Píďalka podzimní

Znaky

Délka předního křidla samců 1,1-1,4 cm, samice jen s krátkými pahýly křídel (brachypterní). Typický zástupce čeledi píďalkovitých (Geometridae), která má na světě více než 15 000 druhů, v Evropě jich žije asi 1000. Jde o třetí druhově nejpočetnější skupinu motýlů (po můrách a obalečích), z níž do této knížky můžeme zařadit jen malou část většinou hojných nebo nějakým způsobem zajímavých druhů. Píďalky mají široká přední i zadní křídla, která v klidové pozici zůstávají rozevřena a pokud motýl sedí na nějaké ploše (kůra stromu, skála), jsou pevně přitisknuta k této podložce; často tak zůstává viditelná i část zadního křídla na rozdíl od můr, které při střechovitém skládání křídel ukrývají celá zadní křídla pod předními. Zadní křídla můr je tedy možné vidět pouze za letu nebo u některých skupin při vyrušení, kdy se náhle objeví jejich odstrašující zbarvení.

Základní schéma kresby křídel píďalek je patrné u píďalky podzimní: na šedohnědém až tmavě žlutohnědém př. křídle jsou četné, více méně jemně zubaté nebo vlnité příčky, které obvykle pokračují i na zadním křídle. Úplně jinak vypadá samice. Délka jejího těla je kratší, zadeček ovšem mnohem zavalitější, soudečkovitý a vyplněný množstvím vajíček. Křídla jsou velmi krátká, vytvořené jsou pouze světle šedé pahýly křídel, uprostřed s tmavým pruhem. Samice po vylíhnutí a oplození vylézá po kmeni stromu do koruny, kde klade vajíčka a brzy potom hyne.

Samice se zkrácenými křídly mají pouze některé druhy píďalek, jejichž imaga se vyskytují v chladné části roku. Mnohem větší počet druhů má u obou pohlaví normálně vyvinutá a letuschopná křídla. Samice těchto píďalek se obvykle liší od samců jen málo - většinou jen velikostí, intenzitou zbarvení, zavalitějším zadečkem a někdy také tykadly, která u mnoha samců jsou hřebenitá, zatímco u samic jsou nitkovitá.

Stanoviště

Různé typy lesa se zastoupením listnatých dřevin, ale také v křovinaté krajině a kulturní stepi, všude v zahradách, ovocných sadech, stromořadích podél silnic i v městských parcích.

Rozšíření

Celá Evropa až do polárních oblastí, Asie až do Japonska. Obecně jsou píďalky poměrně jemní motýli, kteří mohou být snadno unášeni větrem. Tak se dostávají vždy dál a dál a jednotlivé exempláře mohou větrné proudy zanést na velké vzdálenosti. Tím je usnadněno šíření druhů. Avšak většina píďalek uhyne, když se např. dostanou z kontinentu nad volné moře nebo na nějaký ostrov, kde jsou podmínky zcela nevhodné a kde chybí hostitelské rostliny, nebo zanese-li je vzdušný proud vysoko do hor, kde jsou ekologické podmínky velmi specifické. Není proto náhodné, že takové extrémní biotopy obývají píďalky, jejichž $ mají zkrácená křídla a nemohou se z vhodného stanoviště vzdálit. Redukce křídel je tak důležitým přizpůsobením určitého druhu vyhovujícímu životnímu prostředí.

Výskyt

Na podzim a na začátku zimy je nejpočetnější píďalkou, velké množství samců poletuje brzy po setmění v listnatých lesích, ovocných sadech i v parcích; ve dne je můžeme nalézt sedící na kmenech stromů, ale i na zdech uprostřed měst.

Motýl

Polovina října až konec prosince, v horách začíná let dříve. Je-li naopak teplý říjen, motýli se nelíhnou, jejich aktivita začíná teprve po prvních mrazech. V tuto dobu už velká část hmyzožravých ptáků odlétla na jih a motýli jsou vystaveni menšímu nebezpečí. Před pářením samec vyhledává samici pomocí feromonu.

Housenka

Květen až červen. Vajíčko přezimuje. Malé a štíhlé housenky se pohybují typickým píďalkovitým způsobem, protože na rozdíl od housenek jiných motýlů chybějí píďalkám 2-3 páry panožek na 3-5. abdominálním článku. Některé housenky píďalek napodobují vzhledem a postavením těla různé větvičky.

Hostitelské rostliny

Listnaté dřeviny, ale také lišejníky a některé byliny. V lesích nejčastěji dub, buk, habr, javor, jeřáb, vrba, líska, v zahradách všechny ovocné stromy, angrešty, růže aj. Housenka často spřádá listy mladých koncových výhonků a v nich žije.