Linduška luční
Anthus pratensis
Anthus pratensis
Linduška luční
- Výskyt: Evropa
- Délka: 14,5 cm
- Hmotnost: 15-27 g
- Počet vajec: 6 ks
- Inkubace: 13 dnů
- Průměr kroužku: 3 mm
- Potrava: Hmyz a semena
Linduška luční
Taxonomie
- Říše: Animalia - živočichové
- Kmen: Chordata - strunatci
- Třída: Aves - ptáci
- Podtřída: Ornithurae - praví ptáci
- Infratřída: Neornithes - létaví prvoptáci
- Nadřád: Neognathae - letci
- Řád: Passeriformes - pěvci
- Čeleď: Motacillidae - konipasovití
- Rod: Anthus - linduška
Linduška luční
Evropa
- Nadmořská výška: 290 m
- Povrch: většinou nížiny (60%), jih hornatý
- Teplotní pásy a srážky:
- Studený: oblast polární a subpolární (200-600 mm/rok)
- Mírný: oblast západopřímořská (nad 600 mm/rok), přechodná (400-1500 mm/rok), vnitrozemská (do 400 mm/rok)
- Subtropický: oblast středomořská (400-1000 mm/rok)
- Roční období:
- Střídání 4 ročních období: jaro, léto, podzim, zima
- Průměrná teplota:
- Zima: -2- +2 °C
- Léto: 21-25 °C
Znaky
Linduška luční je velice podobná lindušce lesní, nepatrně menší - 14,5 cm proti 15 cm. Opeření má šedavý nádech. Drápy na zadních prstech jsou delší než prsty samotné. Když se v létě opeření opotřebuje, je kresba na těle kontrastnější. Po podzimním přepelichání, jež probíhá od srpna do října, je její šat zase matnější, protože nové peří je světle šedě lemované.
Prostředí
Vlhké a bažinaté louky, rašeliniště, vrchoviště, vřesoviště a horské louky. V době tahu i na úhorech, lukách a strništích, vždy ale v blízkosti vody. Linduška luční přezimuje v okolí Středozemního moře, část ptáků i v západní Evropě. Často se lindušky pokoušejí přezimovat i severně od Alp nebo zde vytrvávají až do doby, kdy zima uhodí plnou silou.
Mimo dobu hnízdění se linduška luční zdržuje stále jen na zemi a zpozorujeme ji teprve tehdy, když vylétá s jemným pokřikem „ist-is“. Má trhavý a rychlý let.
Rozmnožování
Na hnízdišti sedá linduška luční s oblibou na vyvýšeném místě, buď na kameni či na kůlu v plotě. Vzlétá a zpívá a opět se snáší a nakonec s přiloženými křídly padá za stálého zpěvu k zemi. Hnízdo, nevzhlednou stavbu ze stébel a mechu, staví hned po návratu ze zimoviště často v dutinách pod kameny, většinou pod převislou loňskou suchou trávou.
V teplejších oblastech areálu rozšíření odchovává linduška luční dvě pokolení mláďat v roce, na severu a na horách jen jedno. První snůška může začít koncem dubna. Na 6 vejcích sedí jen samička po 13 dní. Druhou snůšku, obvykle méně početnou, můžeme najít od počátku června, spíše začátkem července. Mláďata opouštějí hnízdo dříve, než dovedou létat a dovedně se ukrývají v přízemní vegetaci.
Potrava
Hmyz a pavouci.
Názvy ve světě
Linduška luční
Anglicky: Meadow Pipit, Finsky: Niittykirvinen, Francouzsky: Pipit farlouse, Holandsky: Graspieper, Chorvatsky: Livadna trepteljka, Islandsky: Þúfutittlingur, Italsky: Pispola, Maďarsky: Réti pityer, Německy: Wiesenpieper
Mohlo by vás také zajímat
Křižák luční, Konipas luční, Linduška horská, Linduška lesní, Linduška rudokrká, Linduška úhorní, Strnad luční, Ještěrka luční
Foto: http://photo.net