Ekologický chov koz

velikost písma:  A A A
03.04.2015, 10:00     Autor: Prof. Dr. Ing. Jan Kuchtík     2216 zobrazení     0 komentářů

Kozy jsou čtvrtou nejpočetnější skupinou hospodářských zvířat. Rozmach zažívají v posledních letech především ekologické chovy a toto téma je i předmětem tohoto článku. Autorem textu je vysokoškolský profesor, Dr. Ing. Jan Kuchtík.

Postavení a význam ekologického chovu koz

Kozy jsou ve světě čtvrtým nejpočetnějším hospodářským zvířetem, když cca polovina z jejich celosvětové populace je chována pro produkci mléka a druhá polovina pro produkci masa. V ČR je sice tento chov řazen mezi minoritní produkce v rámci živočišné výroby, nicméně posledních deset let je možno považovat za období opětovného rozvoje tohoto chovu, když jeho rozvoj byl především registrován v rámci ekologické produkce.

Koza bílá krátkosrstá Capra aegagrus hircus - White Shorthaired goat

Koza bílá krátkosrstá je mléčné plemeno, vyšlechtěné v první polovině 20. století převodným křížením původních krajových rázů s dováženými kozly...

Zobrazit více informací

Hlavní pozitivní trendy registrované v uplynulém desetiletí v domácím ekochovu (ECH) koz byly: zvyšování počtu koz (v roce 2011 byla na ekofarmách chováno cca 6 300 koz, což představuje cca čtvrtinu z u nás chovaných koz), růst počtu farem (v současnosti zde existuje více jak 50 ekofarem, kde kozy jsou hlavním produkčním zaměřením, přičemž v roce 2011 byly kozy chovány na celkem 221 ekofarmách), zlepšování užitkových parametrů, zvyšování celkového objemu produkce a kvality produktů.

Pro stejné období jsou však také charakteristické i některé negativní trendy, a to především nemožnost prodeje mléka do mlékáren a růst cen za technologie pro zpracování mléka.

Hlavním produkčním zaměřením v evropském, respektive českém ekologickém chovu koz je mléčná produkce.  

Ekologické farmy koz v podmínkách ČR je možno zakládat ve všech výrobních oblastech, nicméně měly by být preferovány marginální oblasti z důvodu poměrně zajímavých dotací. Ideálem je turistická oblast s možností prodeje produktů tzv. „ze dvora“. Nezbytnými předpoklady pro založení ekofarmy dojných koz je dostatek pastevních porostů a ploch pro produkci objemných krmiv. Zde je však nutno dodat, že pouze pastevní odchov koz je na českých ekofarmách realizován pouze ojediněle, přičemž pro většinu těchto chovů je obecně charakteristická poměrně intenzivní výživa na bázi jadrných krmiv. Vzhledem k této skutečnosti je proto vhodné, aby na těchto farmách bylo produkováno i adekvátní množství obilovin, a to nejenom z důvodu aplikace tzv. uzavřeného systému (tzn. samozásobení se krmivy), ale i z důvodů ekonomických, vzhledem ke skutečnosti, že nákup ekologických jadrných krmiv výrazně zvyšuje nákladovost produkce.

„Kozy jsou ve světě čtvrtým

nejpočetnějším hospodářským zvířetem“

Vzhledem k vysokému pracovnímu vytížení chovatele, by měla být v rámci farmy preferována samostatná mléčná produkce, nicméně je možné chovat dojné kozy i v kombinaci například s dojnými ovcemi či s limitovaným počtem dojných krav.

Doporučená kritéria pro dosažení dobré ekonomiky ECH dojných koz:

  • tržní produkce mléka za laktaci - minimálně 500 l/kozu,
  • průměrný obsah tuku a bílkovin za laktaci - minimálně 3 % a 3.2 %,
  • minimální výtěžnost sýra - 10 kg na 100 l mléka,
  • procento oplodnění - minimálně na úrovni cca 90 %,
  • průměrná plodnost - minimálně 160 %,
  • mortalita kůzlat - maximálně 10 %,
  • minimální prodejní ceny za jednotlivé mléčné komodity: 1 l kozího mléka (konzumní): 20 Kč, 1 kg čerstvého sýra: 250 Kč, 150 ml. jogurtu: 12 Kč     

Hlavní produkty z ekologického chovu koz

  • mléko,
  • jatečná kůzlata a vyřazené kozy a kozli,
  • kůže a eventuálně srst v případě srstnatých plemen

Vedlejší produkty z ekologického chovu koz

  • kosti,
  • lůj,
  • krev a žaludky mléčných kůzlat

Nepřímý význam ekologického chovu koz

  • produkce hnoje.

Mimoprodukční funkce

  • především spočívá v údržbě trvalých travních porostů v horských a podhorských oblastech. Při správném pastevním managementu mohou kozy likvidovat škodlivé plevele, obnovovat původní trávy a zabránit požárům spásáním suché trávy a keřů.

Plemena koz

V ČR bylo v roce 2011 chováno celkem 6 plemen. Pro ekologický chov jsou, z pohledu u nás chovaných plemen, nejvhodnější bílá krátkosrstá koza, hnědá krátkosrstá koza a anglonubijská koza. Dalšími vhodnými plemeny pro ekochovy mohou být i kašmírová koza a búrská koza.

Reprodukce koz v ekologickém režimu

Procento oplodnění u koz - při aplikaci přirozené plemenitby zpravidla přesahuje hranici 90 %.

Procento plodnosti se v našich chovech pohybuje v rozmezí 140 – 200 %.   

Pohlavní dospělost u koz je velmi ranná, nastupuje již ve věku 4. až 6. měsíců.

Chovné dospělosti dosahují kozy při dosažení cca 70 až 75 % z jejich konečné živé hmotnosti (cca 35 kg), když při aplikaci polointenzivní výživy dosahují kozy této hmotnosti zpravidla ve věku 7 až 10 měsíců. Při extenzivním způsobu výživy však mnohdy kozičky dosahují chovné dospělosti až ve věku vyšším než je jeden rok. 

Tělesné dospělosti dosahují kozy ve věku dvou až tří let, maximální plodnost je u koz registrována ve věku tří až pěti let. 

Reprodukční proces u koz je řízen neurohumorálně, v závislosti na délce světelného dne, když v našich geografických podmínkách nastupuje říje koz, stejně jako je tomu u ovcí, zpravidla 80 až 120 dnů po letním slunovratu. U části populace se však říje vyskytují i v lednu a na počátku února. Kozli jsou obecně plodní celoročně, avšak v období od července do listopadu se zvyšuje jejich pohlavní aktivita a kvalita semene.

Říjový cyklus koz: cca 21 dnů (rozpětí 18 – 24 dní).

Estrus: cca 30 hodin (18 – 48 hodin). 

Ovulace: nastává před koncem říje v rozmezí 24 – 30 hodin od počátku říje.

Plemenitba koz

U koz v ekologickém chovu se především doporučuje aplikovat přirozenou plemenitbu, inseminace je však také povolena, před umělou inseminací se však nesmí aplikovat hormonální stimulace říje.

Doporučené způsoby zapouštění v rámci přirozené plemenitby koz jsou individuální, volné (na divoko), skupinové a harémové. Nicméně v českém ekologickém chovu koz se především aplikuje harémové zapouštění (20 − 50 koz/1 kozla), když v drobnochovech se poměrně často aplikuje individuální zapouštění. 

V ekologických chovech je povolena i synchronizace říje. Doporučenými metodami synchronizace jsou zařazení kozla do stáda koz 2–4 týdny před očekávanou říjí a flushing (zpravidla na bázi jadrných krmiv).

V ekologickém režimu je však zakázáno pro stimulaci říje aplikovat hormonální přípravky, taktéž je zakázána intrauterinní laparoskopická inseminace a přenos embryí.           

Pro většinu českých ekofarem je obecně charakteristická sezónní produkce mléka (zpravidla od Velikonoc do října až poloviny listopadu). V tomto případě se nejčastěji zapouští tak, aby porody kůzlat proběhly cca dva měsíce před Velikonocemi, přičemž zapouštění probíhá od srpna do září.

Na větších farmách je však často realizována celoroční produkce mléka. Z pohledu reprodukce je pro tyto farmy nejvhodnější aplikace skupinového turnusového zapouštění.

Pro ranou detekci gravidity u koz je nejvhodnější aplikovat ultrasonografické vyšetření.  

Březost, porod a péče o narozené kůzle

Délka gravidity koz: cca 150 dnů (140 – 160 dnů).

V posledním měsíci gravidity se začíná kozám intenzivně zvětšovat mléčná žláza, dochází ke svěšování břicha a několik dnů před porodem se uvolní svaly a vazy pánevní. V této fázi gravidity se doporučuje kozám zvýšit krmnou dávku o 30 až 40 % a obsah minerálních látek až na dvojnásobek.

Blížící se porod je především patrný dle zvětšeného vemínka a zvětšené, oteklé a zarudlé vulvy. Asi 24 hodin před porodem se plody staví do porodní polohy. Cca 12 hodin před porodem se koza začne izolovat od ostatních, tento trend se snaží zachovat i po porodu, přičemž výše uvedeným se snaží vytvořit si prostor k realizaci tzv. hnízdních projevů. Ideálem je, aby porody probíhaly v individuálních boxech, zpravidla však k porodům dochází ve společných kotcích, přičemž počet koz ve skupině vysokobřezích by neměl překročit 15 kusů.

Porody koz: jsou poměrně snadné, zpravidla probíhají v noci a kozy při něm ve většině případů leží.

Po porodu matka olizuje kůzle a celkově kůzle očistí a osuší. U vícečetných vrhů porod pokračuje vypuzováním dalších plodů, tyto jdou poměrně rychle po sobě.

Odchod lůžka: probíhá do 6 hodin po porodu. Po porodu následuje involuce dělohy a celého pohlavního ústrojí.

Hmotnost narozených kůzlat: 2,5 až 4 kg.

Po porodu je kůzlatům nutno dezinfikovat pupeční pahýl, v případě potřeby je ho možno zkrátit na 8 až 10 cm, při krvácení je nutno jej podvázat. Dále je nezbytné oddojení prvních střiků z důvodů kontroly průchodnosti strukových kanálků a kvality mleziva. Kůzle by mělo vstát po narození do 15 až 20 minut, následně aktivně vyhledává struky matky. Optimální doba pro první příjem mleziva je do 30 minut po narození, přičemž do 12 hodin po porodu by mělo kůzle vypít 125 až 200 ml mleziva. V případě, že se kůzle nenapije dostatečně samo, je třeba jej napojit (láhev s dudlíkem). Při úhynu matky se přidá kůzle k jiné matce nebo se odchová na bázi umělého odchovu s využitím nadbytečného mleziva od jiných matek či s využitím ekologické tekuté náhražky mleziva.   

Odchov kůzlat a jejich odstav

Prioritami odchovu kůzlat v rámci ECH jsou přirozené sání mléka, jejich volný pohyb a welfare, přičemž zásadním pravidlem je zajištění mléčné výživy kůzlatům minimálně po dobu 45 dnů. Nejoptimálnějším způsobem odchovu kůzlat je jejich společný odchov spolu s matkami (na hluboké podestýlce nebo na podestýlaném stání). Tento způsob je nejenom nejpřirozenější (kůzlata mohou kdykoliv sát mateřské mléko), ale také nejoptimálnější z pohledu produktivity práce a welfare. Další pozitiva tohoto systému jsou: nedochází ke stresu při odloučení kůzlat od matek, posiluje se imunita kůzlat, přičemž dlouhodobý příjem mateřského mléka výrazně přispívá k eliminaci výskytu možných onemocnění a dietetických poruch. Vzhledem k dobré mléčnosti koz není zpravidla nutno přikrmovat kůzlata.

V rámci tohoto systému je vhodné, aby po mlezivovém období byly vytvořeny skupiny koz s kůzlaty, ideálem je kapacita 10 až 15 koz s kůzlaty/kotec. Minimální plocha na kozu se dvěma kůzlaty by měla činit cca 2,5 m2, přičemž přístup kůzlat k matkám se až do odstavu v podstatě nereguluje. Kůzlata v rámci tohoto systému mají také volný přístup ke krmivu, jež se podává matkám, na které si postupně navykají. Obecně se však doporučuje, aby od druhého týdne bylo kůzlatům také podáváno seno, eventuálně jadrné krmivo do speciálních krmítek. Taktéž je nezbytné, aby kůzlata měla volný přístup k vodě, přičemž je nutno kontrolovat její příjem. Do odstavu by také měla být na minimální míru eliminována vysoká vlhkost a průvan. Podestýlka musí být nezávadná, suchá a aplikována v dostatečném množství. Nezbytná je i kontrola (minimálně 2x denně) zdravotního stavu matek i kůzlat. Nedílnou součástí každé stáje v rámci ECH musí být i navazující výběh, když kůzlatům a kozám musí být poskytnuta minimální venkovní plocha v rámci výběhu 0,5 m2/ks a 2,5 m2/ks. V letním období, během dne a při dobrém počasí je doporučována společná pastva v oplůtcích.

Na zahraničních ekofarmách (vzhledem ke specifickým výjimkám), je však mnohdy aplikován i systém regulovaného přístupu kůzlat k matkám s využitím probíhaček, což umožňuje od cca 10 až 15 dne laktace realizovat alespoň jedno dojení koz denně nebo i umělý odchov kůzlat na bázi ekologických mléčných krmných směsí. Obecně je možno konstatovat, že výše uvedená možnost je pro chovatele ekonomicky, respektive produkčně poměrně velmi zajímavá vzhledem k prodloužení doby tzv. tržní laktace a zvýšení celkové produkce mléka za laktaci vzhledem k včasnému rozdojení.

Odstav je pro kůzlata poměrně vysoce stresující, přičemž v rámci ECH by měl být odstav realizován ve věku vyšším než je 45 dnů a kůzlata by v tomto věku měla dosahovat minimálně hmotnosti cca 12,5 kg. Na každý pád by však každé kůzle mělo být schopno po odstavu samostatně přijmout minimálně 0,5 kg pevného krmiva. Ideální způsob odstavu v rámci ECH je aplikace jednorázového odstavu. Další možností je postupný odstav v trvání maximálně 5. dnů, tento systém je však vzhledem ke své délce více stresový. 

Mléčná užitkovost koz

V intervalu od porodu do cca 5 až 7 dnů po porodu produkuje koza mlezivo. Pro toto období je charakteristická poměrně vysoká dynamika změn obsahů jednotlivých složek mléka, od 5. až 7. dne po porodu jsou však obsahy složek mléka v podstatě totožné s hodnotami tzv. zralého mléka. Normovaná laktace u koz činí 280 dní, často je však doba laktace delší a přesahuje 300 dnů. Po porodu dochází u koz k poměrně rychlému růstu dojivosti, její vrchol je u koz na první laktaci dosahován do 80. dne laktace, u starších do 50. až 60. dne laktace. Poté dochází zpravidla k povlovnému poklesu dojivosti.

Barva kozího mléka je bílá. Vůně a chuť kozího mléka je zásadně ovlivněna mastnými kyselinami (MK) s krátkým řetězcem, přičemž tyto MK tvoří 20 až 25 % z celkového množství volných MK. Ideální chuť kozího mléka je mírně sladká až mírně slaná s úplnou absencí silné „kozí“ chutě. Kozí mléko je svým složením poměrně velmi podobné kravskému mléku. Průměrné obsahy základních složek kozího mléka za laktaci u v ČR chovaných plemen se pohybují v rozmezí: sušina: 11 – 14 %, bílkoviny: 2,5 – 3,5 %, tuk: 3 – 4,5 %, laktóza: 3,5 – 5,5 % a popeloviny 0,6 – 1,0 %. Výše uvedené složení kozího mléka umožňuje jeho poměrně široké využití pro následné zpracování (kozí mléko, sýry, jogurty atd.).

Mezi nejvýznamnější faktory ovlivňující mléčnou užitkovost patří: management chovu, zdravotní stav, výživa (zpravidla platí, že čím je intenzivnější výživa, tím vyšší je dojivost), plemeno (nejvyšší dojivosti v ČR dosahují BKK a HKK), živá hmotnost (obecně platí, že čím vyšší hmotnost, tím je vyšší produkce mléka za laktaci), věk (vrchol dojivosti je dosahován mezi 4. – 7. rokem věku) a pořadí laktace (nejvyšší nárůst dojivosti je registrován mezi první a druhou, respektive mezi druhou a třetí laktací). Mimochodem, nejvyšší průměrné obsahy tuku a bílkovin za laktaci jsou zjišťovány na první či druhé laktaci, nicméně zpravidla platí, že čím vyšší je pořadí laktace, tím vyšší je i celková produkce tuku a bílkovin (v kg) za laktaci.

naschov.cz

Masná produkce koz        

Masná produkce koz v ČR patří mezi doplňkové produkce, přičemž spotřeba kozího a kůzlečího masa je dlouhodobě poměrně nízká a nepřekračuje 0,1 kg/obyvatele/ročně. Tato skutečnost je především ovlivněna netradičností tohoto masa a nízkým počtem chovaných koz, přičemž, z pohledu tržeb chovatele, tvoří příjmy za jatečné komodity pouze 10 až 15 % z celkových tržeb. Dalšími zásadními faktory ovlivňující nízkou spotřebu kůzlečího a kozího masa u nás jsou nízká nabídka, poměrně vysoká cena a relativní komplikovanost kuchyňské přípravy. Na druhou stranu je však v posledním období registrován povlovný nárůst zájmu domácích spotřebitelů o především kůzlečí maso, a to především v období před Velikonocemi. Závěrem k výše uvedenému je nutno dodat, že zásadním trumfem kůzlečího masa je jeho poměrně vysoké přírodní a ekologické „image“ a i jeho bezproblémovost z pohledu náboženského.

Kůzlečí, respektive kozí maso je dietetické, výživné, relativně bohaté na bílkoviny a dobře stravitelné, nicméně má specifickou vůni a chuť, když tyto senzorické ukazatele jsou především ovlivňovány některými MK, respektive věkem a pohlavím. Z pohledu barvy masa mají kůzlata zpravidla světlou svalovinu, starší kusy mají maso tmavšího zbarvení. Významným pozitivem kůzlečího masa je jeho poměrně nízký obsah tuku a cholesterolu, avšak v kozím mase se obsahy tuku a cholesterolu zásadně neliší od jiných hospodářských zvířat. Rozdílné je však geneticky dané rozložení tuku v jatečném těle koz, přičemž nejvíce tuku je uloženo na pobřišnici a vnitřních orgánech. Obsah bílkovin v mase kůzlat se pohybuje v rozmezí 18 – 23 %, obsah IMT v rozmezí 2 – 4 % a obsah minerálních látek (ML) v rozmezí od 0,6 – 1,5 %. Co se týká ML, kozí, respektive kůzlečí maso je především bohatým zdrojem Zn, Fe a K. Z pohledu vitaminů je kůzlečí maso bohatým zdrojem thiaminu, riboflavinu, niacinu, vitaminů B6 a B12 atd.

V současnosti je v ČR dominantní prodej kůzlat a koz v živém. Z pohledu hygienického a veterinárního je však nejlepší variantou porážka na jatkách, domácí porážky koz a kůzlat jsou však povoleny.

Jatečná kůzlata dojných plemen v domácích ECH jsou zpravidla vykrmována do živé hmotnosti 10 až 15 kg (2 až 3 měsíce věku), na bázi mateřského mléka (ad libitum), sena (ad libitum) a limitovaného množství jadrných směsí. Kůzlata mají taktéž volný přístup ke krmivu, jež je podáváno matkám. U kůzlat srstnatých a masných plemen je výkrm zpravidla delší a do vyšších hmotností, zpravidla na bázi společné pastvy s matkami, přičemž jejich odstav by měl být realizován co nejpozději, vzhledem k maximálnímu využití mateřského mléka.

Výtěžnost JUT kůzlat se pohybuje v rozmezí 40 – 50 %. Podíly kýty, hřbetu a plece z JUT činí cca 30 %, 10 – 12 % a 18 – 22 %. Pro JUT kůzlat je zpravidla charakteristický vysoký obsah svaloviny (přes 70 %), nízký podíl tuku, přičemž tzv. mramorování masa se téměř nevyskytuje. Podíl kostí je cca 20 %.

Zásadními faktory, jež ovlivňují růst a jatečnou hodnotu (JH) kůzlat jsou výživa, zdravotní stav, management chovu a plemeno. V našich ECH dojných plemen mají porody kůzlat zpravidla sezónní charakter (leden až únor), když ve většině chovů je realizován na rozdíl od srstnatých či masných plemen polointenzivní výkrm. Nejintenzivnější růst a nejlepší JH je registrována u masných plemen, poměrně intenzivní růst a dobré osvalení je však také i u kůzlat dojných plemen.

Dalšími významnými faktory, jež ovlivňují růst a JH kůzlat jsou pohlaví (kozlíci mají o 10 až 30 % vyšší denní přírůstky, o 5 až 15 % lepší konverzi krmiva a mají zpravidla lepší osvalení a zmasilost a nižší protučnění oproti kozičkám) a věk (nejvyšší přírůstky jsou od narození do odstavu, kůzlata v tomto období však mají velký podíl kostí, jejich trup je poměrně dlouhý a slabě osvalený, nicméně protučnění je u nich minimální či žádné.). Na druhou stranu je však možno konstatovat že četnost vrhu nemá u kůzlat tak zásadní vliv na růst a JH jako je tomu v případě jehňat.

Výživa koz

ECH koz by měl být založen na méně intenzivním vypásání pastevních porostů. V současnosti je však pro chov koz na domácích ekofarmách spíše charakteristická polointenzivní, respektive intenzivní výživa. Obecně je možno konstatovat, že stavba trávicího ústrojí a fyziologie trávení koz jim umožňuje využívat větší množství krmiv s vysokým obsahem vlákniny. Kozy nejsou typická pastevní zvířata, jejich spásání je spíše selektivní, přičemž preferují keře a listy stromů.  Obecně se doporučuje permanentní oplůtková pastva koz pouze pro odchov mladých zvířat. V případě koz v laktaci se však obecně doporučuje, aby pastva byla spíše doplněk krmné dávky s tím, že v případě deštivého a větrného počasí se nedoporučuje pást vůbec. Také náhlé změny počasí či dlouhodobější vysoké teploty při aplikaci pastvy jsou pro kozy poměrně problematické. Zatížení na ha pastviny v ECH je u koz stejné jako v případě ovcí (max. 10 koz, respektive jejich kůzlat/ha).  

Z pohledu objemných šťavnatých krmiv jsou doporučovány následující denní dávky (DD) v případě dominance těchto krmiv v krmné dávce: zelená píce 10 kg, řízená, respektive volná pastva 8 až 10 kg, respektive 6 až 8 kg. Při aplikaci kvalitní senáže se doporučuje její DD na úrovni 3 až 4 kg. Zajímavými mohou být i okopaniny, doporučená DD syrových brambor je cca 1 kg, krmné řepy 3 až 5 kg a mrkve 2 až 3 kg. Doporučená DD sena pro kozy je 2 až 3 kg. Sláma, nejlépe ovesná, má v krmení koz především dosycovací funkci, její doporučená DD se pohybuje v rozmezí 0,5 až 1 kg. Jadrná krmiva je nutno kozám zkrmovat 2 až 3krát za den. Doporučená DD jadrných krmiv se u koz, v závislosti na dojivosti, pohybuje v rozmezí 0,5 až 1,5 kg. Z luskovin je možno aplikovat ve výživě koz především hrách a bob, tyto luskoviny však obsahují hořké látky, které mohou způsobit kozám dietní problémy a zhoršují chuť mléka.

Zajímavými komponenty krmné dávky koz mohou být dále i některé zbytky potravinářského průmyslu (extrahované šroty, melasa, sušené cukrovarnické řízky atd.). Každopádně však kozy musí mít stále k dispozici dostatek pitné vody (například pro kozu s denní dojivostí 5 l mléka je nutno zajistit cca 10 l vody), a dále možnost ad libitního příjmu ekologických minerálních lizů.

Ustájení a technologické vybavení

V současné době je pro český ekologický chov dojných koz charakteristické celoroční ustájení koz s možností výběhu, respektive s možností pastvy. Respektujíce welfare a předpisy platné pro ekologický chov je v rámci českého chovu koz aplikováno především volné ustájení.

Volné ustájení v individuálním boxu na podestýlce: aplikuje se celoročně u  plemenných kozlů a u koz s mláďaty po porodu po dobu 3 až 5 dnů.

Volné skupinové ustájení v kotcích (na hluboké podestýlce či na přistýlaném stání): tento systém vyhovuje všem kategoriím koz.

V případě tzv. jednoprostorová stáje, kde plocha není rozdělena na prostor pro ležení či krmení, tedy nastýlá se celá, činí poměr ustájovacích a krmných míst zpravidla 1:1. Nicméně při podestýlání a krmení, v případě krmení pouze do jeslí, je nutná manipulace se zvířaty. V případě této technologie je však možno aplikovat i krmení do žlabu a doplňkově (seno atd.) do jeslí. Podestýlání je možné ve formě hluboká podestýlka či přistýlané stání. Odkliz hnoje je možný průběžně, a to ručně nebo traktorem s radlicí jedenkrát za 3 až 7 dnů v případě přistýlaného stání, nebo dva až třikrát ročně čelním nakladačem v případě hluboké podestýlky. Pro napájení jsou ideální skupinové napáječky, eventuálně napájecí žlaby. Hrazení může být kovové nebo dřevěné. 

Pro dojení jsou v našich ekologických chovech využívány především jednoduché paralelní dojírny, které jsou zpravidla součástí stáje.

Dle vyhlášky č. 464/2009 Sb., ve které jsou stanoveny minimální standardy pro ochranu hospodářských zvířat, by minimální podlahová plocha ve stáji pro ovce a kozy měla mít následující rozměry:

  • minimálně 0,15 m2 na 10 kg ž. h. kozy, popřípadě 10 kg ž. h. kůzlete,
  • minimálně 0,25 m2 na 10 kg ž. h. u plemenného kozla ve skupinovém kotci,
  • minimálně 0,3 m2 na 10 kg ž. h. u plemenného kozla v individuálním kotci.

Nicméně minimálně by podlahová plocha pro kozu s jedním kůzletem měla činit 1,8 – 2,1 m2, pro kozu s dvěma kůzlaty 2,5 – 3,0 m2  a pro plemenného kozla 2,5 – 3,5 m2.

Maximální počty zvířat v kotcích jsou uvedeny v následující tabulce:

Kategorie Počty
Kozy v laktaci do 50 ks, ideál je 15 – 25 ks
Kozy před porodem, rodící a kojící do 10 ks
Kůzlata ve výkrmu/odchovu do 1 roku do 50 ks, ideál je 15-25 ks
Kozlíci plemenní do 20 ks, ideál je do 10 ks
Kozli plemenní do 6 ks, zpravidla jsou však individuálně ustájeni

Prof. Dr. Ing. Jan Kuchtík Prof. Dr. Ing. Jan Kuchtík
Autorem od: 22.02.2015
8 článků 0 popisů zvířat

Komentáře k článku

Vaše jméno:
Kolik je dva krát tři? *
Text komentáře: *
Napsáno je 0 a zbývá 500 znaků.
Zatím zde nejsou žádné komentáře, napište první.