Srpokřídlec dubový

Znaky

Délka předního křídla 1,4-2 cm. Základní barva křídel je dosti proměnlivá, od světle okrové přes sytě žlutou až k oranžově žlutohnědé. Zadní křídla jsou zejména při př. okraji světlejší. Na obou párech křídel je patrné šedé poprášení, výraznější u letní generace motýlů. Kresbu předních křídel tvoří dvě černohnědé tečky ve středním poli, ohraničeném úzkou, světlou, vnější a vnitřní příčkou.

Stanoviště

Srpokřídlec dubový je obyvatel listnatých a smíšených lesů, zejména doubrav, ale též teplých strání a lesostepních biotopů s výskytem keřovitých i vzrostlých dubů.

Rozšíření

Střední a jižní Evropa, na sever zasahuje nesouvislý, ostrůvkovitý areál až do již. Skandinávie; Blízký Východ, severní Afrika.

Výskyt

Místy, zvláště v teplejších oblastech hojný, jinde jen jednotlivě až vzácně. V porovnání se srpokřídlecem vrbovým a srpokřídlecem březovým je výskyt lokálnější a méně hojný.

Motýl

Dvě generace, i když II. mnohdy jen částečná: I. polovina května až červen, II. konec července a srpen. Motýl létá v noci. Ve dne ho můžeme nalézt s křídly do plochy rozloženými a přitisknutými těsně k podkladu, např. ke svrchní straně listu, na němž odpočívá. Je tak dokonale maskován, protože vypadá jako uschlý, zežloutlý list nebo jeho část. Velmi tak připomíná mnohé píďalky, které se rovněž ukrývají na listech.

Housenka

I. generace v září, II. červen až červenec. Také housenky se živí po setmění. Jako všichni ostatní naši srpokřídleci má i housenka s. dubového na hřbetě charakteristické hrboly a konec zadečku se špičatě zužuje a zdvihá šikmo vzhůru, pošinky chybějí.

Hostitelské rostliny

Především dub, méně často též buk, olše, lípa a bříza.