Puma americká

Puma se vyskytuje v několika poddruzích v celé Americe od Kanady po Patagonii, kde obývá nejenom lesy a hory, ale i stepi. Jako většina kočkovitých šelem žijí i pumy samotářsky a jsou aktivní za soumraku a v noci. Sdružují se jen na krátkou dobu v době páření. Pohlavní dospělosti dosahují ve 3 letech. Délka březosti je 90-96 dnů. Počet mláďat ve vrhu jsou 2-4. Mláďata mají na rozdíl od dospělých tmavé skvrny a na ocase kroužky, tyto ve stáří 6 měsíců mizí. Mláďata žijí s matkou asi 2 roky a od 9 měsíců již sama loví. Puma se dožívá asi 18 let. Zbarvení pumy je proměnlivé v různých odstínech šedé, šedohnědé až rezavohnědé. Hlavní potravou pum jsou jelenovití. Puma často útočí skokem z výšky a překvapenou kořist pak usmrtí prokousnutím hrdla. Puma výborně šplhá a skáče, dokáže přeskočit vzdálenost 6 metrů a vyskočit na strom do výšky 3 metrů, za den urazí až 70 km. Dle poddruhu samice bývají menší a mají menší hlavu.

Velikost

Hmotnost se u dospělých pum pohybuje od 35 do 110 kg, délka těla je 110-150 cm, ocas je dlouhý 70-80 cm. Kohoutková výška se pohybuje od 60 do 75 cm.

Co všechno musíme splnit, chceme-li chovat pumu?

Dle zákona 246/92 patří puma mezi nebezpečné druhy zvířat. Musíme si vyřídit na Krajské veterinární správě povolení chovu. Toto se vydává na 3 roky a pak se prodlužuje.

Dle vyhlášky ministerstva zemědělství 75/1996 patří mezi nebezpečná zvířata nejenom všechny šelmy (kromě psa, kočky a fretky), ale například všichni ještěři, kteří dorůstají přes 1 m délky, což je například i leguán zelený, všichni hadi, kteří dorůstají v dospělosti přes 3 m délky, dravé druhy želv, z papoušků je to např. celý rod Ara, všechny druhy pštrosů, všechny sovy, klokani, lichokopytníci a sudokopytníci s vyjímkou domestikovaných druhů (kůň, prase, koza, ovce), některé druhy žab a spousta dalších zvířat. Každý, kdo chová tato zvířata bez povolení veterinární správy, se dopouští přestupku. Puma spadá i do ochrany CITES, takže při koupi je třeba si vyžádat doklad o nabytí zvířete. Krajský úřad většinou vyžaduje označení zvířete mikročipem.

Pumu jsem si koupil v listopadu 1992, ve stáří 2 měsíců. Tehdy ji šlo koupit v běžném obchodu se zvířaty, který měl kontakt na soukromé chovatele u nás. V té době ještě nebyl chov omezován žádnými zákony, takže se pumy chovaly i v panelových bytech. Na pumu jsem měl postaven kotec na zahradě, ale do jara jsme ji chovali v bytě. Zvíře bylo velikosti domácí kočky. Pokud si však někdo myslí, že bude mít doma roztomilé koťátko, se kterým si bude hrát, je to velký omyl. Zvíře, i když se narodilo v zajetí, je velice nedůvěřivé. Nejdříve se s ním zkamarádila dcera, které tenkrát bylo 5 let. Puma však rostla a měla pak dceru jako hračku. Já jsem se s pumou spřátelil až po několika týdnech. Dodnes uznává nejvíce dceru, kterou zdraví hlubokým říhnutím.

Pumu chovám v kotci velkém 32 čtverečních metrů, o výšce 2 metry, z mřížoviny 10×10 cm o síle 6-ti mm, na mřížovině je nataženo pletivo 2×2 cm, zastřešen je i strop. Viděl jsem i kotec na pumu bez stropu, kde byly jen 3 metry vysoké stěny a tato puma nikdy neutekla. Je to ale riziko, pro pumu nejsou 3 metry výšky velká překážka a puma není pes. Vím o případu, kdy puma utekla ze špatně zajištěného kotce a zabila pětileté dítě. Kotec lze předělit na 2 části. Osvědčilo se to při nátěrech kotce nebo pokud nejsem doma a kotec čistí někdo jiný. Kotec je třeba vybavit kmeny, hlavně vodorovnými, po kterých puma ráda šplhá a musí mít možnost si na nějakém místě brousit drápy. Na spaní má k dispozici dřevěnou boudu z dubového kmene o průměru 100 cm, předtím měla dřevěnou boudu 120×80×80. Kočky mají rády nějakou polici, co nejvýše v kotci, postačí velikost 50×120 cm. Na jedné třetině kotce je dlažba kvůli snadnému čištění. Ideální je, když má zvíře k dispozici v kotci kousek trávníku, puma potřebuje trávu kvůli trávení. Puma, na rozdíl od psa, neničí tolik zařízení kotce. Pes se většinou snaží dostat ven, puma bere kotec jako své teritorium a mimo něj chodí nerada. Všechny kočky jsou velice čistotné, jako záchod má k dispozici umělohmotnou nádobu 50×50×10 cm naplněnou pískem. Krmíme 1× denně vždy večer. Dá se zkrmovat jakékoliv maso kromě vepřového. Pokud však pumě dáme maso, které ještě nikdy neměla, tak jej většinou odmítá, stačí ji však nechat 1-2 dny vyhladovět a pak se do něj pustí. Zkrmuji většinou celé slepice i s peřím. Je to ideální krmivo, neboť zvíře, tak jako v přírodě, pozře i část peří, což je dobré na trávení, není to však bezpodmínečně nutné. Maso dáváme jen syrové. Nevýhodou oproti psovi je, že nemůžeme krmit granulemi. Pumu jsem naučil žrát také slepičí vejce. Živými zvířaty nekrmíme. Denní spotřeba masa je 1-2 kg. Puma spí až 20 hodin denně, takže nemá takový výdej energie jako pes. Chovám dva německé ovčáky, u kterých přijde krmení dráž než u pumy. Mám starý mražák, do kterého se vejde 50 slepic. Když drůbežárny vyřazují z chovu staré slepice, udělám si zásobu krmení na dlouhou dobu.

Mnoho lidí si myslí, že chovat pumu doma je finančně nákladné, a že se zvíře dá lehce ochočit a vycvičit tak, jak to viděli v nějakém filmu, kde většinou nehraje jen jedno zvíře a cokoliv se dá zkreslit. Ve skutečnosti je to právě naopak. Zkoušel jsem pumu naučit chodit na vodítku, než jsem ji naučil, aby ušla na vodítku plynule 1 km, trvalo to asi rok. Puma je velice nedůvěřivá, když ji vytáhnete z kotce a má se pohybovat někde kde to nezná. Chodil jsem s ní ven vždy večer, kdy je zvíře nejaktivnější. Je to pravý opak psa, který se těší až půjde ven. Puma byla šťastná, když se vrátila zase zpět do svého kotce. Z počátku ušla třeba 50 metrů, pak si sedla a půl hodiny se rozhlížela, pak zase kousek a přestávka. Musel jsem mít trpělivost, nějaké pobízení jako u psa funguje spíše opačně. Domů to šlo rychleji. Puma má vynikající orientaci a vždy našla cestu domů. Někdy jsem to dělal tak, že jsem ji odnesl třeba 200 metrů a pak šla domů na vodítku celkem ochotně. Zvíře však na něco takového rychle vyrostlo. Myslím, že se nevyplatí učit pumu chodit na vodítku. Jakmile puma začala dospívat, začala útočit na všechno kolem. Měl jsem pevné dvojité vodítko a dva obojky, kdyby náhodou něco povolilo. Udržet se puma dá, ale musíte být kdykoliv připraveni na pořádné trhnutí. Stačí třeba při chůzi kopnout do kamínku nebo šlápnout na suchou větev a zvíře okamžitě reaguje. Chodil jsem večer někde po lese, ale i tak jsem občas někoho potkal. Většina lidí se pumy samozřejmě bála, ale našli se bohužel i takoví, kteří si chtěli zvíře pohladit, když je ochočené, tak se jim přece nemůže nic stát. Proto jsem raději od procházek upustil, což pumě vůbec nevadilo. Je dobré si od malička udržovat u pumy určitý respekt, aby si zvíře myslelo, že jste v převaze. Když si na vás puma zvykne, začne vás brát jako sobě rovného a hraje si tak, že vám třeba skočí i zezadu na krk (pokud se otočíte) nebo při hře vytáhne drápky a pořádně vás podrápe. Je třeba dát zvířeti najevo, že jste silnější, stačí jej třeba odstrčit, když po vás ve hře skočí a podobně. Jaké zvíře bude v dospělosti, záleží tak jako u psa, na jeho povaze, na tom kolik se mu věnujete.

V současné době má puma 12 let a do kotce k ní můžu vstoupit kdykoliv, i když se zrovna třeba krmí, ale sáhnout si na ni, to už musí mít náladu. Pokud k ní přijdu večer, tak většinou přijde a otře se o mě a přede. Puma totiž patří mezi malé kočky, které předou, nedokáže však řvát jako kočky velké, jako třeba lev, levhart, tygr, jaguár. Co puma nesnáší, je čištění kotce, hlavně hadicí s vodou. Je třeba dávat pozor, abych ji nechtěně nezahnal do nějakého koutu a dostal se do bezprostřední blízkosti, pak by mě ze strachu napadla. Puma útočí většinou tlapou, ve které má obrovskou sílu. Je to i docela rychlá zbraň s dobře nabroušenými drápy. Pokud se zvíře snaží zastrašit nepřítele, cení zuby, syčí a částečně klopí uši. Pokud však uši sklopí úplně, pak zaútočí. Náladu lze vypozorovat i podle špičky ocasu.

Dvakrát jsem měl u našeho samce samice na připuštění. První samice byla taková, že když jsem vstoupil do kotce, schovala se někam do kouta a měla ze mne strach. Její majitel ji měl ochočenou tak, že ji například krmil z ruky. Myslím, že náš samec by si také vzal takto maso, ale nejspíš i s rukou. Pak jsme měli další samici, která, když jsem vešel do kotce, si chtěla hrát, i když mě vůbec neznala a jednalo se o dospělé zvíře. Většinou se však v krátké době rozdováděla tak, že vytáhla drápy a pořádně mě podrápala.

Ani jedna samice však nezabřezla, i když jsme je měli doma vždy několik měsíců, a vždy háraly. Samice byly vůči samci strašně nedůvěřivé a výsledek byl ten, že se zvířata jen pořádně poprala. Vypadá to, že samice se dají lépe ochočit než samci. Byl jsem se kdysi podívat u jednoho chovatele, který choval samce i samici. Samice nechala na sebe sahat i cizí lidí, samec byl takový, že k němu dotyčný chovatel vůbec nechodil. Pokud budete chovat doma pumu, má to ještě jednu nevýhodu, vaše okolí vás bude mít přinejmenším za podivína a za člověka, který neví co s penězi. Mně například poslal soused, který bydlí 300 metrů od nás, kontrolu z hygieny, ze stavebního úřadu a veterinární zprávy proto, že puma smrdí. Závist ještě pořád funguje z dob, kdy se naše republika jmenovala socialistická. Také se o vás můžou začít zajímat různí ochránci zvířat, kteří v novinách psali, že pumu trápím v kleci a že ke mně zajedou, aby sjednali pořádek. Nikdy však nikdo z nich nepřijel ani mi netelefonoval. Až na jednu velkou výjimku, když před dvěma lety přijel spolu s televizním štábem jeden „ochránce" až k nám a když jsem ho odmítl pustit dál, říkal, že je odborník na šelmy ze zoologické zahrady a že ho musím pustit. Neuspěl, ale i tak řekl na kameru, že puma má malou klec a nemám v ní kmeny a kameny, takže je trápena. Kotec s pumou je však za domem, takže jej dotyčný odborník vůbec neviděl. Obdivuji schopnosti lidí, kteří vidí i co je za zdí a hluboce se jim klaním. Tento odborník na šelmy nebo zoolog, jak je často nazýván, však nemá žádné zoologické vzdělání a v zoo pracuje jako výtvarník. Myslím, že takovým lidem nejde o ochranu zvířat, ale o to, aby se sami zviditelnili a takové méně běžné zvíře, jako je puma, je k tomu ideální. Chov pumy není nijak složitá ani nákladná záležitost. Neměl by se však do něčeho takového pouštět někdo, kdo nemá žádné zkušenosti se zvířaty.