Chov a odchov křepelky japonské

velikost písma:  A A A
24.03.2021, 17:00     Autor: Ing. Zbyněk Pokorný     75 zobrazení     0 komentářů

Kuřata křepelky japonské rostou velice rychle a brzy pohlavně dospívají. Dospělé slepičky dosahují vysoké snášky. Z těchto důvodů jsou japonské křepelky náročnější na obsah živin v krmivu.

Křepelka japonská je u našich chovatelů oblíbeným druhem. Dle produkce dělíme křepelky na nosný nebo masný typ. Nejhojněji se vyskytuje v klasickém přírodním zbarvení, ale byla vyšlechtěna celá škála barevných mutací. Špičkové slepičky nosného typu snesou během jednoho roku až 300 kusů vajec. Každé z nich váží mezi devíti a desíti gramy. První vejce snesou mladé slepičky už po pěti týdnech života. Křepelky japonské masného typu nemají také špatnou snášku. Většinou se pohybuje kolem 200 vajec a každé z nich váží 13-15 gramů. Snáška u masného typu začíná asi o týden později než u typu nosného.

Křepelka japonská Coturnix japonica

Křepelka japonská (Coturnix japonica) je až tak blízce příbuzná evropské křepelce polní (Coturnix coturnix), že je někteří odborníci spojují jako dva poddruhy do...

Zobrazit více informací

Jak se správně starat o čerstvě vylíhlá kuřata křepelek japonských? Po oschnutí je přendáme z líhně do vyhřáté odchovny. Ta by neměla být, hlavně v prvních dnech, příliš prostorná. Případně prostor zmenšíme zábranou, kterou později můžeme odendat. Na dno lze použít lepenku nebo novinový papír. U starších kuřat můžeme přejít na hobliny. Čerstvě vylíhlá křepelčata vyžadují vysokou teplotu. Prvních sedm dní udržujeme pod výhřevným zdrojem teplotu 36 °C +- 1 °C. Ve druhém týdnu života lze snížit teplotu na 32 °C a třetí týden potom na 27 °C. U starších už držíme teplotu na dvaceti stupních Celsia. Přesto, že křepelčata mají rády teplo, nezvyšujeme teplotu nad uvedené hodnoty. Velké teplo zvyšuje spotřebu vody, a naopak klesá využitelnost krmiv. Na jedno kuře křepelky nosného typu počítáme s prostorem 28 cm2. Na dospělé jedince se pak počítá s plochou 100 cm2. U masného typu počítáme s prostorem o 70 % větším. Při chovu velkého počtu na malém prostoru hrozí nebezpečí kanibalismu. U kuřat do šesti týdnů volíme u klecí rozteč drátů 5 mm. Při chovu na roštech musí mít oka průměr čtyři milimetry. U dospělých křepelek volíme oka nebo rozteč 2,5 x 2,5 cm. Při klecovém chovu volíme výšku klece třicet centimetrů. Při roštovém způsobu chovu spadává trus na tác posypaný pilinami či hoblinami nebo případně na pás. Lze umístit více klecí nad sebe.

V odchovně udržujeme relativní vlhkost kolem 65 % a také dodržujeme požadovaný světelný režim. Vždy platí zásada, že delší den = rychlejší růst a dřívější pohlavní dospělost. V prvních čtrnácti dnech svítíme nepřetržitě. Po této době pak dvanáct hodin denně. Křepelka japonská se podobně jako ostatní druhy drůbeže velmi ráda popelí, čímž se zbavuje vnějších parazitů. Pro tento účel jim poskytneme misku s pískem nebo hlínou. Pro čerstvě vylíhlá kuřata volíme misky a napáječky snadno přístupné, aby se z nich naučila křepelčata rychle přijímat vodu a krmivo. Asi nejlepší je zprvu sypat krmivo přímo na podlahu klece a krmítka použijeme až později. Jako napáječky volíme klasická plastová pítka pro andulky nebo kanáry, ve kterých se kuřata nenamočí.

Vzhledem k rychlému růstu a pohlavní dospělosti, jsou křepelčata náročná na obsah živin v krmivu. Na jeden kilogram krmiva se u křepelek do 3 týdnů věku uvádí 250 g dusíkatých látek, 14 g aminokyseliny lyzinu a 8,5 g aminokyselin sirných. Z kompletních krmných směsí lze v prvních týdnech života používat směs pro krůťata. Při využití šrotů nebo kompletních směsí pro kuřata, obohacujeme toto krmivo o bílkoviny. To znamená, že nabídneme vejce uvařené natvrdo nebo tvaroh či syrovátku.

Chov satyrů

Rod satyr (Tragopan) zastupuje celkem pět druhů bažantovitých ptáků:

Zobrazit celý článek

Křepelka japonská každého stáří má ráda zelené krmení. Vhodné jsou listy smetánky lékařské (pampelišky) nebo žebříčku. Nikdy nekrmíme kuchyňskými zbytky. Kvůli jejich rychle nastávající pohlavní dospělosti, musíme zavčas roztřídit slepičky a kohoutky. Kohoutci by mezi sebou brzy bojovali a slepičky by zbytečně obtěžovali. Stane-li se tak, budou mít otrhaná až zkrvavená záda a temeno hlavy. Takto „načatý“ jedinec láká další křepelky, aby jej oštipovaly a může to skončit úhynem. Dospělí kohoutci bývají o něco lehčí než slepičky. Spolehnout se na to při rozdělování pohlaví ale nelze. Zkušení chovatelé dokáží s jistotou rozlišit pohlaví i u jednodenních křepelčat japonskou kloakální metodou. Rozlišit pohlaví lze i dle zbarvení. Ovšem nejdříve po přepeření. První peří kuřat je u obou pohlaví stejné. U starších kusů lze pohlaví rozlišit jemným tlakem na kloaku, kdy se u kohoutků objeví bílé sperma.

Drobnochovatelé chovají křepelky japonské nejčastěji ve voliérách za přítomnosti dalších bezkonfliktních druhů exotického ptactva. V takovém případě se doporučuje chov kohoutka a několika slepiček. Základem je vpustit složenou skupinku do voliéry současně. Pozdější začlenění nových kusů, může přinášet problémy. Rovněž je možné provozovat klecový chov. Pro maximální produkci vajec musíme držet teplotu na 18 °C. Pokud nám na produkci vajec nezáleží a křepelky chováme pouze pro zálibu, můžeme je držet venku celoročně za předpokladu, že jim zajistíme suchý prostor bez průvanu.

Komentáře k článku

Vaše jméno:
Kolik je dva krát tři? *
Text komentáře: *
Napsáno je 0 a zbývá 500 znaků.
Zatím zde nejsou žádné komentáře, napište první.