Křeček zlatý a jeho chov

velikost písma:  A A A
02.02.2019, 14:00     Autor: Ing. Zbyněk Pokorný     283 zobrazení     0 komentářů

Křeček zlatý (Mesocricetus auratus) náleží taxonomicky do řádu hlodavců, čeledi myšovití a rodu křečci. Ve volné přírodě obývá jihovýchod Evropy a Přední Asii. Vyskytuje se v krajině s dostatkem potravy. To znamená, že žije na polích a také v oblastech obývaných člověkem. V dospělosti dosahuje délky těla sedmnáct centimetrů a hmotnosti kolem 180 gramů. Křeček zlatý patří, spolu s křečkem džungarským, křečkem čínským a křečkem Roborovského, mezi čtyři nejčastěji chované druhy křečků.

Křeček zlatý - syrský Mesocricetus auratus

Křeček zlatý (Mesocricetus auratus) je někdy nazývaný též křeček syrský nebo křeček medvědí. Jde o druh hlodavce z čeledi myšovitých.

Zobrazit více informací

Pro chov křečka zlatého využíváme různé plastové nádrže, klece nebo akvária. Na prostor není náročný, pro jednoho jedince postačí ubikace o rozměrech 40 x 30 centimetrů s minimální výškou 25 centimetrů. Jako podestýlka se na dno nádrže hodí vrstva hoblin nebo směs hoblin a steliva pro kočky. V takové směsi musí ale převládat opět hobliny, v poměru zhruba 3:1. Kočičí substráty mají jednu výbornou vlastnost, pohlcují zápach. Podestýlku nasypeme do výšky asi tří centimetrů. Součástí akvárií nebo plastových nádrží musí být různé prolézačky nebo hračky, aby se křeček zabavil. Oblíbený, a křečky často navštěvovaný, je drátěný kolotoč. Jako úkryt plně postačuje kousek pařízku. Ten křeček zakrátko ohlodá, čímž se náramně zabaví a vy ušetříte za umělé domečky nabízené ve zverimexech. Někteří chovatelé používají i prázdný kokosový ořech s dostatečným otvorem. Nezapomeňte na patřičné větrání celé chovné nádrže. Teplotu není potřeba nějak zvlášť řešit, křečci se spokojí s klasickou pokojovou. Samozřejmou výbavou jsou misky na krmení a napáječka s čistou vodou. Obecně platí, že křečci jsou čistotná zvířata a kálí stále do jednoho místa. Křeček zlatý se vyznačuje noční aktivitou a denním odpočinkem.

Chov křečka zlatého není při splnění základních nároků složitý. Jedním z nejdůležitějších aspektů je vhodná krmná dávka. Zde platí zásada křečky nepřekrmovat. Hrozilo by zaplísnění nadbytečného krmiva a s tím spojené zdravotní problémy. Zkrmovat lze široká škála ovoce i zeleniny. Ze zrnin je nejvhodnější pšenice, ječmen, oves, kukuřice a slunečnice. Se slunečnicí by se to nemělo kvůli vysokému obsahu tuku příliš přehánět. Od jara do podzimu je vhodné předkládat zelené krmení. Na zimu si naopak nasušte kvalitní seno. Pro jednoho křečka vám postačí malé množství. Dále lze nabízet suchý tvrdý chléb a pro ohryz větvičky z ovocných stromů bez chemického ošetření. Ty jsou důležité, neboť křečkům rostou přední řezáky (stejně jako všem hlodavcům) po celý život a je zapotřebí je pravidelně obrušovat. Jako zpestření krmné dávky dobře poslouží larvy potemníka moučného. Směs zrnin s optimálním poměrem jednotlivých komponentů, lze v dnešní době snadno zakoupit v každém zverimexu.

Odchov mláďat křečků

Pokud se rozhodnete odchovat mláďata křečků, měli byste si to velmi dobře promyslet. Je sice hezké vidět vrtící se drobečky v hnízdě, ale samozřejmě budete mít...

Zobrazit celý článek

Křeček zlatý žije samotářsky, proto i v zajetí jej nechováme po skupinkách. Kdo by chtěl křečky rozmnožovat, musí vlastnit pohlavně dospělé jedince. Sameček může být zařazen do chovu už po osmi týdnech života, samička však nejdříve po čtyřech měsících. Po většinu roku musí být chována obě pohlaví odděleně. Samičky dokáží být ke svým partnerům značně agresivní, obzvlášť v období říje. Obě pohlaví dáme k sobě pouze na dobu páření. Chovatel počká poblíž a až dojde k páření, samečka oddělí. Netrvá to zpravidla déle než pár minut. Březost je poměrně krátká. Už po patnácti až sedmnácti dnech přivádí samička na svět pět až deset (výjimečně až čtrnáct) holých a slepých mláďat. Růst je poměrně rychlý a po šesti týdnech jsou mladí křečci plně samostatní. V této době už je můžeme odstavit od matky. Povaha křečků je poměrně složitá a hodně ji ovlivňuje prostředí, kterým si daný jedinec za svůj život prošel. Agresivnější jsou křečci, kteří byli delší čas chováni s vlastními sourozenci. Důvodem zvýšené agrese je boj o potravu, který museli absolvovat. S agresivními jedinci musíme manipulovat opatrně. V opačném případě může svého majitele bolestivě hryznout. Křečky chytáme opatrně za volnější kůži na zátylku. Březí samice necháváme pokud možno v klidu a nemanipulujeme s nimi vůbec.

Poprvé byl křeček zlatý popsán přírodovědci roku 1839. Nebyl nijak hojný a až po necelých sta letech poté (1930) byl poprvé odchycen. Jednalo se o samici, která měla v podzemní noře mláďata. Od této jedné samice a jejích mláďat pochází všichni křečci zlatí, chovaní v zajetí. Postupné šlechtění dalo vznik různým barevným varietám i typům srsti. Ta může být krátká, dlouhá, saténová nebo dvojitě saténová. Známým specifikem všech křečků jsou jejich lícní torby, ve kterých nosí potravu do hnízd. Dokáží takto přenést i větší množství krmiva. Uvádí se, že křeček přenese naráz množství odpovídající polovině hmotnosti celého křečka. Délka života se pohybuje mezi dvěma až třemi roky.

O křečcích v pořadu Rady ptáka loskutáka

Komentáře k článku

Vaše jméno:
Kolik je dva krát tři? *
Text komentáře: *
Napsáno je 0 a zbývá 500 znaků.
Zatím zde nejsou žádné komentáře, napište první.