Sluka lesní

Scolopax rusticola

Výskyt: Evropa, Asie
Velikost: 33-38 cm
Hmotnost: 230-440 g
Počet vajec: 4 ks
Inkubační doba: 22-24 dnů
Potrava: Hmyz, mnohonožky, pavouci
velikost písma:  A A A
16.12.2014     Autor: Ing. Zbyněk Pokorný     1089 zobrazení     0 komentářů

Znaky

Sluka lesní je téměř jako koroptev velký zavalitý pták, který se za dne zdržuje na zemi v lese a je aktivní při soumraku. Má rozpětí asi 60 cm. Let sluky je lehký a kolísavý, nehlučný. Samostatně žijící pták.

Prostředí

Husté smíšené lesy s padlými kmeny a vlhkou vrstvou spadaného listí a s kapradinami v podrostu.

Rozmnožování

Tok sluky probíhá v místě budoucího hnízdiště hned po jarním tahu zhruba od poloviny března a protahuje se s klesající intenzitou až do července. Začíná za jarních večerů v době, kdy umlká zpěv červenek a sýkor a objevují se první hvězdy. Sluky přitom létají zhruba ve výšce korun stromů nad lesními pasekami a při okrajích lesů a vyluzují za letu svérázné zvuky, jimž říkáme kvorkání a pískání. Na toku se podílí i samice, ta však nikdy nekvorká. Dlouhý zobák drží ptáci za letu šikmo dozadu. V období, kdy začíná hnízdění, pískají už jen samečkové.

Po manželství trvajícím jedinou noc se obě pohlaví odlučují. Do hnízdní jamky snáší pak sluka spadané listí, do kterého zpola zahrabává svá 4 vejce. Během 22 až 24denního sezení si samička dělá jen za svítání a za soumraku asi půlhodinovou přestávku na to, aby se nakrmila, vykoupala a upravila si zevnějšek. Hnízdění začíná ve druhé polovině dubna nebo v první polovině května. Dochází i k dodatečným snůškám. Sezení začíná až po nakladení posledního vejce. Mláďata naklovávají skořápku už dva dny před vyklubáním a rozbíjejí ji šikmo, klubou se s krátkými zobáčky. Jakmile oschnou, opouštějí hnízdní jamku, zůstávají však ještě dlouho v její blízkosti. V prvních dnech jim matka předkládá potravu. V nebezpečí může mláďata uchopit nohama a odletět s nimi.

Potrava

Sluka lesní je noční pták. Večer zahajují obvykle koupelí v lesním potoce. Pak začínají „píchat", tj. zabodávají svůj dlouhý zobák do lesní půdy. Zobák je vybaven citlivým hmatovým orgánem a je na špičce pohyblivý, takže sluka může naslepo najít a hluboko v zemi uchopit sousto. Oči má posazené tak vysoko na hlavě, že neztrácí přehled po okolí, ani když se krmí. Její hlavní potravou jsou žížaly, dále pak hmyz, především jeho larvy. Na podzim a v zimě se navíc živí lesními plody a různými částmi rostlin.

Všeobecně

V říjnu a listopadu přetahují sluky na jih nebo ne jihozápad. Přezimují většinou v jižní či západní Evropě včetně Anglie, jen některé přezimují i ve střední Evropě na sever od Alp. Doba návratu závisí na počasí, často přiletí sluky i do míst, kde ještě leží poslední sníh.

Sluka lesníNázvy ve světě

Anglicky: Woodcock, Dánsky: Skovsneppe, Finsky: Lehtokurppa, Francouzsky: Bécasse des bois, Holandsky: Houtsnip, Chorvatsky: Šljuka zimovalica, Islandsky: Skógarsnípa, Italsky: Beccaccia, Maďarsky: Erdei szalonka, Německy: Waldschnepfe

Foto: http://www.summagallicana.it

Komentáře ke zvířeti

Vaše jméno:
Kolik je dva krát tři? *
Text komentáře: *
Napsáno je 0 a zbývá 500 znaků.
Zatím zde nejsou žádné komentáře, napište první.