Štítenka jalovcová

Hlavní hostitelskou dřevinou je jalovec (Juniperus spp.) – odsud pochází jeho druhový název, dále pak i cypřiš (Cupressus spp.), cypřišek (Chamaecyparis spp.), zerav (Thuja spp.); také byla štítenka jalovcová zjištěna na sekvojovci obrovském (Sequoiadendron giganteum).

Štítky samiček jsou kruhové, bělavé, slabě klenuté s excentrickou žlutohnědou skvrnou. Štítenky jalovcové dosahují v průměru délky 1-1,5 milimetrů. Štítky samečků jsou menší, asi jen 0,5-1 milimetr dlouhé, podlouhlé, se zřetelným podélným žebírkem na svrchní části. Oválná vajíčka jsou bledě žlutavě bílá. Nymfy tohoto druhu jsou bledé, zelenavě žluté.

Samičky kladou v květnu vajíčka pod ochranu svých štítků a umírají. V červnu se líhnou nymfy, které se mění v dospělce až pozdě na podzim. Samečci po páření umírají, přezimují pouze samičky.

Štítenka jalovcová je v našich podmínkách běžný druh, přemnožující se občas v okrasných zahradách a parcích. Hromadným sáním, kdy jsou větve pokryty krustou štítků, způsobují štítenky poruchy růstu, deformace, žloutnutí jehlic, usychání výhonů a větví, někdy i celých keřů. Při velmi silném výskytu jsou keře pokryty lepkavou medovicí, na které vyrůstají černě.