Srpice obecná

Srpice obecná poletuje v létě kolem potoků a mokřin. Dosahuje až 20 milimetrů délky a vyznačuje se nápadně protaženou hlavou v jakýsi „rypák“. Sameček má navíc na konci zadečku zvláštní útvar, připomínající bodec štíra. Je však zcela neškodný. Srpice mají rypákovitě prodlouženou hlavu s kousacím ústním ústrojím, dvě velké složené oči a většinou tři jednoduchá očka. Tykadla jsou dlouhá, mnohočlánková a nitkovitá. Hruď je srostlá ze tří článků. Končetiny jsou dlouhé, kráčivé, s pětičlánkovými chodidly a výraznými drápky. Na světě žije asi 550 druhů, z našeho území je udáván výskyt devíti druhů.

Srpice obecná se živí jak rostlinnými, tak i živočišnými látkami a někdy se živí i dravě na poraněném hmyzu.

Srpice obecná patří do řádu srpic, kam řadíme malý až středně velký hmyz s hlavou protaženou v rypák, který schovává kousací ústní ústrojí. Vajíčka kladou srpice většinou do mechu a půdy. Larvy housenicovitého tvaru se kuklí na zemi. Dospělci poletují přes den od května do září ve stinných křovinách kolem vody, nejčastěji v lesích. Sněžnice (Boreus) se vyskytují od října do března na sněhu a vlhkém mechu v lesích. Živí se především mrtvolami hmyzu, které jsou tráveny mimotělně vylučovanými šťávami, občas se pustí i do mšic.