Osli v ČR

velikost písma:  A A A
03.04.2015, 10:00     Autor: Ing. Martina Kosťuková     2341 zobrazení     2 komentáře

Osli jsou spolu s koňmi jedinými domestikovanými lichokopytníky na světě. Osel byl dokonce zdomácněn ještě dřív než kůň. Dodnes je využíván v méně rozvinutých zemích jako tažné zvíře, protože jeho požadavky na chov nejsou velké. Chováni jsou ovšem osli i v České republice a této problematice se budeme věnovat v tomto článku, jehož autorkou je Ing. Martina Kosťuková.

Původním předkem dnešního osla domácího je Africký divoký osel (Equus asinus). Tento druh se vyskytoval na africkém kontinentu a tvořil 3 poddruhy: Núbijský divoký osel (Equus asinus africanus), Somálský divoký osel (Equus asinus somaliensis), Danakilský osel (Equus asinus taeniopus).

Osel africký Equus asinus

Typické zbarvení je šedé s proměnlivými příčnými pruhy na nohou. V létě bývá osel africký krémově šedý, v zimě ocelově šedý.

Zobrazit více informací

Většina oslů chovaných u nás i v zahraničí nepatří k žádnému plemeni a jejich chov je nahodilý. Můžeme však pozorovat morfologickou i fenotypovou podobnost oslů v závislosti na oblasti, kde zvířata žijí, jako odraz adaptace na vnější podmínky.

V dřívějších dobách byli chováni plemenní jedinci oslů u hřebčínů pro produkci mul a mezků. Pro plemenné osly byly zřizovány plemenné knihy a záznamy o zvířatech a dodržovaly se stanovené standardy chovu. Vlivem mechanizace zemědělství byly chovy oslů u hřebčínů rušeny a početní stavy plemen se výrazně snížily.

V České republice můžeme nalézt zástupce miniaturních oslů, oslů Pointů, převažují zde však kříženci dovážení ze zahraničí. Ze zahraničních plemen oslů jsou nejznámější: Katalánský osel, Americký Mammoth jackstock, Andaluský osel, Osel egyptský, Irský osel domácí, Miniaturní osel, Osel Martina Franca, Osel Amiata, Sardinský osel, Osel Asinara, Osel provensálský, Osel normandský, Osel berry, Osel poitou.

„Osli jsou velmi zvědavá zvířata,

s tím je často spojeno různé nebezpečí“

Osel somálský v ZOO Ústí Osel somálský v ZOO Ústí http://www.zoousti.cz

Využití oslů

Osli byli jako jezdecká zvířata domestikováni mnohem dříve než koně. Pro svou houževnatost, výdrž a jistý krok jsou využívána jako soumar v těžkých terénech, zapřahána do vozů a také vozila bohaté kupce, sultány aj. Po celá tisíciletí byl osel využíván jako silné, houževnaté, tažné a nenáročné zvíře. Je schopný nést velmi těžký náklad na dlouhé vzdálenosti s minimálními nároky na množství i kvalitu vody.

V současnosti se osli používají v rozvojových zemích jako soumaři, pomocníci v dopravě či zemědělství. V těchto zemích žijí zvířata v extrémních podmínkách, někdy na úrovni životního minima. V takovýchto těžkých podmínkách a v přírodě se průměrně osli dožívají kolem 10 – 15 let, v zajetí pokud má osel dostatek krmení a není pracovně přetěžován je schopný se dožít 30 – 40 let. Pro jízdu, nesení nákladu lze osla zatížit až 20% jeho živé váhy, avšak unese náklad až 300 kg, což se v pozdějším věku neobejde bez zdravotních komplikací.

Nelze opomenout jejich hlavní využití a to jako soumary (soumarem je zvíře, které nese náklad). Pro nošení břemen se využívali osli, muli a mezci, ale také některá plemena koní, případně velbloudi. Při křížení oslího hřebce a klisny koně dochází k produkci muly, která je svým zevnějškem více podobná koni. Pokud dojde ke zkřížení hřebce koně a oslice vzniká mezek, který připomíná spíše osla. Pro produkci mul a mezků se využívala převážně velká plemena oslů jako je osel Pointou, Martina Franca, Mammonth jackstock. Mul a mezek jsou velice často sterilní, avšak občas docházelo k jejich opětovné reprodukci s oslem či koněm.

Již od starověku bylo využíváno oslí mléko. Často se využívá při onemocněních kůže jako je lupénka, či případné kožní ekzémy, neboť podporuje proces hojení. Obsažené minerální soli podporují čištění pleti díky efektivnímu urychlení odstraňování odumřelých buněk, čímž se uvolňuje prostor pro růst nových, zdravých buněk. Obsahuje také dostatečné množství lipidů. Esenciální mastné kyseliny, jako omega 3 a omega 6, napomáhají bezproblémovému vstřebávání vitaminů. Obsahuje aktivní složky s antioxidačními a regeneračními účinky, čímž pomáhá v boji proti předčasnému stárnutí pokožky. Oslí mléko působí příznivě na lidské zdraví, a to jak svými nutričními hodnotami ve formě výživy, tak i pro vnější použití ve formě kosmetických přípravků. Díky svému složení je vhodné pro kojence (je velmi blízké mateřskému mléku) nebo osoby s oslabenou imunitou. Nahrazuje ve výživě kravské mléko, neboť je stravitelnější a příznivě pomáhá rozvoji střevní mikroflóry.

Oslí mládě v ZOO Olomouc Oslí mládě v ZOO Olomouc

Produkce oslího mléka - vyžaduje trpělivost a je poměrně nákladná. K dojení dochází 4-6x denně ručně a pouze když je s oslicí i její mládě. Průměrně se nadojí 1,5l - 2l za den.

Složení mléka osla, klisny, člověka a krávy (g/100g):

  Osel Klisna Člověk Kráva
pH 7,0-7,2 7,18-7,2 7,0-7,5 6,6-6,8
Protein g/100g 1,5-1,8 1,5-2,8 0,9-1,7 3,1-3,8
Tuk g/100g 0,3-1,8 0,5-2,0 3,5-4,0 3,5-3,9
Laktoza g/100g 5,8-7,4 5,8-7,0 6,3-7,0 4,4-4,9

Kromě oslího mléka se využívá i oslí maso, chutí podobné hovězímu s jinou vůní. Pro rok 2010 byla vyhodnocena jako největší producent oslího masa Čína, na dalších místech následují Niger a Burkina Faso. Oslí maso se produkuje i v Evropě, ve Španělsku a v Bulharsku.

Potravní nároky

Osli jsou na rozdíl od koní teritoriálním typem zvířat. Vymezí si své teritorium s bohatší pastvou, vodou a toto území chrání.

Původní domovinou oslů je území severní Afriky v okolí Nilu, které se skládá převážně z pouští a savan. Botanická skladba na takovémto území je rozmanitá, ale zato chudá na živiny; tvoří ji tuhé mimózy, trnité keře a tvrdší trávy. V suchých a polosuchých oblastech musí osli využívat všech dostupných zdrojů potravy a širokou škálu krmiv, jejich trávicí trakt je schopen trávit kůru stromů, případně celé keře. Osel je monogastrický býložravec a velmi efektivně dokáže maximálně využívat celulózu a hemicelulózu, jsou přizpůsobeni příjmu a trávení rostlinné potravy.

Příjem sušiny u oslů by měl činit 3,1% živé hmotnosti osla. Uvádí se, že by měl mít denně k dispozici slámu a seno ve výši 5% z jeho tělesné hmotnosti.

Osli patří mezi zvířata se sníženým požadavkem vody na jednotku hmotnosti. Zvýšená spotřeba vody je ovlivněna množstvím práce, teplotou, vlhkostí, sušinou v krmivu a fyziologickým stavem zvířete. Standardně přijme osel 18 – 35 litrů vody na den v závislosti na výše uvedených vlivech.

I přes značný úbytek hmotnosti v důsledku dehydratace, osli vydrží 20% - 25% úbytek hmotnosti, přežijí až 3 dny bez vody.

Přestože se jedná o velice odolná zvířata, je vhodné jim zajistit neustálý přístup k vodě a podávat často menší množství krmení. Předejde se tak případným zdravotním komplikacím způsobené hladověním, či naopak obezitou. Obezita u oslů je v našich podmínkách častým jevem, neboť pastva je na našem území příliš bohatá.

Oslí mládě s matkou v ZOOPARKU Chomutov Oslí mládě s matkou v ZOOPARKU Chomutov                                     

Reprodukce

Osli jsou teritoriálním typem zvířat. Na teritoriu žijí rozptýleně stáda oslích klisen. V období říje vytváří klisny stáda dočasná s volným seskupením pouze pod akustickým vlivem hřebce. Složení a stabilita skupin v jednotlivých teritoriích se u jednotlivých populací liší. Každý oslí hřebec má své teritorium, jímž se volně pohybují samice se svými hříbaty. Teritoriální samec na svém území toleruje samce podřízené, ať už se zde vyskytnou náhodně, či se zde usídlí.

Samice v říji jsou zapouštěny samcem, jemuž náleží teritorium, v němž se právě pohybují. Při putování často urazí velké vzdálenosti a to buď zcela osamoceně, v menších skupinách, nebo v počtu dvou až tří kobyl s hříbaty.

Osel asijský Equus hemionus

Osel asijský vytváří pět výrazných poddruhů (džigetaje, vyhubeného ašdari, khura, kulana a onagera) vesměs plavé až šedé barvy s tmavým pruhem středem hřbetu....

Zobrazit více informací

Samec si své území brání. Souboje mohou být velmi ostré a to zejména v případech, kdy je některá ze samic pohybujících se na daném území v říji. Samci, jimž nepřipadá žádné teritorium, se mohou sdružit do skupiny, která si následně najde své vlastní území, nebo se pouze potuluje po teritoriích jiných samců.

Oslice jsou pohlavně zralé již v prvním roce života. V tomto věku není vhodné klisničku zapouštět. Oslice zapouštíme až po třetím roce života.

Hřebci vykazují pohlavní zralost už 6. až 9. měsíci života. V roce a půl je schopný produkce dalšího potomstva. Doporučuje se nechat hřebce připouštět až po třetím roce života. Hřebce je proto vhodné chovat pouze v případě, že splňuje všechny předpoklady k chovu a že se k chovu bude skutečně využívat.

Doba březosti je u oslů 11 - 13 měsíců. V posledních dvou až třech měsících březosti by měla březí klisna dostávat kvalitnější krmivo, nemělo by docházet k překrmování. Obvykle rodí jediné hříbě.

Při pozorování divokých i domácích oslích klisen se zjistilo, že začínají hříbata sama odstavovat přibližně ve věku jednoho roku. Klisna hříběti stále častěji brání v sání mléka a jeho tvorba ustává. Hříbě tedy není nutné odstavovat nijak násilně, pouze v případě, že klisnu odchovávání mláděte příliš přetěžuje.

Technologie chovu

Chovatelé oslů v našich podmínkách kombinují ustájení ve stájích s možností přístupu na pastvinu, čí denního pobytu na pastvině.

Stáj pro osly by měla být prostorná, světlá a vzdušná, měla by zajišťovat možnost vizuální i akustické komunikace s ostatními jedinci. Nejvhodnějším způsobem ustájení oslů je skupinové volné ustájení, které oslům umožňuje volně se pohybovat po stáji a vzájemné interakci s ostatními osly. Pokud jsou zvířata ustájena v individuálních boxech, musí být výška dělicích stěn taková, aby umožňovala oční kontakt s ostatními.

Není–li možné, aby pastvina nebo výběh navazovaly přímo na stáj, je nutné zvířatům zabezpečit dostatek pohybu na čerstvém vzduchu tak, že jsou ve stáji jen přes noc a na pastvu nebo do výběhu se vyvádějí přes den. Zdraví osli snášejí teploty pod nulou bez problémů za předpokladu, že ve stáji, nebo ve venkovním výběhu či pastvině není vlhko a průvan.

Pastviny v našich oblastech se podstatně liší od porostů v okrajových oblastech pouště, kterým je osel od přírody uzpůsoben. V našich podmínkách mohou osli trpět poruchami trávení způsobené nevhodnou a příliš bohatou botanickou skladbou na pastvě, při nedostatečné hygieně invazí endoparazitů, kolikami při nedostatečném navyknutí na trávu, přílišným ztučněním zvířat způsobeným příliš dlouhou nebo příliš hojnou pastvou, hnilobou kopyt, záněty střelky způsobenou dlouhým pobytem na mokré nebo rozměklé zemi, poškozením kůže a srsti i nachlazením při chybějícím ochranném přístřešku. Proto je vhodné dodržet následující rady při zřizování pastviny pro osly.

Oplocení pastvin musí být stabilní, dobře viditelné, musí bránit zvířatům v úniku a zvířata se o ně nesmí poranit. Vstupy na pastvinu by měly být dostatečně široké, asi 2-3,5 m. Rozlišujeme pevné a pohyblivé systémy oplocení. Pevné oplocení je vhodnějším řešením, ale je zde doporučeno vybavení elektrickým ohradníkem, který zabrání okusování, případně drbání o toto oplocení. Mobilní oplocení elektrickým ohradníkem umožňuje střídání pastevní plochy. Osli musí mít na pastvině k dispozici stále přístupný přístřešek, který je ochrání před větrem a deštěm. Přístřešek by měl být chráněný nejlépe ze 3 stran, tak aby čtvrtá volná strana byla závětrná. Je nutné, aby zvířatům byl umožněn přístup k vodě během celého dne.

Osli jsou velmi zvědavá zvířata a s tím je často spojeno různé nebezpečí. Proto je nezbytné věnovat bezpečí ve stáji a na pastvině velkou pozornost.

Komentáře k článku

Vaše jméno:
Kolik je dva krát tři? *
Text komentáře: *
Napsáno je 0 a zbývá 500 znaků.

25.08.2016, 17:40
Jaké rsotliny ,keře či stromy jsou pro oslíky jedovaté?
25.05.2016, 20:24
Nádherné zvíře