Orel mořský

Znaky

Mohutný, poněkud zavalitý dravec s prknovitě roztaženými křídly, dlouhý 60 až 80 cm, rozpětí až 240 cm. Silný zobák a klínovitý ocas. Staří ptáci jsou hnědí a mají světlejší hlavu, krk a bílý ocas. Mladí ptáci jsou temně hnědí a jejich ocas je hnědě mramorovaný. Rok od roku se více podobají dospělým ptákům a v pátém roce získávají zbarvení pohlavně dospělých. Ale až ve stáří 10 let získávají konečné vybarvení starých ptáků.

Prostředí

Orel mořský je rozšířen v zhruba 3000 km širokém pásu po celé Euroasii od pásma tundry po pásmo pouští. Jeho mezerovité rozšíření ve střední Evropě je důsledkem lidského pronásledování. V Americe žije místo orla mořského orel mořský bělohlavý, jejž nelze v opeření mladého ptáka rozpoznat od orla mořského z Euroasie a který je snad jen jeho rasou. Ještě okolo roku 1800 byl orel mořský v nížinách střední Evropy všude hojný. Jeho kosti nacházíme ve značném množství už v kuchyňských odpadcích Vikingů. V letech 1800 až 1900 jeho stav silně poklesl, především vlivem odstřelu tohoto dravce jako škůdce a se souhlasem a za spolupráce tehdejších ornitologů. Už v r. 1860 vymizel v Bavorsku, 1875 ve Šlesvicku - Holštýnsku, 1908 v Anglii a 1912 v Dánsku. V Norsku se zdržuje dnes asi 100 hnízdících párů.

Když po druhé světové válce a v poválečných letech pronásledování orla mořského přestalo, znovu osídlil Dánsko (od r. 1954) a Šlesvicko-Holštýnsko (r. 1960 zde žilo 10 hnízdících ptáků). Ve Skotsku se podařilo osídlit jím znovu ostrov Rhum. Holštýnský stav pak až do roku 1970 poklesl zas na čtyři hnízdící páry, z nichž v r. 1970 jen jeden s úspěchem vyhnízdil. Příčinou tohoto poklesu byla činnost sběratelů vajec (během každého roku sebrali asi 50% vajec), zčásti i sokolníků, kteří se domáhali loveckých ptáků, k tomu přispěli i lidé, kteří ptáky pozorovali, někdy i dřevorubci. Několik mořských orlů skončilo v železech, nastražených myslivci na lišky. Dalším důvodem bylo (a je) zamoření životního prostředí chemikáliemi, kdysi DDT. Tuk švédských orlů mořských obsahoval v té době až 1% čistého DDT. Ptáci jed pozřeli s potravou, což způsobilo, že zahynuly zárodky ve vejcích nebo že se rozbily vaječné skořápky. Od roku 1970 jsou poslední orlové mořští v Německu přísně chráněni a tak se jejich stav od té doby udržel.

Rozmnožování

Párek orlů mořských je věrný sobě i revíru. V době toku krouží oba orli v těsných spirálách nad hnízdištěm, předvádějí hravé střemhlavé lety a dotýkají se drápy. Pár má obvykle větší počet hnízd, z nichž jedno si na jaře vybere a vylepšuje pro potomstvo. Hnízda orla mořského mohou být až 2 m široká a 5 m vysoká, jsou to vůbec největší ptačí hnízda. Mořští orli hnízdí jak na skálách, tak i na stromech, a to hlavně na těch nejvyšších a nejstarších. Na jihu hnízdní oblasti začínají hnízdit počátkem března, na severu od jara až do června. Na vejcích sedí oba rodiče, hlavně však samice. Na dvou, vzácné až třech 75 mm dlouhých vejcích sedí ptáci 38 až 42 dnů. Mláďata zůstávají na hnízdě asi 90 dnů. Mladí ptáci opouštějí rodičovský revír, podnikají daleké cesty a přitom se dostávají až do dosahu jihoevropských lovců.

Potrava

Mořští orli loví na vodě i na souši, mohou zdolat rybu vážící až 8 kg, přemohou lišku i zajíce. Pronásledují potápivé ptáky až do vysílení a loví je pak ve vzduchu. Loví husy, labutě, králíky a seberou kořist orlovci, když odlétá z vody s těžkým nákladem. Mezi kořist mořských orlů patří i mladí tuleni.

Názvy ve světě

Orel mořský

Anglicky: White-tailed Eagle, Německy: Seeadler, Dánsky: Havørn, Španělsky: Pigargo Europeo, Finsky: Merikotka, Francouzsky: Pygargue à queue blanche, Islandsky: Haförn, Italsky: Aquila di mare codabianca, Japonsky: Ojirowashi, Japonsky 2: オジロワシ, Holandsky: Zeearend, Norsky: Havørn, Polsky: Bielik, Portugalsky: Águia-rabalva, Rusky: Орлан-белохвост, Slovensky: Orliak morský, Švédsky: Havsörn, Čínsky: 白尾海雕

Mohlo by vás také zajímat

Korela chocholatá,  Štír středomořský,  Varan timorský,  Orel nejmenší,  Orel volavý,  Orel jestřábí,  Orel skalní,  Orel královský,  Orel stepní,  Kulík mořský