Linduška luční

Znaky

Linduška luční je velice podobná lindušce lesní, nepatrně menší - 14,5 cm proti 15 cm. Opeření má šedavý nádech. Drápy na zadních prstech jsou delší než prsty samotné. Když se v létě opeření opotřebuje, je kresba na těle kontrastnější. Po podzimním přepelichání, jež probíhá od srpna do října, je její šat zase matnější, protože nové peří je světle šedě lemované.

Prostředí

Vlhké a bažinaté louky, rašeliniště, vrchoviště, vřesoviště a horské louky. V době tahu i na úhorech, lukách a strništích, vždy ale v blízkosti vody. Linduška luční přezimuje v okolí Středozemního moře, část ptáků i v západní Evropě. Často se lindušky pokoušejí přezimovat i severně od Alp nebo zde vytrvávají až do doby, kdy zima uhodí plnou silou.

Mimo dobu hnízdění se linduška luční zdržuje stále jen na zemi a zpozorujeme ji teprve tehdy, když vylétá s jemným pokřikem „ist-is“. Má trhavý a rychlý let.

Rozmnožování

Na hnízdišti sedá linduška luční s oblibou na vyvýšeném místě, buď na kameni či na kůlu v plotě. Vzlétá a zpívá a opět se snáší a nakonec s přiloženými křídly padá za stálého zpěvu k zemi. Hnízdo, nevzhlednou stavbu ze stébel a mechu, staví hned po návratu ze zimoviště často v dutinách pod kameny, většinou pod převislou loňskou suchou trávou.

V teplejších oblastech areálu rozšíření odchovává linduška luční dvě pokolení mláďat v roce, na severu a na horách jen jedno. První snůška může začít koncem dubna. Na 6 vejcích sedí jen samička po 13 dní. Druhou snůšku, obvykle méně početnou, můžeme najít od počátku června, spíše začátkem července. Mláďata opouštějí hnízdo dříve, než dovedou létat a dovedně se ukrývají v přízemní vegetaci.

Potrava

Hmyz a pavouci.