Moucha domácí

Moucha domácí patři k nejrozšířenějšímu hmyzu v lidských obydlích a okolí. Je 6 až 9 milimetrů dlouhá. Má 1 pár blanitých křídel. Jejich hrudník je šedivý se čtyřmi podélnými tmavými čarami na zádech. Spodní části břicha jsou žluté a celé tělo mají pokryté chlupy. Samice jsou o něco větší než samci a mají větší prostor mezi červenýma složenýma očima.

Patří mezi tzv. mouchy nebodavé. Ty nás obtěžují svou přítomností, ústním ústrojím sají náš pot a přenášejí četné choroboplodné zárodky (např. břišního tyfu, lepry, cholery, tuberkulózy, salmonelly, cysty prvoků i vajíčka červů atd.). Šedočerné mouše domácí se čtyřmi černými proužky na hřbetní straně je podobná např. slunilka pokojová (dříve moucha lustrová), Fannia canicularis, poměrně známá je i bzučivka zlatá, Lucilia caesar, jejíž larvy jsou někdy nalézány i v ranách na lidském těle, a mnohé další.

Chov much se dá v domácích podmínkách dobře realizovat a samotné mouchy i jejich larvy jsou výborným krmivem. Imaga chováme v klecích se stěnami ze síťoviny, larvy v malých elementkách nebo ve sklenicích. V intenzivních chovech přisvětlujeme asi 12 hodin denně, teplotu udržujeme okolo 27 °C a vlhkost 50 %. Chov dobře prospívá i při pokojové teplotě. Po nakladení se vajíčka z vaty smyjí, dobře se properou a dávkují pipetou na půdu, na 200 300 g asi 1-3 ml vajíček. Za 9 až 14 dnů se začnou larvy kuklit v horní části půdy, odkud je vybereme nebo vyplavíme vodou. Po osušení je dáme do uzavřených nádob, kde po 3-5 dnech dojde k líhnutí dospělců.