Amazonan křičí po opuštění mistnosti

Vlasta, neviem, co to vasmu pomoze, alebo nie, nasmu to nepomohlo. Ale odporucam prestudovat tuto stranku: 

http://lerl.info/clickertraining/krik.php

Na kazdeho papagaja zaberie nieco ine. Na nasho zabera ignoracia a deka. Ked krici, aj ked sme v miestnosti, odideme. Vratime sa az ked sa utisi. A tie intervaly skracuje. Obcas, ked sa nemieni utisit, zakricim nono, vie ze to znamena nieco zle, a po chvili sa utisi. Ale nevratim sa, kym nestichne. Ked musim, tak vykonam len to potrebne, preco sa potrebujem nutne vratit a nanho sa ani nepozriem a idem prec. Intenzita aj dlzka klesaju. Niekedy ma dni (nastastie ich je menej a menej), kedy si proste povie, ze neustupi, tak ho prikryvame dekou. Ale nevieme, ci si prave vtedy deku aj nepyta, lebo si zvykol na klud pod nou. Ked ju nechce, tak vyslovene lozi a dobe do nej, ale v poslednej dobe, ked ho prikryjeme, tak sa usadi na bidle a zacne skripat zobakom, niekedy zaspi.  😈 A nieco z ineho sudka - proti agresivite mame najucinnejsi trest - kliktrening. Ked do mna utoci (nedobne silno, len zastrasuje a chyti zobakom, ale nestlaci), tak ideme klikat. Prikazem mu zist na spodne bidlo, klik, podat labku, vyliezt na palicku, vyliezt na ruku, dat sa skrabat po kridle (nerad sa skrabe po kridle), par minut poklikame nalada nenalada. Hoci bol predtym v zlej nalade, jemu sa vzdy nalada vylepsi, nas vzah sa upevnuje, pripadne sa zamedzuje buducej agresivite (neutoci, lebo vie co bude nasledovat proti jeho voli ale zaroven ani nema zaujem utocit, lebo v konecnom dosledku ho to bavilo) a tiez ked je po treningu, tak nasledne sa tolko nedozaduje lebo je rad, ze ma pokoj :) Ako vravim, nemusi ucinkovat na vsetkych, ale na nasho posobi vyrazne. 😉 Pripajam aj video, no je zostrihane, nakolko moje kameramanske schopnosti su "famozne" 😄

Katka S., ano, tak som to myslela. Trest vyslovene ako obrazne. Pretoze on ma zastrasuje, tak ja to pojmem tak ako zak ty taaaakto ano? Aaaa ideme.... A uz sa bavime obaja :) Povodne chcel mat sice pokoj, niekedy zo zaciatku ani odmeny nechce, len vypluva, ale potom si to uzivame obaja. Takze trest mysleny obrazne :)

No to som si myslela, ze to slovo budem robit. Ked nie je kliker po ruke, tak ho chvalim slovom "sikovny" a vyzera ze chape :) No u nas to skusame tak, ze chcem, aby sedel na ruke alebo na bidle, kym mu nepoviem "dolu". Zatial ked zacne zliezat sam od seba, tak mu to rychlo prikazem, aby si to spojil. Niekedy to chape a caka na pove, ale napriklad dnes, sice vyliezol na ruku, ale hned zliezol, tak ziadnu odmenu nedostal a musel zopakovat. Na moju ruku chodi nerad lebo mam problem s trasenim ruk a zle sa mu drzi stabilita, ale na bidlo je to bez problemov. Sedi a necha sa nosit, kym mu nepoviem "dolu". 

Este k tomu kricaniu - tu naozaj treba obrovsku davku trpezlivosti, aby sa kricanie este viac neupenilo lebo ak to upevnite, tak naprava bude o to tazsia. Odporucam navstivit najblizsich susedov, spytat sa, ci ich to neobtazuje, rovno sa im ospravedlnit a poziadat o trpezlivost, kym si papagaj zvykne a kym ho vytrenujeme. Ti nasi boli nielenze radi, ze sme prisli, ale zakazdym, ked sa s nimi stretneme, sa pytaju, ako sa ma a co vie nove :)

Zdravím Vlasto,

měla jsem podobný problém s mým alexandrem. Byla jsem delší dobu nemocná, takže si zvykl, že jsem byla pořád s ním v pokoji a když jsem pak začala pokoj opouštět, tak hrozně křičel, dokud jsem se nevrátila. Protože jsem už měla zkušenost s korelou, jejíž křik je opravdu nepříjemný, zkusila jsem své "cvičení" i s ním. Jestli si všimnete toho křičení, tak není neustálé, to by za chvíli nemohl ani dýchat, jak by byl utahaný, ale jsou v něm malé přestávky. Někdy jsou i delší, když si třeba vzpomene, že si něco sezobne. A těchto malých přestávek jsem využívala. Připravila jsem si jeho oblíbenou pochoutku - dětský piškot - a schovala se za dveře tak, aby neviděl ani můj stín, na to pozor. Jakmile v křiku nastala ona malinká přestávka, tak jsem vešla do pokoje, chválila ho a dala mu odměnu. Takto jsem každý den strávila asi hodinu dopoledne a hodinu odpoledne "za dveřmi" a asi po týdnu, začaly být přestávky v křiku delší a asi po třech měsících si křičení po mém odchodu odvykl úplně. Je to hodně náročné na čas, ale fungovalo to jak na korelu, tak na alexandra. Neříkám, že si občas nezakřičeli, to potřebuje každý papoušek, ale nebyl to ten vynucovací křik. S mojí nynější amazoňankou zatím tento problém nemám, v pátek jí bude rok, tak doufám, že to nezakřiknu.

Co se týká ranního křičení, tak opět po zkušensti s korelou (ta mne toho hodně naučila), své papoušky na noc přikrývám tak, že mají zakrytu horní stranu klece, přední stranu a jednu boční stranu, která je směrem k našim postelím, takže na nás nevidí. Všichni papoušci bez rozdílu po ránu v tomto případě jen breptali, ale nekřičeli. U alexandra i amazoňana jsem s tím začala hned od první noci u nás a funguje to bez problému. Amálka (můj amazoňan) ráno přeříká celý svůj repertoár slov, které již umí. Musím říct, že je to občas velmi příjemné probuzení. Tiše vstanu a odejdu i se psy do kuchyně, kde jim dám snídani, připravím nám snídani a jdu se umýt. Pak jdu zpět do pokoje, pozdravím Amálku a odkryju jí. Pozdravíme se několikrát a v tu chvíli již začne brebentit "dáme papáníčko, jó, dáme čistou vodičku, jó". Dostane papání a nemá čas křičet, protože se jde najíst, zatímco já odcházím snídat. Jediné chvíle, kdy se projevuje hlasitěji jsou ty, kdy jdu se psy ven a když se vrátíme. To štěká. Ano, štěká 🙂. Protože naši psi radostí štěkají, tak se to naučila i ona. Ale to je spíš legrační a není to tak hlasité. Eva

lola:

Vy jste ale případ s tím žakem ,co ho otravujete když žere ,pak se divite ,že nemá na vás náladu. Co tam strkaté palici  do jeho teratoria ,budete s něho mět neurotika -což vede ke škubání ,proč když chcete drezurovat si nepořídíte raději psa.......

Lola to vy ste sa rozhodla, ze ho otravujem, ked zere? Ste si tym uplne ista? Lebo podla mna sedel na vrchnom bidle, kde trenovat nemozme, klikerom som ho privolala dole na spodne takze on dobre vedel, ze ideme trenovat. Takze podla vas bud ho nesmiem trenovat, kedze zakazdym sa pusti do zradla (a vonku este trenovat nechce), alebo mu mam podla vas brat zradlo? Zboznujem ludi co vzdy vsetko vedia hned ohodnotit. 

Ahoj , řekl bych že to je standart . Naši dva křičí jako o život ale už jsme si zvyknul . Někdy zabíra deka přes klec , nejvic ale zabere otevření dvířek a proletnutí .

Dobry den Jana, rada by som vam poradila, ale tiez som len zaciatocnik. Aj tak to skusim.

Nas zako do mna utocil od zaciatku, hryzol ma a dost bolestivo, ja som mala aj dost strach sa k nemu priblizit. Naopak priatelovi zobal z ruky, nechal sa hladkat, dokonca mu dvoril. Na mna dost ziarlil a za dalsie - nemal voci mne ziadny respekt, tym, ze som sa ho zacala bat a mala som ja respekt pred nim, ziskal prevahu. 

Skuste sa zamysliet, aky ma na to dovod, preco to robi, co tomu predchadza. Precitajte si tento clanok, mozno vas nieco napadne: http://www.lerl.info/clickertraining/kousani.php

U nas bol hlavny problem v tom, ze pred nami uz v jednej rodine bol, kde mal zlu skusenost so zenou a odvtedy utocil na vsetky zeny, nielen na mna. Takze problem bol hlavne strach a ziskana prevaha.

My nasho pustame zatial velmi malo z klietky, takze nalety robit nemoze. Ked je vonku, tak skuma do coho vsetkeho sa da naburat 😄 takze neutoci, necha sa skrabat, je rad ze som aj ja pri nom. Ale cokolvek som robila v jeho klietke, ci uz s nim trenovala (zo zaciatku), chcela ho pohladit alebo som tam len mala ruku, hryzol ma a dost silno. 

Co to velmi upravilo, bolo to, ze som prevzala vsetku starostlivost onho  (krmenie a pod.) a kliktrening. Ale hlavne som si povedala, ze to hryzenie musim dostat pod kontrolu skor, ako bude chodit suverenne vonka a zacne robit nalety. Ziskavala som si jeho doveru klikanim (dotyk o palicku, "pod sem") a takisto sa mu sem tam podarilo ma uhryznut, najma pri uceni podavania labky, ze som si tak nejako uvedomila, ze sa mi vlastne nic nedeje. Prstov mam stale desat a co. Nejaky kusanec ma predsa neodradi. Snazila som sa uhnut, niekedy sa nepodarilo, vyhresila som ho slovom "nono", pripadne priatel, od ktoreho to bral zle. Velakrat stal nad nami a hresil ho, ked hryzol. Ked bol pekny, len sa dival. Postupne som stracala strach a stale som bola k nemu odvaznejsia, takze on zacal ziskavat respekt a jeho hryzance sa stavali coraz slabsimi, hladkat sa dal stale castejsie (len v pritomnosti priatela). Teraz ma uz ani nehryzie, len zastrasuje (buchne zobakom, chyti sa). Uhryzne ked ignorujem jeho 2-3 upozornenia. Tak poviem nono nesmies, ale nenecham sa odradit, pretoze by ziskal co chce a utvrdil by sa v hryzeni. Prave naopak, aj cez hryzenie trvam na tom, aby bud vyliezol na ruku (kliktrening) alebo dal kridielko na pohladkanie (tiez som ho casom naucila kliktreningom). Aj ked zo zaciatku hryzol, aj on zistil, ze mu nikdy, ale nikdy neublizim, nebojim sa ho a po pohladkani pride piskota. Robi to stale dobrovolnejsie a dobrovolnejsie. Dnes si dokonca po ukonceni hladkacieho kliktreningu sam vypytal dalsie kolo treningu, tak som ho zacala ucit na "das mi aj hlavicku?". Dal, pohladkala som ho, hned odmena. Chce to doslednost ale hlavne sa prestat bat a lakat. Ja viem ze je to tazke, stale ma obcas trhne, ale hlavne sa uz neplasim (neuhynam, nevyberam prsty z klietky), lebo tym by som len utvrdila jeho hryzenie.

On sa snazi hryzenim nieco povedat, nieco tym ziskava. Mozno je to vase zlaknutie sa (bavi ho to), mozno ziskava vasu pozornost, pohladenie, neviem. Treba hlavne zmenit navyky. Nesmie dostat to, co chce. Pozorne ho sledujte, kedy to robi, co tomu predchadza (mozno ste chrbtom, mozno sa mu nevenujete, mozno robite nieco co sa mu nepaci, moze to byt hocico) a kedy prestane (ziskal, co chcel - co to bolo, ked prestal?) A okamzite s tym treba skoncit. Treba tie veci, co si vynucuje naletmi robit vtedy, ked kludne sedi na bidle, ked sa hra, a naopak ked spravi nalet, vyhresit, neodmenovat ho (odmenou myslim to, co chcel ziskat). Ak to bude vyzadovat zatvorenie do klietky, tak to spravim. Isto mi mnohi budu oponovat, ze papagaj nie je pes, ale mne sa praveze na nasom vyplaca podobny pristup, ako ku psikovi. Ved aj kliktrening sa pouziva pri psoch. Psov tak isto trestame. Papagaj ma tu vyhodu, ze nedostane novinami po zadku, ale su veci, ktore sa ako trest pouzit daju (ignoracia, koniec hry, pohlad na nieco, co nema rad (v nasom pripade prenoska - staci ked len sama vykukne spoza rohu a je ticho) atd atd) a musim povedat, ze vztah nasho papagaja ku mne sa rapidne, ale rapidne zlepsil.  Predtym, ked som vosla do miestnosti, tak utekal do zadneho rohu klietky a hryzol ma. Teraz, chodi do toho rohu na denny spanok a ked vojdem do obyvacky, tak bezi dopredu kliekty a so zaujmom pozera, co idem robit (ci ideme trenovat, alebo mu nieco dam, alebo mu tam strcim prsty na kusnutie - uz samozrejme jemne, take to chytenie ci zuzlanie).   

Tak neviem, ci si budete vediet z tohto nieco vziat. Dufam, ze ano, ak nie, tak hadam aj ini poradia. Hlavne dobre sledujte, co sa deje pred, pocas a po naletoch, skusajte, prekvapte ho reakciou, aku necakal (napriklad majte pripravene vo vrecku nieco, co ma rad) a ked prileti, dosadne rychlo to vyberte a strcte mu to do zobaka skor, ako stihne uhryznut. U nas su to piskoty alebo burak. Uvidite, aky bude prekvapeny a po par razoch mozno prileti, sadne a bude cakat, co dostane. Treba skusat. 

Meda tak to je podarene 😄 Toto by som asi nezniesla, kebyze takto ublizuje niekomu z rodiny. Ako uhryznut uhryzne do ruky, ale nedavno, ked sme sa natahovali o vreckovku a nechtiac kmasol vedla a trafil moj prst, tak som pochopila ten rozdiel, ako by vedel naozaj uhryznut, keby chcel 😛 odvtedy som pokojna a ked aj kusne, lebo viem ze to ani nie je hryzenie, len take upozornovanie. Ale nedovolime mu to, nech si zasa nemysli ze to je v poriadku. 

No zatial nanho stale mame inzerat, hoci je to tazke. Ale kym je u nas, tak je stale nas (a mozno aj bude) a tak k nemu aj budem pristupovat - cize normalny vycvik, starostlivost, hry, vsetko ako ma byt 🙂

Zdravím Jano,

toto je přesně ta chyba, která se velmi často děje, že někdo dá velkého papouška jako dárek k vánocům úplnému začátečníkovi. Jestliže někdo neměl ještě papouška, tak se velmi pomalu učí jak se teď moderně říká "číst řeč jeho těla". Což přeloženo do normální mluvy znamená poznávat jeho chování v určitých situacích. Než se to naučíte, je dobré mít papírek a pozorovat a zapisovat si alespoň pár dnů co jste dělala před tím, než na Vás naletěl a kousnul, třeba otočení se zády k němu nebo nějaký pohyb nebo zvuk s nějakým předmětem, může to být cokoliv. Pak se snažit těmto situacím vyhýbat a také papouška vychovávat. Papoušci, zvláště tito větší a inteligentnější, jsou jako děti. Také nevědí hned jak se mají chovat a chovají se podle své přirozenosti. My je musíme naučit co si smějí dovolit a co ne. Především si myslí, že tam kde se pohybují, to je všechno jejich teritorium, takže se ho snaží před námi, vetřelci, bránit. To se velmi často stává, když hned od začátku může papoušek lítat po celém bytě, takže si ho přivlastní. Je potřeba jim ukázat, že jejich teritorium je klec a pokoj je naše. Moje Amálka (amazoňan) to také ze začátku párkrát zkusila. Nemá cenu na ně křičet, to je pro ně spíš výzva k dalším lumpárnám. Sice se leknou, ale to je tak všechno. V tomto případě stačí přísným tónem hlasu říci buď jejich jméno, nebo "to nesmíš" nebo cokoliv si vyberete pro situace, kdy nechcete, aby něco dělal. A pak dát papouška do klece. Já jsem s Amálkou pak vždy až do večera nemluvila, ani jsem ji nezdravila při každém příchodu do pokoje, což obvykle dělávám. Ona mne zdravila, povídala, ale já nic, nevšímala jsem si jí. Asi po třech pokusech náletů toho nechala. Pochopila. Co se týká kousání, tak je dobré se s ní sbližovat když je ve svém, tedy v kleci. Amálka nesnášela prsty, třeba i když jsem jí nabízela pamlsek, tak se občas po mně ohnala. Takže když je v kleci, tak k ní dám prsty tak blízko, aby na ně dosáhla, ale nemohla kousnout. Třeba jí hladím po chodidle skrz mřížku a ona se kouše do své nohy, tedy má ji v zobčáku a já jí prsty hladím po špičce zobáčku. Protože má v zobáku svou nohu, tak nemůže stisknout mne. Takto pomalu si zvyká na mé doteky. Už se po mně neohání. Je dobré papouška cvičit, i kdyby to byly jen nějaké triky či blbůstky. Jednak se zabaví a jednak si vybuduje s Vámi vztah, naučí se, že nejste nepřítel, ani kořist, ale někdo s kým se dá blbnout a ještě něco z toho mít - pamlsky. Eva

Jana:

Odpověď na příspěvek uživatele lav z 18.03.2014, 21:54:00