štěně Hovawart

Úvodem říkám, že nejsem pejskař, a nikdy jsme doma neměli žádné štěně. Přesto v mém okolí lidé psy chovali. A byli to psi různých povah.

Domnívám se tedy, že agresivita Vašeho štěněte u žrádla může mít různé příčiny, různé trvání a různé vyhlídky na převychování.

1. Štěně může mít povahově vrozenou agresivitu, která je do budoucna  těžko odnaučitelná.
2. Štěně ještě u původního chovatele trpělo nedostatkem potravy a přístup ke žrádlu si muselo mezi ostatními mnoha štěňaty vždy tvrdě vybojovat. Možnost převychování domnívám se: Dávat mu žrádlo častěji za den (6 x ?, 8 x ?) , druh krmiva změnit tak, aby mělo vysoký obsah energie. Aby to štěně pochopilo, že mu žádná potravní bída ani nedostatek nehrozí.
3. Štěněti někdo dříve bral misku s krmením tzv. "od huby" ještě dříve, než se nažralo. Řešení: Domnívám se, že by pomohlo, kdybyste mu dával (a) nadbytek žrádla do misky a nechal(a) ho v klidu žrát do sytosti, dokud by s přecpaným bříškem u misky "nepadlo" 🙂 a neusnulo.
4. Štěně je citlivé na neklid u žrádla. Řešení: U žrádla ho nerušte, neposunujte mu misku, na misku mu nesahejte, u žrádla ho nehlaďte, nemluvte na něj, nechte ho v klidu dojíst všechno, co má v misce.
5. Štěně má možná (?) nějakého parazita např. tasemnici aj. který způsobuje jeho stálý pocit hladu. Řešení: Pokuste se poradit se s veterinářem, dát veterináři trus štěněte na rozbor a pokud se zamoření parazity u štěněte potvrdí, tak ho přeléčit léky, které veterinář doporučí a předepíše.

Závěrem Vám chci říci, že ne všichni rádci na tomto webu jsou pejskaři, a že počkat si jeden den na odpověď snad není příliš dlouho. Také každé mládě ve vývinu, a tedy i štěně, hodně žere; po dosažení dospělosti už nebude tak "hladové" 🙂.

Vězte, že naopak rádce často poradí tazateli ihned, a třeba i několika příspěvky, a Pan Tazatel se neobtěžuje nejen oznámit, zda rada byla pro něho užitečná, ale ani  za rady  n e p o d ě k u j e !!! Přeji Vám úspěch ve výchově vašeho štěněte a hodně radosti s ním.