhů pokračuje vypuzováním dalších plodů. Po jejich vytlačení kontrakce slábnou a nastává tzv. poporodní stádium. V tomto stádiu je mírnějšími kontrakcemi vytláčeno lůžko, celé by mělo odejít do cca 6 hodin po porodu. Po porodu následuje involuce dělohy a celého pohlavního ústrojí.

Po porodu je nutno jehněti dezinfikovat pupeční pahýl. Jehně má vstávat po narození do 15 – 20 minut a následně má aktivně vyhledávat struky matky. Do 2 hodin po porodu by se mělo napít mleziva, v množství 50 – 100 ml na 1 kg hmotnosti. Při úhynu matky existují dvě možnost, buďto přidat jehně k jiné matce, nebo ho odchovat s využitím ekologické náhražky mleziva.

Odchov jehňat

Odchov jehňat v ECH probíhá ve dvou fázích (období mléčné a kombinované výživy). V období mléčné výživy, které trvá cca 14 dnů, je mateřské mléko základem výživy, přičemž v tomto období není vhodné regulovat počet sání či délku pobytu jehňat u matek. Mléčné období je možno považovat za nejkritičtější v životě jehňat, avšak pokud je zabezpečena optimální péče o jehňata a matky jsou dostatečně mléčné, měla by se hmotnost jehňat v tomto období zdvojnásobit (na cca 7 –  9 kg).

V období kombinované výživy je nutné podpořit funkci předžaludků. Počátek tohoto období v našich chovech zpravidla připadá na březen – duben, přičemž zásadním je co nejdříve po porodu začít s návykem na příjem pastevního porostu. Období samostatného života jehňat začíná odstavem, přičemž v současnosti je mnohdy odstav realizován až těsně před prodejem jehňat.

V ekochovech jsou zpravidla aplikovány dva způsoby odstavu, a to ranný a tradiční.

Ranný odstav se provádí ve věku vyšším jak 45 dnů (ideálem je věk jehňat 50 − 60 dnů), především u dojných ovcí, respektive ve stádech kde je realizována intenzivní reprodukce (např. u romanovských ovcí). Krmná dávka jehňat je do odstavu založena na příjmu mléka, přičemž přístup jehňat k matkám je zpravidla regulován. S postupným návykem na příjem sena, jádra eventuálně pastvy se začíná ve věku jehňat 5 − 10 dnů.      

Tradiční odstav se provádí ve věku 100 a více dnů, když tento způsob maximálně využívá mléčnosti matek. V současnosti je tento způsob odstavu aplikován v podstatě plošně při pastevním výkrmu jehňat. Základem krmné dávky jehňat je mateřské mléko, jejich přístup k matkám však není nijak regulován. S návykem na příjem pastvy, sena či jádra se začíná od věku 5 dnů. 

Způsoby výkrmu jehňat na ekofarmách a výživa bahnic

Mléčný výkrm jehňat se provádí do hmotnosti jehňat 12 – 18 kg, když věk jehňat při porážce by měl činit cca 2 − 3 měsíce. Tento způsob výkrmu je založen na ad libitním příjmu mateřského mléka a kvalitního sena, realizuje se zpravidla ve stáji, na hluboké podestýlce. V konečné fázi tohoto výkrmu je vhodné aplikovat limitovaný přídavek jádra. Polointenzivní výkrm jehňat probíhá do věku 3 − 6 měsíců, porážková hmotnost jehňat při aplikaci tohoto výkrmu se pohybuje v rozmezí 25 − 40 kg. V současnosti jsou v podstatě realizovány dva způsoby tohoto výkrmu.

První způsob je založen na ad libitním příjmu mateřské mléka, pastvy a minerálního lizu, když v průběhu výkrmu je postupně aplikován přídavek jadrných krmiv.

Druhý způsob polointenzivního výkrmu se skládá ze dvou fází. V prvé fázi jsou po porodu jehňata odchovávána ve stáji, pod matkami na hluboké podestýlce. Krmná dávka jehňat je v tomto období založena na mateřském mléce, přičemž jehňata mají volný přístup ke krmné dávce matek, jež se skládá ze sena, senáže, jadrné směsi apod. Maximální počet bahnic s jehňaty v jedné skupině v této fázi výkrmu by neměl být vyšší jak 25 kusů. Na počátku pastevního období je možno provést odstav, posléze jsou jehňata odchovávána na pastvě (zde by měla mít dostatek minerálního lizu (ML), přičemž je jim také aplikováno limitované množství jádra.  Pokud se odstav nerealizuje, jehňata jsou spolu s matkami vyháněny na pastvu, kde se jejich krmná dávka skládá z mateřského mléka, pastvy, jadrných krmiv, ML eventuálně sena.

Pastevní výkrm jehňat je v současnosti nejrozšířenějším a nejekonomičtějším způsobem výkrmu jehňat, přičemž tento způsob je vhodný v podstatě pro všechna plemena. Provádí se do věku 3,5 – 6 měsíců a živé hmotnosti 25 – 42 kg. Tento systém je založen na bahnění na počátku pastevního období, když základními komponenty krmné dávky jehňat jsou mateřské mléko, pastva a ML. Jako doplněk je možno využívat seno, eventuálně senáž. Při tomto způsobu výkrmu se aplikuje tradiční odstav jehňat.

Závěrem k výše uvedenému je nutno doplnit, že označování zvířat v ekologických chovech je povoleno. Taktéž kastrace samců mladších 8 týdnů a kupírování jehňat mladších 8 dnů (doporučují se nekrvavé způsoby) je povoleno, nicméně nesmí mít tyto úkony systematický charakter. Taktéž je povoleno odstraňování rohů u mladých zvířat. V případě onemocnění se doporučuje alternativní způsob léčby, v případě nouze je však nutné aplikovat standardní veterinární preparáty. Karantény nově příchozích zvířat jsou nezbytné. Pro detekci parazitů se doporučují koprologické rozbory. Ideálem v případě pastvy je aplikace tzv. „clean grazing“. V rámci pastvy by měl být aplikován protiparazitární pastevní management založený na střídání oplůtků. Zajímavou prevencí proti červivosti jsou jehličí, pelyněk hadí kořen, dýňové či fenyklové semeno nebo řimbaba.  K oplocení se nesmí použít ostnatý drát.

Výživa bahnic

Potřeba živin pro bahnice chované jak v konvenčním, tak i v ECH je závislá především na jejich živé hmotnosti, stádiu reprodukčního cyklu a vlastní užitkovosti. Základem letní krmné dávky pro bahnice je ad libitní pastva. Denní potřeba pastvy činí na jednu bahnici 7 – 12 kg. Zatížení bahnic na ha je závislé na celé řadě faktorů a pohybuje se obecně v rozmezí 3 – 15 ks/ha. Nicméně zatížení pastviny v ECH může činit maximálně 10 ovcí včetně jejich jehňat/ha (konkrétně může činit maximálně 1,5 VDJ/ha, přičemž 1 bahnice a její jehňata představují 0,15 VDJ). Dalším komponentem letní krmné dávky bahnic by měl být ML (ad libitum), eventuálně seno, krmné okopaniny, senáž apod. Na období zapouštění je nutno bahnice připravit co nejkvalit­nějším krmením. Ideální je v rámci ECH aplikovat flushing. Tato metoda nejčastěji spočívá v aplikaci jadrných krmiv (0,2 – 0,3 kg/den/ks), v období od cca měsíc před připouštěním až do konce prvého měsíce gravidity. Ve druhé polovině gra­vidity je vhodné opětovně přikrmovat jadrná krmiva (0,2 – 0,3 kg/den/ks). Během týdne po porodu se doporučuje přejít na normální krm­nou dávku se suchými a šťavnatými krmivy, avšak množství jádra v prvním měsíci laktace je nutno zvýšit až na 0,5 kg denně. V následujících měsících se spotřeba jádra postupně snižuje v závislosti na pro­dukci mléka. Zimní krmná dávka je u bahnic ekonomicky náročnější. Základem je zpravidla kvalitní seno (ad libitum), 2–4 kg šťavnatých krmiv (senáže, siláže, krmné okopaniny apod.) a ML (ad libitum). Nedílnou součástí zimní krmné dávky bahnic je i adekvátní přídavek jadrných krmiv.

Masná užitkovost ovcí

Hlavním produkčním zaměřením ECH v EU je masná užitkovost, v severněji situovaných zemích (včetně ČR) jsou hlavním produktem tzv. „těžká“ jehňata, jež jsou zpravidla produkována na bázi pastevního výkrmu. Naproti tomu v jižních zemích je masná produkce především zaměřena na produkci tzv. „lehkých“ jehňat, tato jsou vykrmována zpravidla na bázi intenzivního nebo polointenzivního výkrmu.

Jehněčí maso je lehce stravitelné a má poměrně vysokou dietetickou a biologickou hodnotu, což je především ovlivněno vysokým obsahem esenciálních aminokyselin a optimální skladbou nenasycených mastných kyselin. Všeobecně je jehněčí maso doporučováno pro diabetiky, rekonvalescenty, děti a starší generaci. Nicméně pro jehněčí maso je také poměrně velmi charakteristické jeho přírodní a ekologické „image“. Obsah sušiny v jehněčím mase se pohybuje v rozmezí 20 − 25 %. Obsah IMT se pohybuje zpravidla v rozmezí 1,5 − 4 % a obsahy bílkovin a popelovin se pohybují v rozmezích 18 − 23 % a 0,8 − 1,2 %.

Mezi nejvýznamnější faktory jež ovlivňují růst a jatečnou hodnotu jehňat patří: výživa, zdravotní stav, plemeno, pohlaví, četnost vrhu a věk zvířat

Mléčná užitkovost ovcí

Ovčí mléko je nejenom základem výživy jehňat, ale u dojných plemen i kvalitní surovinou, která je převážně využívána k výrobě různých druhů sýrů. Mlezivo se tvoří v prvních 5 – 7 dnech po porodu a v této době je vhodné pouze pro výživu jehňat.

Dojivost ovcí je závislá na celé řadě faktorů. K produkci mléka v ekochovu ovcí jsou v ČR především využívána plemena zušlechtěná valaška (ZV), východofríská ovce (VF) a šumavská ovce (Š). V posledních letech se však také započalo s využíváním beranů francouzského plemene lacaune, kteří jsou využíváni v rámci zušlechťovacího křížení. Délka laktace ovcí se pohybuje v rozmezí 200 – 250 dnů. Průměrná produkce mléka za laktaci u plemen ZV a Š se pohybuje v rozmezí 100 – 150 l mléka, u ovcí plemene VF činí 250 – 400 l. U bahnic pocházejících z křížení domácích plemen s lacaunskými berany se dojivost pohybuje v rozmezí 180 – 270 litrů.

Mezi další faktory, jež ovlivňují dojivost ovcí patří: výživa, zdravotní stav, četnost vrhu, pořadí a fáze laktace, respektive zdali laktace probíhá v zimním či letním období. 

V průběhu laktace má laktační křivka zpravidla charakter dvouvrcholové křivky, když první vrchol je dosahován ve 2. – 3. týdnu laktace a druhý vrchol nastává po odstavu jehňat. V chovu mléčných plemen ovcí je proto vhodné aplikovat ranný, respektive velmi ranný odstav jehňat, které v konečném důsledku vytvářejí předpoklad pro vyšší tržní produkci mléka.

Složení ovčího mléka, jeho senzorické vlastnosti a dojení ovcí

V intervalu od porodu do cca 5 až 7 dnů po porodu produkuje bahnice mlezivo. Ovčí mléko je bělejší oproti kravskému mléku, což je způsobeno vyšším obsahem karotenu v kravském mléce. Chuť ovčího mléka je mírně nasládlá a ve srovnání s kravským mlékem je mnohdy charakterizována jako bohatší a krémovější. Vůně mléka je charakteristická pro ovčí mléko, avšak vzhledem k vysokému obsahu tuku, je toto mléko velmi náchylné k uvolňování mastných kyselin v důsledku lipázové aktivity.

Průměrné obsahy základních složek ovčího mléka za laktaci, v závislosti především na plemeni, výživě a zdravotním stavu zvířete, se pohybují v rozmezí: sušina 15 – 23 %, bílkoviny 4 – 8 %, tuk 5 – 9 %, laktóza 3,5 – 5,5 % a popeloviny 0,6 – 1,2 %. Všechny výše uvedené obsahy, s výjimkou laktózy, jsou podstatně vyšší, než je tomu v případě ostatních druhů mlék, když tato skutečnost předurčuje ovčí mléko k jeho zpracovávání především na sýr. Pro ovčí mléko je charakteristický vysoký obsah bílkovin, což se odráží i na skutečnosti, že toto mléko má výrazně vyšší obsah esenciálních aminokyselin oproti ostatním druhům mlék. Ovčí mléko je, vzhledem k vysokému obsahu popelovin také poměrně bohaté na minerální látky a vitaminy. Spotřeba ovčího mléka na výrobu 1 kg sýra činí 3 − 5 kg v závislosti především na obsahu bílkovin.  

 V případě chovu o kapacitě 10 −30 kusů ovcí se doporučuje aplikovat dojení do konví, u větších stád dojení v dojírnách do potrubí. Pro strojní dojení ovcí se nejčastěji používají jednoduché paralelní dojírny. Nejvýznamnější pozitiva strojního dojení spočívají ve vysoké produktivitě a vyšší hygieně získaného mléka. K plnému využití strojního dojení je však nutno provádět důslednou selekci na funkční a morfologické vlastnosti vemene a omezit výskyt pastruků, respektive snížit podíl ručních dodojků. Rovněž je také nutné počítat s tím, že především bahnice na první laktaci je nutné navykat na strojní dojení i několik dní.

Vlnařská užitkovost ovcí

Ovčí vlna, a to i přes její velmi nízkou cenu a problematický prodej, stále zůstává charakteristickým ovčím produktem. Produkce ovčí vlny a její kvalita je především ovlivněna plemenem a výživou. Nejvyšší produkce vlny a nejvyšší její kvalita je dosahována u merinových plemen. Naproti tomu nejnižší produkce je zaznamenávána u hrubovlnných plemen. Kvalita ovčí vlny je ovlivněna především jemností a délkou vlny. Mezi další faktory ovlivňující jakost vlny patří zkadeření vlny, barva, charakter, pevnost, tažnost a lesk. Důležitou textilní vlastností ovčí vlny je její výtěžnost, která se pohybuje v rozmezí 50 − 65 %.

Ovčí vlna se získává stříží, která musí být realizována minimálně jedenkrát ročně. Stříž je v podstatě plošně v rámci ekochovů prováděna elektrickými stříhacími strojky. Hlavní kritéria pro provádění stříže jsou dostatečné množství a délka vlny (minimální 6,5 cm), klimatické podmínky (preference jarního a letního období) a období gravidity, respektive plánovaná doba porodu (více jak měsíc před porodem či nejdříve měsíc po porodu). U beranů je optimálním termínem období 4 − 6 týdnů před připouštěcím obdobím. U drobnochovatelů se v ojedinělých případech provádí stříž s využitím speciálních ručních nůžek. Chemická stříž a ostatní způsoby stříže nejsou v ECH povoleny.

Technologie a technika chovu ovcí

Ovce se ustájují jak v adaptovaných stavbách, tak i ve specializovaných stájích, ideálem je když tyto budovy přímo navazují na pastevní areál. Z pohledu ekonomického, etologického a zásad welfare je pro ekologické chovy v podstatě plošně doporučováno volné ustájení na hluboké podestýlce. V případě této technologie se betonová vana ovčína zapouští 0,3 – 0,6 m pod okolní terén, když podestýlku je nutno vyvážet minimálně jedenkrát ročně. Roštové technologie se pro ECH nedoporučují. Kapacita stáje při dávkovém krmení musí odpovídat počtu krmných míst u žlabu.

Doporučená potřeba ustájovací plochy

  • bahnice s 1 až 2 jehňaty do odstavu: 1,5 m2,
  • jehňata chovná po odstavu: 0,4 – 0,5 m2,
  • beran v rámci individuálního ustájení: 2,5 – 3,0 m2,
  • beran v rámci skupinového ustájení: 2,0 – 2,5 m2.

Nicméně dle vyhlášky č. 464/2009 Sb., ve které jsou stanoveny minimální standardy pro ochranu hospodářských zvířat, by minimální podlahová plocha ve stáji pro ovce a kozy měla mít následující rozměry:

  • minimálně 0,15 m2 na 10 kg ž. h. bahnice, popřípadě 10 kg ž. h. jehněte,
  • minimálně 0,25 m2 na 10 kg ž. h. u plemenného berana ve skupinovém kotci,
  • minimálně 0,3 m2 na 10 kg ž. h. u plemenného berana v individuálním kotci.

Maximální počty ve skupině (v ovčíně) jsou: bahnice a jehnice: maximálně 50 ks, vysokobřezí bahnice a jehnice: maximálně 25 ks a berani: maximálně 5 ks.  

K vnitřnímu zařízení stáje patří vybavení pro krmení (jesle, koryta a krmné žlaby), pro napájení (napájecí žlaby a napáječky), pro bahnění (porodní kotce) a hrazení (lísy, kovová hrazení a probíhačky). V případě mléčné produkce dále patří k vnitřnímu zařízení vybavení pro dojení (dojírna, prostory pro zpracování mléka, prostory pro skladování produktů apod.). Nedílnou součástí každého ovčína by měl být zpevněný výběh o rozloze, jež by měla odpovídat rozloze ovčína, skladovací prostory na uskladnění krmiv, sociální zařízení pro chovatele a příruční sklad.

Autor: prof. Dr. Ing. Jan Kuchtík

Ing. Zbyněk Pokorný Ing. Zbyněk Pokorný
Agronom a chovatel

Autor webu a chovatel zároveň. Snažím se starat o obsah tohoto webu. Chovám exotické ptactvo: amazoňan oranžovokřídlý, amazoňan žlutolící, aratinga jendaj, papoušek senegalský, alexandr malý, alexandr rudohlavý, křepelky čínské a holoubky diamantové. Tyto druhy se mi daří i odchovávat. Z terarijních zvířat chovám suchozemské želvy čtyřprsté (Testudo horsfieldii), v současnosti už 28 kusů různého stáří. Několik let už se mi daří odchovy. Vysokoškolský titul jsem vystudoval na Mendlově univerzitě v Brně v oboru zaměřeném na rostliny, v tomto oboru jsem také zaměstnán.

Autorem od: 28.02.2013

Komentáře k článku

Vaše jméno:
Kolik je dva krát tři? *
Text komentáře: *
Napsáno je 0 a zbývá 500 znaků.
Zatím zde nejsou žádné komentáře, napište první.