Chtěla bych říct, že i papoušek mnohobarvý se ochočit dá, i když je to těžší. Máme takového doma. Odchovaný ve voliéře, tři dny létal s rodiči než jsme ho koupili, takže úplně samostatný nebyl. Dokrmovali jsme ho napřed nedobrovolně, za dva dny už začal žebrat a spolupracovat. Je to hrozný mazel, který se nechá škrapkat až do usnutí, naprosto krotký. Pokud je venku z klece tak nejčastěji sedí manželovi na rameni nebo na hrudi a nechá se hladit. Měli jsme k němu i samičku. Ta byla vylétla z hnízda ve voliéře asi čtrnáct dní, takže už byla samostatná a krmit se nenechala. Proseděla jsem u ní u klece celé hodiny, dokonce jsem si vzala volno, mluvila na ni a podávala jsem jí krmení na prstě přez mříž klece aby se nebála. Pak si zvykla a šla i na ruku. V ochočování nám pomohl i ten první papoušek, protože když viděla, že mi sedí na rameni, tak hned přiletěla a sedla vedle něho s nadějí že něco dobrého dostane. Jen hladit se nenechala. Bohužel po roce najednou nečekaně uhynula. To je úskalí papoušků v bytě. Asi něco sezobla co neměla. Papoušci jsou chytří a chtějí se kamarádit. Chce to klid, citlivý přístup a vytrvalost.