Moták lužní

Znaky

Moták lužní je nejmenší a nejútlejší ze všech motáků o rozpětí křídel asi 110 cm. Sameček se vyznačuje rezavě skvrnitou hrudí a tmavým podélným pruhem svrchu na křídlech, v klidu tmavou příčnou páskou na letkách. Nemá světlý kostřec. Samičku poznáme od ostatních samiček motáků jen obtížně, na rozdíl od samičky pilicha má však jen úzkou bílou pásku na kostřeci.

Prostředí

Rozsáhlé lučiny a úhory s roztroušenými křovinami. Rukodělné zemědělství minulých staletí přetvořilo krajinu podle požadavku motáků, zatímco bezohledné odvodňování v posledních desetiletích jejich stav podstatně zdecimovalo. Dnes patří moták lužní ve střední Evropě k velmi vážně ohroženým ptačím druhům.

Rozmnožování

Hnízdo je chatrná hromada suchých stébel mistrně ukrytá v rákosí nebo ve křoví. V příznivém prostředí hnízdí často větší počet párů blízko sebe, takže vzniká dojem řídké kolonie. Kladení vajec začíná v první polovině května, samice klade vždy po dvou dnech jedno vejce, až je snůška se 3 až 5 vejci úplná. Jako v případě ostatních motáků sedí na vejcích jen maskovaně zbarvená samice a samec ji přitom krmí. Aby převzala potravu, létá samci naproti a přebírá od něj kořist v letu tak obratně, že to vypadá, jakoby ptáci spolu bojovali. Proti nepřátelům oba směle hnízdo brání, velké vetřelce, jako jsou třeba lidé nebo pasoucí se dobytek, staří ptáci jen s křikem obletují. Mláďata se klubou z vajec ve stejném pořadí, jak byla vejce snesena. Zpočátku donáší sameček potravu i pro ně, později loví oba rodiče. Mláďata se většinou klubou v první polovině června. Koncem července jsou už schopna létat, ale i v příhodných letech odrostou z pěti vajec jen čtyři mladí ptáci. Když mladí motáci dosáhnou stáří přes 14 dní, jsou už schopni uprchnout z hnízda a ukrýt se v rákosí. Rodiče je i pak krmí a mladí tak mohou přežít. V srpnu odlétají mladí ptáci na zimoviště, zatímco rodiče zůstávají ještě týden nebo dva na hnízdišti. Motáci lužní jsou tažní ptáci, kteří táhnou jednotlivě nebo v malých skupinkách a přezimují většinou jižně od rovníku.

Potrava

Při lovu poletuje moták lužní nízko nad zemí, aby terén dokonaleji probádal, zdrží se na některých místech, a často přistává s roztaženýma nohama na zemi. Ne vždy se mu podaří něco ulovit. Zmocňuje se pozemních zvířat menších, než je krysa. Jeho hlavní kořistí jsou drobní savci, mladí ptáci na hnízdě, ptačí vejce, ptáci žijící na zemi do velikosti křepelky, jako jsou např. skřivani. Loví i hmyz, například vážky, které za ranního chladu nejsou schopny letu, v jižních zemích i tvrdé chrobáky. Veškerou kořist větší než chroust napřed rozklovají na kousky, než si na ní pochutnají. K odpočinku slétá moták lužní většinou na zem, málokdy na stromy nebo na telegrafní stožáry, nikdy však do lesa.

Všeobecně

V Evropě je moták lužní zapsán v Červené knize jako ohrožený druh. Nestačí jen chránit jeho rychle mizící životní prostředí, ale je také nutno chránit každého ptáka před odstřelem a zamezit jakémukoli jeho rušení během hnízděni dokud mladí ptáci z hnízda nevyletí.