Aktuálně: 5 564 inzerátů168 389 diskuzních příspěvků17 660 uživatelů

Roháč obecný

Lucanus cervus

Roháč obecný

Lucanus cervus

Roháč obecný

  • Výskyt: Evropa, Malá Asie, Sýrie
  • Délka těla: 30-75 mm
  • Počet vajíček: 30 ks
  • Délka vývoje larev: 3-5 let
  • Potrava: Humus a dřevo
Roháč obecný
Kam se řadí?

Roháč obecný

Taxonomie

  • Říše: Animalia - živočichové
  • Podříše: Eumetazoa
  • Oddělení: Bilateria - dvoustranně souměrní
  • Pododělení: Protostomia - prvoústí
  • Kmen: Arthropoda - členovci
  • Podkmen: Hexapoda - šestinozí
  • Třída: Insecta - hmyz
  • Podtřída: Pterygota - křídlatí
  • Infratřída: Neoptera - novokřídlí
  • Řád: Coleoptera - brouci
  • Podřád: Polyphaga - všežraví
  • Infrařád: Scarabaeiformia
  • Nadčeleď: Scarabaeoidea
  • Čeleď: Lucanidae - roháčovití
  • Podčeleď: Lucaninae
  • Tribus: Lucanini
  • Rod: Lucanus - roháč
  • Podrod: Lucanus
Roháč obecný
Kde žije?

Roháč obecný

Evropa

  • Nadmořská výška: 290 m
  • Povrch: většinou nížiny (60%), jih hornatý
  • Teplotní pásy a srážky:
  • Studený: oblast polární a subpolární (200-600 mm/rok)
  • Mírný: oblast západopřímořská (nad 600 mm/rok), přechodná (400-1500 mm/rok), vnitrozemská (do 400 mm/rok)
  • Subtropický: oblast středomořská (400-1000 mm/rok)
  • Roční období:
  • Střídání 4 ročních období: jaro, léto, podzim, zima
  • Průměrná teplota:
  • Zima: -2- +2 °C
  • Léto: 21-25 °C
Ing. Zbyněk Pokorný 12.01.2014, 13:00
27 167 4 minuty čtení

Znaky: Délka těla samců 3,5-8 cm včetně kusadel, samic 2,5-5 cm, jsou tedy zřetelně menší. Samicím vždy chybí nejnápadnější znak samců - mohutně zvětšená a parohovitě větvená kusadla. Takto utvářená kusadla už nemohou sloužit k přijímání potravy, slouží pouze k vzájemným soubojům samců. Velikost těchto kusadel bývá velmi rozdílná v závislosti na kvalitě a množství potravy v larválním stadiu. Jsou známy i tzv. hladové formy samců, kteří se velikostí kusadel neliší od samic. Dospělí roháči se živí vytékající mízou stromů, zejména dubů, kterou vysávají pomocí uzpůsobených červenohnědých čelistí. Samec svými silnými kusadly dokáže na vhodných místech rozkousat kůru tak, aby došlo k výronu sladké mízy. Je typickým představitelem čeledi roháčovitých (Lucanidae), zastoupené u nás pouze sedmi druhy.

Stanoviště: Je přísně vázán na přítomnost starých dubů, staré dubové lesy jsou proto optimálním biotopem. Nejčastěji je nalezneme sedět na trouchnivějících dubových pařezech, spadlých dubových větvích nebo na kmenech dubů. Pro udržení roháčů (i mnoha dalších druhů hmyzu) v naší přírodě je důležité zachovat alespoň část lesních porostů v přírodě blízkém stavu.

Rozšíření: Zóna listnatých lesů větší části Evropy.

Výskyt: V minulosti byl roháč obecný ve střední Evropě tak hojný, že ho znalo každé dítě, a „paroží“ uhynulých brouků bylo možno nalézt i ve větším množství. V současné době je roháč v mnoha oblastech velmi vzácný a patří k raritám. Nápadný úbytek početnosti brouků jistě nebyl způsoben činností sběratelů hmyzu, ale zásadní změnou lesního hospodářství v mnoha oblastech. Dokud potrvá přeměna listnatých lesů v jehličnaté monokultury, odstraňování starých dubů, větších pařezů i trouchnivějících větví, nemá jeden z našich největších a nejkrásnějších brouků šanci na přežití. Druh je zákonem chráněn a v Červené knize uveden jako zranitelný, brouky je zakázáno sbírat, usmrcovat a přemísťovat mimo biotop. Jestliže však v zájmu intenzivního využívání lesních porostů odstraníme veškeré staré duby, je jakákoliv zákonná ochrana brouků pro udržení jejich početnosti málo platná.

Biologie: Roháči jsou aktivní za soumraku. Za teplých večerů vyhledávají brouci místa výronu mízy. Jestliže se na nich setká více samců, dochází k dlouhotrvajícím bojům. Samci postupují proti sobě, zahákují se navzájem kusadly a jeden druhého se snaží zvednout a odstranit. Cílem je odhodit protivníka z pařezu nebo stromu dolů. Zaháněny jsou však i samice, takže na konci několik hodin trvajícího boje zůstává na místě jen jediný pár a dochází ke kopulaci. Samec se postaví nad samici tak, že hlavy obou směřují stejným směrem. V této pozici vydrží několik dnů, a protože stále stojí na místě výronu mízy, mohou přijímat potravu. Samec prostrčí přitom svůj „jazýček" mezi kusadly samičky. Po úspěšné kopulaci klade samice vajíčka do trouchnivějících pařezů nebo do půdy v blízkosti vhodných dubových kmenů. Vývin larev trvá 3-5 roků, podle kvality potravy a teploty. Dobře živené larvy dorůstají délky až 10 cm. Tvarem těla připomínají tlusté ponravy. Krátce před kuklením si larva vytváří jakousi kolébku, v níž se pak zakuklí. Samčí kolébky jsou vždy větší než samičí. Základy samčích kusadel směřují dovnitř na břišní stranu kukly. V samčí kukelní kolébce, která má rozměry lidské pěstí, má pak líhnoucí se brouk dostatek prostoru pro vývin mohutného „paroží". Brouci se líhnou již na podzim, zůstávají však až do jara v úkrytu, který opouštějí až za teplých červnových a červencových dnů.

Potrava: Dospělí brouci sají mízu různých listnatých stromů, nejčastěji dubů. Zatímco samice jsou schopny opatřit si svými kleštovitými kusadly zdroj mízy rozkousáním kůry, musejí samci vyhledávat místa s ronící se mízou. Orientují se přitom čichem. Současně jsou též lákáni feromonem, který vysílají samice přítomné na místech výronu mízy a vystřikující své výkaly do všech stran. Larvy se živí dřevní hmotou trouchnivějících pařezů a dubových kořenů.

Poznámka: Samci s malým parožím bývají označováni jako forma capreolus, což v překladu znamená „srnčí".

Mohlo by vás také zajímat

Plochoještěr obecnýChameleon obecnýSatyr obecnýPotápka roháčBažant obecnýRejsek obecnýRorýs obecnýDrvopleň obecnýTesařík obecnýSmrtník obecný

Foto: http://www.zin.ru

Podělte se s námi o názor na tento text →