Žluna šedá

Znaky

O něco menši než žluna zelená - délka těla 25 cm proti 35 cm - týl má vždy šedý. Sameček má červené čelo, samička ne. Mimo dobu hnízdění je žluna šedá tichá a žije nenápadně. Za letu ji těžko rozeznáme od žluny zelené.

Prostředí

Světlé listnaté a smíšené lesy. Kromě doby hnízdění se objevuje i v ovocných zahradách a parcích. Hnízdiště žluny šedé se pomalu šíří směrem na západ, ještě však nedosáhla pobřeží Atlantiku.

Rozmnožování

V dubnu můžeme v jejím hnízdišti zaslechnut její volání, které zní podobně jako volání žluny zelené, je ale poněkud pomalejší. Mimoto též bubnuje - bubnování trvá 1,3 až 1,5 sekundy a zahrnuje asi 30 úderů.

V době, kdy kladou vejce, žluny zmlkají. Na vejcích sedí oba partneři a každých několik hodin se nenápadně vystřídají. Hnízdní dutinu vytesávají ve zpuchřelých kmenech obvykle 3 až 4 m vysoko. Rodiče sedí na 5 až 7 bílých vejcích, uložených na podestýlce z třísek 17 až 18 dní. Mláďata krmí oba rodiče, potravu přinášejí v jícnu, ne jako strakapoudi velcí v zobáku. Mláďata vydávají při škemrání zvláštní zvuky, které zpočátku připomínají bzučení sršňů. V první třetině července opouštějí mláďata hnízdo, rodiče je však ještě určitý čas vodí a krmí. Samičku můžeme od samečka poznat hned po opuštění hnízda podle zbarvení hlavy.

Potrava

Žluna šedá je na východě svého areálu spíše datlem pozemním, u nás stejně tak pozemním jako stromovým. Mláďata krmí převážně mravenčím plodem. Rodiče vyhledávají potravu i na stromech, hlavně v zimě, když mravenčí kupy přikryje sníh.

Názvy ve světě

Žluna šedá

Anglicky: Grey-headed Woodpecker, Dánsky: Gråspætte, Finsky: Harmaapäätikka, Francouzsky: Pic cendré, Holandsky: Grijskopspecht, Chorvatsky: Siva žuna, Islandsky: Gráspæta, Italsky: Picchio cenerino, Litevsky: Pilkoji meleta, Maďarsky: Szürke küllő, Německy: Grauspecht

Mohlo by vás také zajímat

Bělozubka šedá,  Žluna zelená,  Liška šedá,  Plískavice šedá,  Růžicha šedá