Babočka bíle c

Znaky

Délka předního křídla 2,5 cm. Na jaře může připomínat olétanou babočku kopřivovou. Svrchní strana křídel nemá žádné bílé ani modré skvrny a vnější okraj je hluboce vykrajovaný; tím se liší od všech našich baboček. Na rubu zadního křídla má charakteristickou žlutobílou skvrnu, v podobě písmene C. od ní je odvozeno jméno druhu. Nápadně světlejší (i na rubu křídel) jsou motýli I. generace, kteří nepřezimují: f. hutchinsoni.

Stanoviště

Především výslunné lesní okraje, paseky, polní remízky, též na loukách a v zahradách. V horách od údolí až do 2000 m. n. m.

Rozšíření

V celé Evropě až k 66° severní šířky. Také na většině ostrovů ve Středozemí.

Výskyt

Babočka bílé c je hojný, i když v minulosti byl podstatně hojnější. Situace zřejmě souvisí s chemizací v zemědělství a úbytkem přirozených stanovišť ve volné přírodě.

Motýl

Obvykle dvě generace. I. od konce června do konce července. II. zpravidla jen částečná, od poloviny srpna do začátku června následujícího roku; motýli brzy po vylíhnutí vyhledávají místo k přezimování, podobné jako babočka jilmová. V horách, kde je léto kratší, se vyskytuje jen jedna generace.

Housenka

I. generace květen až červen, II. generace červenec až srpen. Housenka s trny a velkou bílou skvrnou na hřbetní straně zadečkových článků. Žije jednotlivě.

Hostitelské rostliny

Kopřiva, líska, chmel; v zahradách na červeném i černém rybízu, angreštu.

Poznámka

Ve Středozemí, zejména ve východní části, žije podobná, světlejší babočka dravcová (Polygonia egea CR). Na svrchní straně křídel má menší tmavé skvrny a na rubu zad. křídla skvrnu ve tvaru písmene Y. Velmi vzácně zalétá do střední Evropy.