Holub doupňák

Znaky

Holub doupňák je menší než holub hřivnáč, zhruba stejně velký jako městští holubi. Kostřec má stejně zbarvený jako hřbet: od městských holubů jej nejlépe rozeznáme podle volání v toku, které je dvouslabičné a zní jako několikrát opakované „hu-hů- huhu".

Prostředí

Dříve než začalo intenzívní lesní hospodaření, byl doupňák místy nejhojnějším holubem. Protože však hnízdí výhradně v dutinách, nenachází v užitkových lesích vhodné podmínky a stal se proto vzácností. Tam, kde hraničí světlé listnaté lesy s poli, lze mu vyvěsit vhodné ptačí budky. Ty by měly být asi půl metru hluboké a měly by mít tak široký vletový otvor, aby bylo možno vstrčit dovnitř ruku. Vzhledem k tomu, že doupňák odchovává své druhé tohoroční potomstvo v jiné dutině - první zanechává ve velmi špinavém stavu - měli bychom vyvěsit dvě budky blízko sebe. Ty je třeba každoročně vyčistit, protože v nich s oblibou bydlí i veverka a zanechává je naplněné větvemi.

Rozmnožování

Doupňák si staví v hnízdní dutině ještě hnízdo z větviček a stébel jako připomínku dávných dob, kdy byl ptákem volně hnízdícím. Samec sedí na vejcích zhruba od 10. hodiny do 15. hodiny, ve zbývající době sedí samice. Rodiče krmí mláďata „holubím mlékem" 8 dní po vyklubání. Když mladí ptáci opouštějí hnízdo, nemají ještě měnivě modré peří na krku.

Potrava

Zrní, také bobule a žaludy.

Všeobecně

Doupňáci přenocují v dutinách i mimo dobu hnízdění a byli dokonce nalezeni v králičích norách. Tam, kde je dutin nedostatek, sdílejí tutéž dutinu různé druhy ptáků, třeba doupňáci a morčáci. Výsledek dramatu je nejistý: někdy překryje holub snůšku morčáka, jindy vysedí morčák se svými vejci i vejce holuba. Při podzimním tahu v říjnu odpočívají doupňáci s oblibou v místech, kde je na zemi dostatek spadaných žaludů.