Chov čmeláků

velikost písma:  A A A
13.11.2017, 15:30     42 zobrazení     0 komentářů

Velmi užitečným odvětvím hobby chovů patří chov čmeláků. Není zdaleka tak rozšířen jako chov včel ale pár nadšenců tohoto blanokřídlého hmyzu se najde i v naší vlasti.

Čmeláci jsou v přírodě užiteční především svojí schopností opylit rostliny, jejichž květy jsou pro včely špatně přístupné. Jejich chov a rozšiřování je velmi užitečnou činností. V následujícím textu si přiblížíme, jak se takoví čmeláci mají chovat.

„Čmeláci jsou velmi užiteční svoji schopností

opylit špatně přístupné květy“

Příbytky pro chov čmeláků se nazývají čmelíny a jsou k dostání i v internetových obchodech. Zájemce o chov čmeláků by měl svůj hobby chov zakládat na jaře. Ovšem s přípravami nesmí zahálet už v zimních měsících. Na jaře se ze zimní letargie probouzí plodné samičky, které hledají v okolí odpovídající místo pro novou kolonii. Čmeláčí úl je nejčastěji budka ležatého typu, méně často stojatá. Jako stavební materiál se nejvíce hodí prkna o tloušťce dva centimetry. Tato síla zajišťuje dobrou izolaci před chladem nebo naopak vedrem. Vnější rozměr čmělínů má být 30x20 centimetrů dno a výška také kolem dvaceti centimetrů. Průměr otvoru, kterým budou čmeláci vstupovat dovnitř, vyhovuje kolem 1,8 centimetru pro větší druhy čmeláků nebo zhruba o 0,5 cm menší pro malé druhy. Tento otvor je umístěn u dna, nikoli u stříšky jako u ptačí budky. Tento vstupní otvor se nazývá česno a před něj se instaluje přistávací ploška, nazývaná letáček o rozměrech 2x5 centimetrů. Z vnitřku čmelínu vede od vstupu chodbička z latiček, která vede podél přední stěny a simuluje tak čmeláčí noru a brání obyvatele před nepříznivými povětrnostními vlivy. Na dno u zadní stěny uložíme kousek cihly nebo střešní křidlice a k ní povede umělohmotná trubička s otvorem jeden centimetr. Tato trubička bude ústit těsně pod otevíratelnou stříškou (víkem) čmelínu. Pomocí této trubičky budete v případě nutnosti vlhčit kousek cihle nebo střešní tašky. Tento materiál vlhkost lehce nasákne a bude uvnitř úlu vyvářet vlhký vzduch, podobný podzemní noře, ve které čmeláci běžně žijí. Dno pak zakryjeme napěchovaným senem, které namačkáme i po bocích čmělínu. Seno můžeme smísit s vlhkou hlínou, která po zaschnutí tuto vnitřní výplň ještě zpevní. Aby se samičce zalíbil právě váš úl, musí kromě již zmíněných podmínek splňovat ještě jednu další. Uvnitř nesmí být průvan, proto hrany stěn a střechy musí být dokonale utěsněny.

Čmelák skalní Bombus lapidarius

Čmelák skalní měří je 14 až 16 milimetrů. Je u nás všude poměrně rozšířený. Tělo má černé a konec zadečku ohnivě červený. Stejně jsou zbarveny i dělnice....

Zobrazit více informací

Kvalitní vystýlku samotné hnízdní kotliny (prostor uprostřed, vzniklý po vystlání senem s hlínou) zajistí například ovčí vlna, králičí chlupy ale i snadněji dostupné substráty, jako například suchý mech, listí ze stromů nebo peří. Uvnitř čmelínů je vhodné instalovat malé krmítko. To může tvořit například víčko od piva, které se přiletuje na měděný drát. Drátkem pak přichytíme zátku na boční stěnu. Pivní zátka pak slouží jako miska, do které čmelákům dáváme obyčejný cukerný roztok nebo naředěný med od včel.

Takto připravený čmeláčí úl patří umístit v zahradě na klidnějším stinném místě zhruba 30 centimetrů od země. Nejvíce čmelákům vyhovuje místo pod stromy nebo poblíž zděných stěn. Vchod má být orientován na východ či sever. Občas matka obsadí vyhovující úl, aniž byste se o to nějak zvlášť snažili. Nestane-li se tak, bude nutné brzy na jaře (někdy už od března, jindy třeba až v květnu) ulovit pomocí síťky čmeláčí samici. Manipulace musí být maximálně šetrná. Úlovek přemístíme do malé krabičky, ze které pak budoucí matku vypustíme vchodem přímo do čmelínu. Pokud má čmelák na zadních končetinách nasbíraný pyl, je jasné, že už si vyhlídl jiné místo k založení kolonie. Takovou samičku vypusťte na stejném místě, kde jste ji chytili. Vstupní otvor po vpuštění samičky uzavřete například korkovým špuntem zhruba po dobu jedné hodiny. Po tuto dobu bude čmeláčí samička zkoumat vnitřní prostor budky. Po uplynutí hodiny korkovou zátku vytáhneme, aniž by se úl nějak otřásl. Následující minuty jsou rozhodující, zda bude váš pokus o usídlení čmeláků úspěšný. Pokud se samičce příbytek zalíbil, bude důkladně zkoumat vchod (česno s letáčkem) a poletovat v blízkém okolí a opětovně se vracet. Vypadá to, jakoby si samička chtěla uložit do paměti místo ve kterém se úl nachází. Krátce poté zpravidla samička zahajuje stavbu plodové buňky z pylu a zásobního pohárku s nektarem. Touto prvotní činností je zahájen rozvoj kolonie, který graduje koncem července nebo začátkem srpna. Právě v tuto dobu z úlu vylétá mladé pokolení budoucích trubců a královen.

Čmelák zemní Bombus terrestris

Čmelák zemní je v dospělosti 24 až 28 milimetrů velký. Tělo čmeláka zemního je oválné, černé barvy se žlutohnědým pruhem za hlavou na předohrudi a uprostřed na...

Zobrazit více informací

Na území České republiky žije asi 26 druhů pravých čmeláků a asi devět druhů pačmeláků, kteří nikdy kolonii nezakládají. Jejich „zimní spánek“ je ukončen později a samice po něm hledají hnízda čmeláků pravých, kde vytlačí královnu a vychovají vlastní potomstvo za pomoci původních dělnic. Rozdíl mezi pravými čmeláky a pačmeláky není pro laika snadno patrný. Pačmeláci mají zpravidla tmavší křídla a zadní končetiny nemají přizpůsobeny ke sbírání pylu.

Komentáře k článku

Vaše jméno:
Kolik je dva krát tři? *
Text komentáře: *
Napsáno je 0 a zbývá 500 znaků.
Zatím zde nejsou žádné komentáře, napište první.