Mám samečka 10-11 let a začal to dělat tak v 5-ti letech a trvá to stále, takže nepůjde o mladistvý neduh. Když se mu začnou úžit zornice a začne se naparovat (čepýří se, klimbá hlavou a někdy i vrčí) je dobré se mít na pozoru, jelikož je v módu - "Číhej jakej jsem borec a jakou mám sílu."
Nejspíše si tím dokazuje své postavení v hejnu, nebo chce předvést před partnerem/partnerkou svou nebojácnost a neohroženost.
Je zajímavé, že k ruce respekt moc nemá, ale k obličeji si nedovolí být hrubý.
Vysledované režimy pro ruku:
- pokud chce hladit a probírat, pak mi vkládá hlavu do dlaně nebo mě šťouchá zobákem do tváře - sice něžně, ale pořád :)
- pokud chce ruku vyprovokovat k boji, zákeřně se k ruce přiblíží a trochu kousne, pokud ruka reaguje, tak boj stupňuje a přitvrzuje
- v době jeho odpočinku, když ho chci přenést tak mručí a lehce se zobákem ohání, přesto ví, že není schůdnější cesta než na tu ruku jít.
- při naparování je připraven ruce udělit lekci, pokud se přiblíží
S obličejem má dovoleno se mazlit, pusinkovat, jemně šťouchat, probírat . Vždy když byl na obličej hrubší, tak byl vždy bez lítosti sražen.
Jednou, když se naparoval, jsem na něj dělal opičky stylem hudrujícího veselého čerta, on dlouho nečekal a jedním přískokem mě prokousl nos.
Smích mě rázem přešel, v myšlenkách "kur.. proč mě takhle hrubě napadnul, když si sním hraju?". Krve jako z vola. Přepadla mě zuřivost nad jeho neúctou. Načež jsem ho zahnal do kouta a s výrazem šílence na něj nepříčetně řval, on ještě drze dvakrát třikrát zautočil, přičemž byl vždy sražen k zemi. Pak asi uznal, že nemá šanci, stáhl se a křičel né. Já ještě chvíli řval "proč" a držel ho v koutě, do svého uklidnění, v šachu. Natahoval jsem k němu pěst, zda si ještě dovolí hryznou. Načež se zobákem k pěsti natáhl, něžně se jí dotknul, a podíval si mi do obličeje s výrazem - chápu, můžeme to prosím skončit. Zuřivost najednou ze mě spadla, on mi sedl na ruku a nechal se přenést do klece, kterou jsem zavřel. Oba od krve z prokousnutého nosu. On vyděšeně koukal, a já šel zastavit krvácení. Od té doby už uplynulo několik let. Za tu dobu mě sice ještě dvakrát kousl do krve, ale většinou stačí varovný pohled a tón hlasu, aby bojový mód opustil. Když kousl, nastal vždy podobný scénář, ale bez jeho útočení a mého srážení, já se vyřvu, on se něžně dotkne natažené pěsti, pohlédne na mě, já zavřu klec, chvíli se spolu nebavíme, a pak jsme zas kámoši.
Možná je to na papouška drsné, ale takové chování tolerovat nemůžu. Já jsem ten, který je vůdce našeho hejna a nenechám se od něj šikanovat :)
