Jak (se) mi snáší australáci

Rozhodnutí chovat papoušky může být dílem okamžiku

velikost písma:  A A A
11.06.2009, 22:57     Autor: Čestmír Malec     8700 zobrazení     6 komentářů

Rozhodnutí chovat papoušky může být dílem okamžiku a potom z toho je koníček na dlouhou dobu. Chci trochu povzbudit začínající chovatele a možná vyvolat diskuzi k právě probíhající anketě.

Rád bych se podělil o své zážitky s chovem australských papoušků ve smíšené voliéře. Cílené párování je v takovém případě problém, ale příroda je mocná čarodějka a přirozený výběr (v rámci možností) má své kouzlo. Rozhodně je taková voliéra barevnější a bohatší pro pozorovatele.

Bez jakýchkoli předsudků, ale také bez zkušeností, jsem se pustil před dvěma lety do budování venkovní voliéry v rámci skromného prostoru, který mi nevelký pozemek okolo rodinného domku dovoloval. Původní rozměr voliéry byl 3x2x2 m včetně malého záletového prostoru. Volba padla na australské papoušky díky jejich schopnosti přežít „českou" zimu bez větších nároků. Začínal jsem s párem andulek, párem korel a párem papoušků nádherných. Tedy pokud tady zmiňuji pár, mám na mysli pouze jedince opačného pohlaví, ale odborníci, věřím, prominou.

S postupem času jsem musel trochu upravit nejen zažitý rytmus mého vlastního života, ale i prostor věnovaný mým mazlíkům. Po pravdě řečeno, 6 papoušků se v zimě do nevyužívané koupelny ještě vešlo, ale s tou tlupou, která mi dnes po voliéře poletuje, by asi byl problém. Mimochodem, vážení začátečníci, věřte prosím profesionálům, když říkají, že ten který druh papouška opravdu mírnou středoevropskou zimu vydrží venku, pokud má suchý koutek a nefouká mu tam. Ušetříte si spoustu zbytečných starostí a popravdě - uklidit vykachlíkovaný prostor 2x3m po dvouměsíčním pobytu ptactva je vážně fuška. A to i přes pravidelnou denní údržbu. Takto prožitá první chovatelská zima mne donutila k některým úpravám. Voliéra se rozrostla na 6x2x2m a obětoval jsem část garáže, asi 2x2m, na zimní zálet (stejně se mi tam auto nikdy nevešlo díky různým „drobnostem").

S rozšiřováním voliéry se začalo rozmnožovat i osazenstvo. Přibyly čtyři korely, dvě andulky, tři exempláře papouška horského a tři papoušci nádherní. Vím, že ta lichá čísla do párů moc nehrají, ale zkrátka se to tak postupem času sešlo. Geneze těchto čísel není tak zajímavá. Důležitou informací je, že tato „směs" se pohybuje po voliéře velmi svorně. Pokud dochází k šarvátkám, je to spíše v rámci druhu a námluv, než mezi jednotlivými druhy.

Každý ze zmiňovaných druhů má trochu jiné zvyky. Například koupání. Papoušek horský je zdá se labužník a dává přednost koupeli ve vaně, zatímco papoušek nádherný miluje sprchu a do vany vleze jen v případě nouze. Taneční kreace při jejich sprchování jsou vážně neskutečné. A mám na mysli taneční kreace papoušků. O svých tanečních vlohách napíšu jindy a do méně seriózní rubriky. Hygienické návyky korel a andulek jsou pro mne stále velkou neznámou, ale mám pocit, že jim stačí trochu deště a korely se občas zúčastní sprchovacích orgií.

Původní chovný pár papoušků nádherných mi vloni uhynul. Samice asi čtyři měsíce po odchovu mláďat a samec nedlouho po ní. Asi žalem. No žádná škoda toho samce. Měl totiž zvláštní zálibu v oškubávání svých potomků, což mi došlo až v okamžiku, kdy se z budky vykulila mláďata s opeřením pouze na letkách, ocasu a hlavě. Pravda, moc jim to nelétalo. No ve skutečnosti vypadala hrozně, ale kupodivu se z toho vylízala i když jim opeření zabralo další dva měsíce a samce jsem navíc musel zavřít na samotku. Pořídil jsem si novou samici i samce a z mladých mi zůstal jeden samec, který se letos na jaře přebarvil. Starší samec se samicí (oba 07) se začali krmit, ale do zakládání rodiny se jim moc nechce. Snažím se provokovat samce napodobováním zvuků při námluvách. Je to legrace pozorovat, jak „naježí" peří kolem hlavy a začne obskakovat samici ve snaze odstrkat ji z mého dosahu. Mladý okukuje a čeká na příležitost. Asi mu budu muset sehnat také nějakou zábavu, protože po ránu dost nadává, tedy soudě podle tónu a hlasitosti. Někdy jsem rád, že rozumět řeči zvířat je možné jen v pohádkách.

U papoušků horských ještě stále nemám jistotu, co vlastně chovám. Všechno jsou to kousky 08. Zatím se vybarvil pouze jeden samec. Podle malého červeného zrcátka na levém křídle a stavby hlavy bych odhadoval ještě na jednoho samce. To poslední by mohla být samice, ale pravda se ukáže spíš až příští rok.
To korely založily soužití na principu bigamie. Dva samečci si rovným dílem rozdělili čtyři samičky a laiku žasni - oba to stihnou v budce točit ve třech, i když musí mít dost napilno, protože od března už všechny samice stihly druhou snůšku a těch šest dospěláků už mi letos přivedlo na svět 23 mladých. A to počítám pouze vylíhnuté a přeživší, jinak by to číslo bylo mnohem větší. A to mi v jednom hnízdě ještě sedí samice, zatímco vedle ní vesele dovádí osm mladých. Snad je to na doprovodném fotu viditelné. No jsem zvědavý, jak dlouho to samcům vydrží. Ještě že nás chrání zákon, pánové.

Andulky vytvořily dva páry, ale vznikl malý konflikt, jedna ze samic vytahala mláďata z hnízda své sokyni. Řešení bylo nasnadě. Respektoval jsem právo silnějšího a pár, který si neuhájil hnízdní budku jsem nabídl k prodeji. Myslím, že bude samostatně a nehrozí mu tak větší problémy, protože jinak byl v pořádku. Po likvidaci soupeřů se silnější pár zklidnil a do čtrnácti dní zasedla samice na vlastní snůšce. První dvě vejce byla prázdná, ale z dalších čtyř už jsou dnes malí neopeřenci.

Co se týká krmení, nejsem zastáncem uměle podávaných dávek vitamínů, ale je to na rozhodnutí chovatele a potřebách papoušků. Snažím se podávat co nejpestřejší stravu. Kromě obvyklé směsi semen pro střední papoušky, nechybí zelené krmení, ovoce a jako majitel jedné úspěšně zakořeněné velikonoční pomlázky mám i dostatek vrbového proutí. Nakonec i místa k sezení ve voliéře a záletu dodala zmíněná vrba. Díky pěstitelskému zápalu mého souseda se do voliéry dostávají výhonky vinné révy a asi to papouškům opravdu chutná, protože to je jediná potrava, pro jejíž získání jsou ochotni spolupracovat a vzájemně si výhonky přidržovat. Samozřejmostí jsou naklíčená semena, směs pšenice, kukuřice a několika dalších plodin. Aktuálně podávám i vaječnou míchanici s nedovařenou rýží a nastrouhanou mrkví. Do této směsi občas přidám propasírovaný česnek. Sice se pak se svými papoušky nemůžu mazlit, ale nahrazuje to přípravky na odčervení. Tedy alespoň jsem takové moudro našel a je pravdou, že jsem zatím červíky neměl. A papoušci také ne.

Chystám se ještě rozmnožit osazenstvo o barnardy límcové a pokud se mi podaří sehnat pár, rád se podělím o zkušenost s jejich zapojením do kolektivu.

Závěrem bych chtěl popřát všem začínajícím chovatelům především trpělivost, ale také odvahu zkusit něco méně obvyklého. I když je pravda, že bez těch „průmyslových" chovů bychom se my amatéři neměli čím potěšit. Tak přeji ještě všem chovatelům úspěšný rok.

Čestmír Malec Čestmír Malec
Autorem od: 04.01.2014
4 články 0 popisů zvířat

Komentáře k článku

Vaše jméno:
Kolik je dva krát tři? *
Text komentáře: *
Napsáno je 0 a zbývá 500 znaků.

30.09.2009, 17:01
Je super,že se i někdo pokouší o chov ve skupině,já sám jsem postavil voliéru 2,5krát6metrů a chovám v ní pár rozel pestrých,pár korel,pár andul,pár princezek a pár královských,dříve zde byl ještě pár nádherných,ale ty jsem dal pryč pro křik,jinak je zatím vše v pohodě a ptáci jsou i v době hnízdění bez konkurence.Znám člověka,který má ještě větší voliéru a hnízdí mu v ní druhy,které by si člověk ani nepředstavil.Dejte prosím vědět,jak jste dopadl s barnardama,taky bych si je jednou chtěl pořídit,ale trochu se toho bojím,mám reference,že jsou dost nesnášenlivé,tak ať se daří.
24.09.2009, 14:01
Česnek jako odčervovadlo znám, ačkoliv mi veterinář prozradil, že vůbec nefunguje. My jsme taky červíky neměli, ale co kdyby? Ve venkovních voliérách člověk nikdy neví, jaký trus mu tam zvenku padá. Nemáte jiné zkušenosti s odčervováním? Náš veterinář radí, pouze po provedeném rozboru trusu, nikoliv prevence. Zajímal by mě názor jiných chovatelů.
20.06.2009, 20:32
Pěkný článek přeji hodně štěstí v dalších sezonách.
14.06.2009, 20:10
To Marty:



Děkuji za pochvalu. O barnardech jsem něco málo četl, proto sháním 2-4 mladé kusy, nejlépe letošní, aby si i přes zimu v menším prostoru zvykli na ostatní osazenstvo dřív, než by snad měli chuť do hnízdění. V horším případě mohu část voliéry předělit, zálety mám na obou stranách, i když ten jeden je spíše pro hnídní budky a jako zastínění, určitě ne pro tvrdší zimu pod -10°C. Původně jsem plánoval červenokřídlé, ale ti jsou především v době hnízdění velmi agresivní. Ale i to je možná otázka velikosti a zvyku od mládí. Nicméně barnardi budou to poslední co se do voliéry vejde. Ještě jednou děkuji.
12.06.2009, 21:41
Pěkný chov. Až si ale pořídíte ty barnardy, tak na ně dejte pozor. Můžou být docela dominantní. Ale když budou v hejnu nováčci, možná si netroufnou. Ale i tak hodně pozornosti a předvídavosti a samozřejmě štěstí v chovu.
12.06.2009, 20:29
Moc hezký článek:-) ať se vám to s bernardy vydaří... jinak , jste zajímavý chovatel:-) tolik papoušků v jedné voliéře:-) to musí být krása:-) ale nebojíte se , že se vám pokříží? jinak , ať se vám daří v chovu..:-) jaké mutace korel chováte? můžete mi to napsat buď jsem , nebo na mail: HalodaM@seznam.cz a tykejte mi je mi 11 let. ať se daří! jinak já mám tedka v budce 5 mladých zpěváků pastelových.. hnízdí poprvé. z 6 vajec 6 mladých. bohužel jedno zemřelo:-( mělo prázdné vole:-( ale i tak si myslím , že je to ůspěch!! Mějte se :-)