Chov satyrů

velikost písma:  A A A
25.01.2019, 15:00     Autor: Ing. Zbyněk Pokorný     478 zobrazení     0 komentářů

Rod satyr (Tragopan) zastupuje celkem pět druhů bažantovitých ptáků:

Výrazné pestré zbarvení činí ze satyrů jedny z nejkrásnějších zástupců ptačí říše. Především potom pozorování v době toku, kdy se samci dvoří samicím, znamená jedinečný zážitek. Satyrové se v řadě věcí liší od běžnějších druhů bažantů, rozdíly jsou popsané v následujících řádcích. Kohouti mohou vážit až 2 kilogramy, slepice kolem 1,5 kg. Ve volné přírodě obývají dubové a rododendronové lesy v jižní Asii, s vysokou nadmořskou výškou 1500-4000 metrů. To znamená, že naše zimní klima jim nečiní vůbec žádný problém. Navíc mají satyrové velmi husté peří, takže problémy bývají spíše opačné. Vysoké teploty 30°C a víc, jim činí větší potíže než velký mráz. Proto jim musíme v letním období zajistit stále zastíněné místo. V opačném případě hrozí i úhyn z přehřátí organismu. Počty satyrů ve volné přírodě bohužel razantně klesají a proto hned tři druhy z pěti (satyr blythův, satyr cabotův a satyr černohlavý), jsou zapsáni do CITES I. Hlavním důvodem poklesu početního stavu, je úbytek přirozeného prostředí – odlesňování a zvětšování zemědělských ploch. Pokud nastalý trend bude ještě několik let pokračovat, reálně hrozí úplné vyhubení těchto krásných bažantů. Kohouti všech druhů, mají na hrdle holou kůži, která je mimo období toku nevýrazná. Jakmile ale nastane období páření, zvýrazní a během pár vteřin úplně změní tvar. Navíc na vrcholu hlavy „vyrostou“ dva kožené útvary. Velikost i barva těchto „růžků“ je pro každý druh satyra trochu jiná.

Satyr obecný Tragopan satyra

Satyr obecný není zatím bezprostředně ohrožen vyhynutím, nicméně jeho populace se stále snižuje z důvodu nezákonného lovu, odlesňování vede k zmenšování jeho původních biotopů.

Zobrazit více informací

Chov satyrů je nenáročný a jsou tak opravdovou ozdobou stále více zahrad. Plného vybarvení a pohlavní dospělosti dosahují až ve věku dvou let. Výhodou jsou i jejich povahové vlastnosti, rychle si zvyknou na majitele tak, že budou zobat krmivo z ruky. Při správné krmné dívce se dožívají i poměrně vysokého věku, 15-20 let. Oproti známějším bažantům, se jedná o monogamní druhy. Dalším specifikem satyrů, oproti ostatním bažantům, je jejich hnízdiště. Jako jediní totiž nehnízdí na zemi, ale vysoko ve stromech Výjimkou není ani patnáctimetrová výška, kde vyhledávají stará hnízda jiného ptactva. Slepice snáší od dvou do šesti vajec a zahřívají je 29 dnů. Zajímavostí je, že kuřata přichází na svět s vyvinutými křídly a už po třech dnech jsou schopna letu. Pokud se chceme pokusit o odchov v zajetí, tak jim v jarním období nainstalujeme podklad hnízda do výšky dva metry. Jako zmíněný podklad dobře poslouží koš z vrbového proutí nebo i obyčejná dřevěná bedna o rozměrech 40x30 cm a výšce 10 cm. Hnízdo můžeme mírně vystlat slámou nebo listím. Pár si do něj poté nanosí výhonky, trávu a listí. V blízkosti hnízda musí být silnější větev, kterou budou satyrové využívat jako bidýlko při vstupu do hnízda.

Satyr temminckův Tragopan temminckii

Satyr temminckův je v současné době nejčastěji chovaný zástupce satyrů a i nejvíce v přírodě rozšířený zástupce, byl do Evropy poprvé dovezen v roce v roce 1864...

Zobrazit více informací

Jako první byl do České republiky dovezen satyr obecný a to na počátku sedmdesátých let minulého století. Počet dovezených ptáků byl ale malý, což se projevilo negativně příbuzenským křížením. Oplozenost vajec byla nízká a životaschopnost kuřat také. Z důvodu malého počtu satyrů docházelo také k mezidruhovému křížení. Celá situace došla až tak daleko, že kohouti ztráceli oplodňovací schopnost. Nebyl to problém jenom naší republiky, ale i dalších evropských států. Zahraniční chovatelé začali přistupovat k umělé inseminaci slípek. Tímto krokem se sice počet oplozených vajec zvýšil, ale nízkou genetickou základnu nevyřešil. Další významnější dovoz proběhl počátkem devadesátých let. Spolu se satyrem obecným, byl dovezen i satyr temminckův a satyr cabotův.

Krmná dávka je odlišná od ostatních bažantovitých. Satyrové přijímají ovoce, výhonky, pupeny, listy stromů, trávu a semena jsou zastoupena pouze minimálně. Živočišná složka chybí úplně nebo tvoří jenom 3 % přijímaného krmiva. Trávicí trakt mají satyři dlouhý, proto musí chovatel voliéry častěji čistit. Jedenkrát ročně také provedeme odčervení některým z přípravků. Krmení satyrů v zajetí, můžeme rozdělit na dvě období. První tzv. “letní“ krmení předkládáme od května do konce října. Satyrům v tomto čase předkládáme listy smetánky lékařské, nejrůznější trávy, jetel, ptačinec-žabinec, salát, čekanku, dubové listí, strouhanou mrkev, rozkrájenou kapustu nebo zelí, kedluben, květák a chybět by neměli nasekané kopřivy. Z ovoce mají v oblibě rybíz obou barev, angrešt, maliny, borůvky, ostružiny, třešně a jablka rozkrájená na kousky. Toto rozmanité krmivo je vhodné doplnit ještě vařenou rýží, granulemi nebo směsí pro drůbež. Druhé a náročnější krmené období, tzv. „zimní“ trvá od začátku listopadu do dubna. Během těchto měsíců lze zkrmovat čínské zelí, dýni, cuketu, usušené nebo zamražené jeřabiny, vinnou révu, kedlubny, apod. Předkládat lze i kompoty z ovoce. Jarní období využijte pro ořez větviček bez chemického postřiku. Satyrové budou s oblibou oštipovat pupeny. Rozhodně se nesnažte zkrmovat klasické zrniny – slunečnici, hrách, pšenici, kukuřici, ječmen nebo žito. Vysoký obsah uhlohydrátů způsobí rychlé zatučnění. Tolerovat lze dietní směs určenou pro poštovní holuby.

I u těchto ptáků platí zásada, že čím větší chovné zařízení jim poskytneme, tím lépe. Optimální je plocha 20 m2 na pár satyrů. V takovém případě má chovatel jistotu, že trávy bude ve voliéře dostatek a bude stíhat stále dorůstat. Na menším prostoru tráva dlouho nevydrží. Pár satyrů je možné chovat na minimální ploše 8 m2. Menší prostory se pro takto velké ptáky nehodí, ani v nich nevynikne jejich půvabný vzhled. Riziko pak hrozí i v období toku, kdy nemají slepice dostatek prostoru pro únik před kohoutem. Jako pletivo je vhodné použít oka 2x2 centimetry, čímž omezíme riziko úrazu při prudkém vzletu. Nepřítelem satyrů ale i obecně všech bažantů, je přílišná vlhkost. Při zařizování voliéry, musíme na tuto skutečnost myslet a zvolit na dno odpovídající substrát. Jako vhodné materiály se jeví štěpky, písek, lesní hrabanka nebo větší kamínky. Další možností je celou voliéru zastřešit. Jeden z koutů voliéry je potřeba zastínit ze všech stran a vytvořit tak satyrům závětří, neboť průvan nemají rádi žádní ptáci satyrů nevyjímaje. Samotný chov dospělých zvířat není náročný, to se ovšem nedá říct o odchovu kuřat.

Kohout satyra obecného

Komentáře k článku

Vaše jméno:
Kolik je dva krát tři? *
Text komentáře: *
Napsáno je 0 a zbývá 500 znaků.
Zatím zde nejsou žádné komentáře, napište první.