Pro "chataře"

*15* *6* *8*

pro Honzu Hrbáče

• 

a ještě jedna pro Honzíka OD ASTRILDA

• 

Tak my co se scházíme na chatu máme všichni všelijaké papoušky a ptáčky. Každý chce mít ve svém chovu nějakou zvláštnost, krásu, pestrost, možná něco co je drahé nebo co druhý nemá. Napadlo mě se zeptat , když jsem viděla trichy orlí v Lysé, jestli se vám líbí. Jestli se lidem třeba líbí jen kvůli tomu, že je to nějaká drahá zvláštnost. Mě osobně připadají jako černí nevýrazní ptáci, tak jak jsem je viděla na bidle. Mají nějakou zajímavou povahu nebo chování? Nebo jsou jenom vzácní a drazí . Dřív lidi toužili mít doma aru, dnes, když se prodávají ary na burze už to není takový hit, i když cena je pro někoho dost vysoká a tudíž láká lidi asi spíš pro kšeft než pro ptáka samotného. Proto mi připadá, že ti tzv. obyčejní ptáci, kteří jsou v chovu zastoupení bežně, jsou spíš chováni proto že se někomu líbí barevně nebo povahou, třeba způsobem chovu než ti tzv. zvláštní, kteří se vozí(jak bylo kdysi psáno v novinách) v ponožce z exotických krajin, jen proto, že jsou nedostupní a drazí, aniž by se někomu líbili. Píši tuto úvahu specielně do rubriky pro chataře, protože doufám když se někdo připojí do do diskuze, že se podepíše, jak máme na chatařích zvykem.

To máte moc těžké, každému se líbí něco jiného. Trichové jsou něco úplně jiného, to pro chovatele musí být výzva a musí to také tak cítit. U nich je ve srovnání s jinými papoušky problém s krmením, ale Čestmír Drozdek dokázal, že se dá při snaze zvládnout. Rozdíl v chovu vidím takový jako v horolezectví - někomu stačí Beskydy a Krkonoše, jiná třída horolezců sbírá osmiticovky. A peníze v jednom i druhém také hrají nemalou roli. Mě třeba lákají ti míň barevní - pileaty, vasové, triclarie. Pokud by mi někdo chtěl tyto jedince vyvracet a hanět, musí být neznalý a omezený. Chovám to, co se mi líbí, co je pro mne dostupné - a dostupné je v dnešní době vše, nedovedu si představit, že bych sháněl 5 let pyrury, nechápu postesknutí, že ve výkupu dávají o desetikačku méně než minule, nebo že chovám pro zájemce. Chovatelství je tedy buď byznys nebo koníček, samozřejmě je možná i kombinace obojího. Jsem z generace, která pamatuje postupný vývoj v chovu-nejdříve to bylo sehnat kýženého jedince,udržet ho při životě a následně se snažit o nelehké dopárování/ žádné DNA nebo endoskopie /, další snaha a top je odchov, později přeroste pocit mít do chovu jedince jiného zbarvení - snaha o mutace. Dnešní aktuální situace v chovech obecně je, že většina druhů je dostupná, odchovatelná a hůře prodejná, vznikají tendence mít něco míň běžného, dražšího až velmi drahého a hlavně prodejného. Je to normální vývoj a neodvážil bych se někomu hanět jeho chovance, kritizoval bych max. nevhodné podmínky a přístup. Jsem již obrněn na tvrzení, že žako je takový a makový, že má takovou nebo jinou povahu. Pokud se chovají v páru s cílem o odchov, je povaha v normálu, jen ta blbá lidská vlastnost vše si ochočit, mít za partnera, vodit na kšírech, nutit mluvit a zvedat kolečka - tak z toho se mi osobně zvedá žaludek. Pokud pronesete větu" mi se nelíbí, je takový..." tak jste takoví vy, nestačila by formulace budu chovat toto a to nebudu chovat ? Vždyť většina různých odsouzení a pohanění některých druhů pochází z úst chovatelů, kteří je nikdy v držení neměli.

Dobrý den.Já jsem chovatel patřící do kategorie, že čím déle chová, tím se mu začíná líbít čím dál více ptáků, o kterých předtím ani nevěděl.Od malička jsem fascinován veškerou faunou a nejvíce ptáky. Velmi rád sleduji přírodopisné dokumenty a čtu knihy s touto tematikou. Nyní jsem dospěl do takového stádia, že se mě líbí naprosto veškeří papoušci či jiní ptáci co znám. Kdyby bylo dostatek financí prostoru a času, hned bych šel třeba do pěkné kolekce australských papoušků či kolekce alexandrů a podobně. Pan Šiška má v mnohém pravdu. Nedávno jsem seděl u mě s mým velmi dobrým kamarádem, který papoušky nechová a pročítal si knihu o černých kakaduech. Byl těmi ptáky naprosto učarovaný, to samé bylo, když jsem mu ukazoval obrázky trichů. Nevěděl jejich hodnotu,ale uměl ocenit jedinečnost těchto živých tvorů. Takže líbivost a oblíbenost méně běžných druhů nezávisí jen pro jejich finanční atraktivnost. Kamarád ptáky nechová a nevěděl jejich hodnotu, tudíž ryze a objektivně mohl posoudit jejich krásu a zajímavost. Mě se líbí také nenápadní papoušci, třeba takový žako liberijský, papoušek hnědohlavý, kakadu havraní či keové. Nadruhou stranu musím říci, že tato diskriminace druhů existuje i v opačné relaci, kdy mnoho chovatelů, kteří se dostali třeba za pomoci známých hned k velkým a dražším ptákům odsuzují ptáky méně finančně zajímavé ba dokonce ani nevědí, že existují a říkájí to známé pořekadlo, že drobotině se nevěnují. S takovými chovateli si také nemám co říci. Pravý chovatel je podle mě ten, který má přehled ( nezáleží v jakém prozatimním rozsahu) ,ale hlavně že tento přehled chce nadále rozšiřovat a dokáže ocenit veškeré poklady přírody, nejen ty o kterých si myslí, že je vlastní.

S tím ochočováním je to problematické. Ani v zoologické zahradě nenechají divoká zvířata tzv.ladem. Snaží se je přinutit na malém prostoru k nějaké činnosti, aby jen tupě neleželi. Veškerá činnost směřující k přemýšlení, k pohybu a nějaké aktivitě, si myslím, že zvířatům v zajetí nejen ukrátí dlouhou chvíli ale nutí je pak i v momentě jejich vlastního klidu k nějaké činnosti a přemýšlení co se naučili. Co se týká výzvy k chovu beru to už jen jako výzvu pro mladší generaci a hlavně pro ty, kteří se stále setkávají s jinými chovateli a mohou si vyměňovat svoje poznatky. Člověk jako já, který je už spíš zavřený ve svém hradě, pro stálé marodění je odkázaný už jen na pozorování živého a nebo na výměnu v diskuzi na počítači, která je velmi omezená, protože sem nechodí většina chovatelů, kteří se spíš scházejí s přáteli mimo počítač.

Díky Mirku za zdravý názor, nebo alespoň dle mého mínění je zdravý. Hnědohlaví konečně přišli u mě na to, že jsou pár a páří se a navštěvují boudu. K mému velkému překvapení se tak chová i mladý pár fantiensis - samec necelé dva a samice tři roky. Stará samice fant. s novým samce jsou prozatím rozpačití, samec se snaží, ale samice se ho spíš straní. Žakové klasicky nyní vše demolují a pobývají v boudě, nenechají se rušit při páření ani návštěvou. Jinak stále více uvažuji, že sestavím ještě jedny fantiensis, pokud by se podařili hnědohlaví tak bych dva kusy případného odchovu dopároval a do kolekce Afriky bych jen přiřadil kapské a liberijce, a pak se uvidí. Včera jsem mohl dopárovat svoji samici kubánku, ale nějak jsme si s prodávajícím neporozuměli, na dvorku u voliér mi zvedl cenu. pokud by to bylo dopředu takto dojednané tak bych mu požadovaný obnos dal - samec byl opravdu krásný - ale nemám takové jednání rád a už jsem jednou neakceptoval změnu dohodnuté ceny u mutace tarant na Slovensku. Je to asi myšleno že když už jsi přijel, tak si připlať.

Ještě dovětek k těm pyrurám proč pět let shánění. Protože jsem ženská, která bydlí sama a na všechno včetně opravy baráku si musí napřed ušetřit , mít na řemeslníky ,kteří opraví a potom můžů pokračovat v investování do koníčka, který mezi tím utíká pod rukama hlavně mým věkem. Pro mladé je všechno jednoduché, pro starého trvá někdy i hodina déle než musí.Ale každý to musí věkem a hlavně s ubívajícími silami zkusit sám, pak může hodnotit.

Mé trvzení o dostupnosti bylo myšleno na více věcí, vás jsem si jen vzal jako příklad. Myslím, že kdybych se dnes rozhodl pro pořízení všech dostupných druhů pyrur, tak je mám do dvou měsíců ve voliérách. Zrovna tak zpráva o těch kakakuech palmových, že na ně jedná moravská ZOO čekala dvacet let, Kde čekala , v krámě na rohlíky? Nesehnat kak. palmové je manažerské pochybení vedení, pokud je ovšem hledali aktivně a opravdu je chtěli. Zastávám stejný názor jako Mirek, kdybych mohl, pořídím vše dostupné a všemu ptactvu se budu chovem věnovat, i jiným druhům než jen papouškům. Ale moje maximum bude asi 25 venkovních výletů rozumných rozměrů. Dále myslím, že taková soukromá zoo ztrácí pro mne to hlavní - individuální přístup a možnost pozorování a vyhodnocování chování jednotlivých chovanců, myslím, že nad sto párů je již třeba zaměstnance nebo zapáleného, stejně postiženého člena rodiiny. To v mém případě nemám, ale snažím se jej vychovat z vnučky, bylo by škoda, kdyby jen třicet párů pak mělo jít někde do světa - v tom s vámi Orino souhlasím, a to nemluvě o "vyhozených" financích do chovatelského zařízení. Nyní je to již dva roky, co zemřel můj kolega Karel Vaďura a kdy jsem byl osloven jeho manželkou na sprostředkování prodeje všeho"chovaného" najednou a na demontáž a odvoz celého chovatelského zařízení/ a to jsem s Karlem necelé dva roky před jeho smrtí ještě prováděl řadu úprav, přecházel totiž z papoušků na hmyzožravé. Asi to samé jen bledě modrém by nastalo v takovém případě i u nás. Ale seriozního kupce na všechny hmyz. a pár pap. jsem našel. Teď bych měl Orino úvahu speciálně pro vás, jsme na to s věkem podobně. Došel jsem k názoru, že určitý věk člověka osvobozuje - mám splacený RD, který je výhradně mmůj a mé ženy, děti jsou samostatné a želBohu z domu, vnučku nemusím vychovávat, ale mohu ji jen rozmazlovat, nemusím žít stále pod tlakem, zda budu mít našetřeno na to či ono, zda vše splatím včas, a to hlavní - nemám nad sebou nadřízeného /umělé autority přímo nesnáším / a odpovídám pouze za své činy sobě. O" základní" finanční zajištěnosti už nemluvím. Takže podzim života vnímám velice pozitivně. Za případné zdravotní problémy si ve své podstatě mohu sám. Jinak mám problémy ty samé co vy,musím k penězům nějak přijít, abych je mohl investovat do zařízení a papoušků. S těmi ubývajícími silami máte pravdu, ale zase máme nyní daleko více času na práci kolem zarízení a domu, než když jsme byli vitálnější a časově omezení zaměstnáním. Jediný problém tedy vidím v psychické zátěži s bojem se zdravím, který osobně třeba já nemohu vyhrát, ale už remíza je pro mě dostatečně motivující výhra. Omlouvám se, že jsem to tak pro většinu čtenářů nezáživně rozebral, ale nedalo mi to.

pro Růžu5, teda co to máš za nevychované divočáky? A ještě s rypákem? :-)). Mě teda aymarka nikdy ani nezkusila kousnout, vůbec se při chytání nebrání. Jestli ty je moc neprovokuješ :-)). Lidičky nevěřte, aymarky jsou milá stvoření!

Ještě Pro Coneho. Je to všechno pravda. Jen po zamyšlení přicházím vlastně k poznatku,proč ptactvo chovají většinou chlapi. Protože při obětavé manželce, která navaří, napeče a možná i s chovem trochu pomůže, to mají mužští jednodušší než ženská. Nedovedu si představi mužského s jiným koníčkem, který by přišel domů a jeho žena tancovala mezi rozsypaným zrním a papouškama. Zrovna tak psi nebo koně. To můžou dělat jen mladí, celkem bez závazků a nebo páni, kteří mohou být ve stáji od rána do večera. A tak já jsem vlastně takový mezičlánek, ani ryba ani rak, co chce mít doma všechno vpořádku, udělanou zahradu, uvařeno, uklizeno a ještě se věnovat celý den papouškům. někdy ,když mi není tak akorát si říkám, jestli nezacházím za hranice možností na výdrž. Snad si to přečtou i ti mladí, aby věděli co je s postupujícím věkem čeká. Hlavně ženské, které se zbláznily do chovatelství a držení papoušků jako já.

Pro milovníky papoušků. Nově objevený papoušek u řek v Brazílii. Papoušek lysý.

• 

Určitě nějaký amazonek, velice podobný amazonku supímu / Gypopsitta vulturina /.

Omlouvám se, jedná se o Gypopsitta aurantiocephala, angl. orange-headed parrot, vel. 23 cm.