Zdomácnění zvířat - domestikace

velikost písma:  A A A
11.11.2017, 15:30     Autor: Ing. Zbyněk Pokorný     1208 zobrazení     0 komentářů

Domestikací prošla většina hospodářsky chovaných zvířat. Proces zdomácnění, je řízen člověkem a spočívá především ve změně chování zvířat, ale i rozdílném vzhledu a zvýšené užitkovosti. V celém zdlouhavém procesu je upřednostněna umělá selekce před přirozeným výběrem.

Každý druh zvířete rozhodně domestikovat nelze. Se samotářsky žijícími druhy zvířat se pracuje mnohem obtížněji než se stádovými. Ty spolupracují s člověkem mnohem snáz. Centrem domestikace současných tradičních zvířat se stala ve většině případů země na jisté kulturní vyspělosti. Samozřejmě se v dané oblasti musel vyskytovat vhodný divoký předek.

„Domestikace změnila

celou řadu vlastností“

Jak dlouho domestikace tradičních zvířat trvala, není dodnes známo. Víme pouze, že začátky zdomácnění sahají už do přelomu paleolitu a neolitu, tedy starší a mladší doby kamenné. V té době začíná člověk značně rozvíjet zemědělskou činnost. Zajímavostí ovšem je, že hlavním důvodem domestikace nebyla užitkovost a zisk obživy z chovaných zvířat. Mnohem důležitější v té době bylo náboženství a s ním spojené časté rituální obětování zvířat, především drůbeže a skotu.

Skotský náhorní skot Bos primigenius taurus

Stejně jako v případě gallowaye, je Skotsko zemí původu i dalšího extenzivního plemene. Tentokrát se oblast původu lokalizuje na jeho severozápadní část. Původ...

Zobrazit více informací

Domestikace někdy probíhala samovolně, aniž by se na ni člověk obzvlášť zaměřoval. V opačném případě hovoříme o vědomé domestikaci se zaměřením na konkrétní druhy. Zdomácnění psů a koček bylo snadné, k člověku se přiřadili dobrovolně. Skot, koně nebo osly bylo potřeba nejdříve zkrotit. Postup domestikace byl u všech druhů velmi podobný. Nejdříve se držela divoká zvířata, která se postupem času ochočovala. Poslední fází domestikace je tzv. vlastní chov zvířat, který už je zcela řízen člověkem.

Je obtížné určit hranici mezi domácími zvířaty a těmi, které jsou chovány v blízkosti člověka. Za domácí zpravidla považujeme druhy, které člověk za dlouhou dobu chovu v zajetí změnil za různými účely nebo užitkem. Stupeň domestikace, se liší druh od druhu. Například nutrie nebo lišky nebudou nikdy zcela závislé na člověku. Hovoříme o polozdomácnění, kdy člověk zajišťuje výživu, životní podmínky a řídí jejich množení.

Domestikace změnila celou řadu zvířecích vlastností. Nejvíce byl ovlivněn vzhled zvířat, jejich celková velikost i tvar těla. Dokonce se mění i anatomické a fyziologické znaky, mozek se zmenšuje, stejně tak srdce. Kostra se stává jemnější, čímž je i méně odolná. Říje mají domestikovaná zvířata častější a početnost mláďat ve vrzích vyšší, prodlužuje se laktace a zrychluje dospívání. Domestikovaná zvířata mají oproti divokým předkům trvalý přísun krmiva, jsou chráněny před nepřízní počasí a mají snazší porod a následný odchov mláďat. To jsou klady domestikace, ovšem existují i negativní stránky. Mnohdy přežívají i jedinci, kteří by v přírodě neměli šanci. Tyto slabší kusy navíc často odchovávají potomstvo. Tímto přispívají k dalšímu zhoršování životaschopnosti. Člověk musí postupovat velmi uvážlivě a každý postup pečlivě zvažovat.

Komentáře k článku

Vaše jméno:
Kolik je dva krát tři? *
Text komentáře: *
Napsáno je 0 a zbývá 500 znaků.
Zatím zde nejsou žádné komentáře, napište první.