Chov agamy kočičinské

Agama kočičinská bývá někdy nesprávně nazývána jako agama vodní. Označení vodní se však vztahuje k úplně jinému druhu australské agamy. Agama kočičinská žije ve volné přírodě v deštných pralesech Asie – ve Vietnamu, Číně, Thajsku nebo Indii. Vyskytuje se na stromech a keřích, často v blízkosti vodních ploch. Odpočívá na větvích nad vodní hladinou a v případě nebezpečí ihned skáče do vody, aby se ukryla. Podobné chovány je známé například i u leguánů zelených.

Agama kočinčinská u nás doma!

Velmi oblíbený ještěr z čeledi Agamidae, rodu Physignathus. Manuál pro chov i odchov těchto krásných ještěrů - Physignathus cocincinus!

Zobrazit celý článek

Vzhled

Mláďata této agamy vypadají poněkud podivně. Na první pohled zaujmou svoji velkou kulatou hlavou a oproti hlavě malým slabým tělíčkem. Ocas mladých agam je dvakrát delší než tělo a končetiny s prsty bývají uzpůsobené rychlému a obratnému pohybu. U mláďat převládá tmavý odstín zelené barvy s příčným světlým pruhováním. S růstem se postupně protahuje hlava a rýsuje se znatelný „čenich“ a také dochází k přeměně barvy na brčálově zelenou. Světlejší pruhy postupně zcela mizí. Na hlavě mláďat se s přibývajícím věkem začne objevovat hřeben. Právě v té době lze rozlišit pohlaví. U samečků roste hřeben i na hřbetě, zatímco samicím se objeví jen malé výrůstky rohoviny. V dospělosti dosáhnou samci i jednoho metru a hmotnosti kolem půl kilogramu. Samice většinou dorostou délky do sedmdesáti centimetrů.

Chov agamy kočičinské

V následujících řádcích si popíšeme zkušenosti s chovem agamy kočičinské, které získal dlouholetý chovatel Jaroslav Forejt. Ten si první agamu koupil v roce 2003. Jednalo se o tříměsíční zvíře z obchodu se zvířaty. Její růst byl rychlý a bez problémů přijímala šváby, cvrčky, drobné šneky, žížaly a i menší ryby. Jen s předkládáním ovoce nebo zeleniny neslavil chovatel nikdy úspěch. Krmnou dávku je nutné občas obohatit vitamíny, například směsí roboranu pro exotické ptáky smíseným s rozemletými vaječnými skořápkami v poměru jedna ku jedné. Do této směsi přidal ještě lžičku plastinu. Pan Forejt podával tyto vitamíny vždy přímo do tlamičky zvířete a to jednou týdně. Jednou měsíčně navíc kápnul jednu kapku AD3. Agamy měly stálý přístup k misce s nalámanou sépiovou kostí. Jakmile dosáhl samec délky 60 cm, měl chovatel problém, kam sním. Terárium už velikostně neodpovídalo a tak musel postavit větší. To mělo rozměry 130 x 130 x 150 centimetrů a o jeho výhřev se staraly tři 25 W žárovky. Osvětlení zajišťovala další žárovka o síle 18 W. Zajímavostí je, že vůbec nepoužíval zdroj UV záření. Prostorné terárium bylo vybaveno několika silnějšími větvemi a umělou zelení. Nezbytnou součástí terária pro agamu kočičinskou, je bazén na vodu. V tomto případě byl velký 0,5 x 0,5 metru a hluboký patnáct centimetrů. Agamy se do vody pravidelně vyprazdňují. Nejprve do nového prostoru chovatel umístil samečka a dvě nově pořízené samice musely projít nezbytnou karanténou. Trpěly endoparazity a odčervení bylo provedeno ve třech dávkách přípravkem Caniverm. První dávku dostaly hned po zakoupení a další po dvou týdnech. Poslední třetí potom až po půl roce. Až po této době byly samice přidány do prostorného terária k samci. Netrvalo dlouho a chovatel byl svědkem prvního páření. Samec odpočíval na vyvýšené větvi a na samičku pokyvoval hlavou. Zároveň nafukoval své tělo i podkrční lem kůže. Barva samce se stala velmi výraznou. Samice s ním zprvu komunikovala a reagovala také kýváním hlavy, poté se však dala na úprk. Samec se vydal ihned za ní, a jakmile ji dohnal, zakousl se do jejího krku a následně došlo k páření. Barva samice se změnila zcela dohněda. Celé spojení potrvalo zhruba osm minut.

Agama kočinčinská Physignathus cocincinus

Možná tohoto krásného mohutného ještěra znáte pod názvem agama vodní, ale to je špatný ekvivalent, který označuje gamu Physignathus lesueurii pocházející z...

Zobrazit více informací

Další páření chovatel spatřil vždy dopoledne několik dnů za sebou. V polovině září objevil chovatel v kladišti osm neoplodněných vajec, hned následující den však samice snesla dalších devět vajec a tentokrát oplozených. Vlivem neodpovídajících podmínek při inkubaci bohužel všech devět vajec zplesnivělo.

Na následující sezónu připravil chovatel své ještěry slabým zimním klidem. Žárovky v teráriu zhasl a nechal zapnutou pouze tu pro osvit a to po dobu osmi hodin denně. Teplota tím klesla na 25 °C a krmení dostávaly agamy pouze dvakrát do týdne. Tento skromnější režim udržel chovatel dva měsíce v lednu a únoru a poté se vrátil k běžnému provozu. Bylo zajímavé, že páření chovatel vůbec nezaznamenal a přesto na začátku března snesla jedna ze samic do připraveného kladiště šest vajec. Jako kladiště sloužil umělý box 0,5 x 0,2 x 0,3 m, do kterého byla nasypána vlhká rašelina.

Agama kočičinská snesla vejce dlouhá kolem 2,5 centimetrů a široka 1,5 cm. Každé z nich vážilo mezi třemi až čtyřmi gramy. Inkubace probíhala při teplotě 27-28 °C. Jak inkubace plynula, vejce zvětšovala svůj objem. Těsně před očekávaným líhnutím měla vejce délku 3,5 cm a šířku 2,5 cm. Jedno z vajec se začalo orosovat. Chovatel jej pravidelně otíral, přesto se třetí den propadlo a ve vejci chovatel objevil zcela vyvinuté, ale odumřelé mládě. Z obavy o další zdravá vejce, přistoupil k jejich malému naříznutí na špičce. Tento zákrok se později ukázal jako vynikající řešení. Brzy se proklubalo první mládě a v následujících dvou dnech přicházely na svět další malé agamy. Čerstvě vylíhlé mládě měřilo šestnáct centimetrů. Tělo však tvořilo jen necelých pět centimetrů a zbývající délku představoval ocas. Manipulace s tři až čtyři gramy vážícími mláďaty, musela být velmi citlivá. Chovají se velmi poplašeně. Chovatel je umístil do terária 60 x 25 x 40 centimetrů. Dle chovatele by bylo praktičtější spíše vyšší terárium, které však neměl. Ve výbavě opět nechyběly menší větve a umělé rostlinstvo. Nádoba s vodou byla hluboká kolem pěti centimetrů a navíc do ní chovatel raději umístil několik kamenů. Mláďatům přitápěl žárovkou 15 W a celý prostor dvakrát denně porosil. V prvních dnech života trávily mladé agamy žloutkové vaky a živou potravu začaly lovit teprve po třech dnech. Jako krmení jim sloužili menší cvrčci a švábi. Bez problému si ale poradili i s klasickou velikostí cvrčka. K žádným šarvátkám mezi pěti mláďaty nedocházelo. Většinu dne trávili spolu koupelí nebo odpočinkem. Růst je zprvu opravu rychlý a postupně si mladé agamy uvykaly i na lidskou ruku a ztrácely plachost. Během psaní tohoto článku, měl chovatel v inkubátoru další dvě snůšky s celkem 14 vejci a brzy se snad dočkal dalších mláďat. Všem chovatelům agam kočičinských přeje spoustu úspěchů a stejné radosti, jakou dělají jemu.

Agama kočičinská volně puštěná po bytě