Dlouhozobka zimolezová

Znaky

Délka předního křídla 2-2,4 cm. Velmi se podobá dlouhozobce chrastavcové (Hemaris tityus). Je však trochu větší a má širší, tmavě hnědý pruh na okraji křídel, jejichž vnitřní část je průhledná, převážně bez šupin.

Stanoviště

Výslunná suchá místa, paseky v jehličnatých a smíšených lesích, lesní okraje, štěpní biotopy, exponované svahy v pahorkatinách a v horách, i v zahradách.

Rozšíření

V celé Evropě kromě severní Skandinávie a dále na východ přes Asii až do Japonska. V horách až do 2000 m. n. m. Jako u všech teplomilných druhů, hraje i v tomto případě rozhodující roli teplota. V teplých letech, kdy je druh početnější, se objevuje i vysoko v horách, v chladných letech je výskyt omezen jen na teplejší oblasti.

Výskyt

Nehojný. Početnost kolísá v závislosti na povětrnostních podmínkách - v teplých letech je vyšší, v chladných se snižuje.

Motýl

Květen až začátek července. V teplých oblastech příležitostně II. generace v srpnu.

Housenka

Červenec až srpen. Podobá se dlouhozobce chrastavcové.

Hostitelské rostliny

Zimolez obecný (Lonicera xylosteum), hlaváč (Scabiosa), chrastavec (Knautia), pámelník bílý (Symphoricarpos rivularis) aj.

Poznámka

Zbarvením křídel, z větší části průhledných, a krátkým, zavalitým a pestře zbarveným zadečkem připomíná společně s příbuznou dlouhozobkou chrastavcovou čmeláky. Také chování mají podobné, denní aktivita a sání nektaru z květů v poledních hodinách je rovněž obdobné jako u čmeláků. Na rozdíl od nich však květy zpravidla neopylují a přirozeně také nemají žihadlo.