Strakapoud prostřední

Znaky

Strakapoud prostřední je jen o 1 cm menší než strakapoud velký. Temeno má červené, což platí i pro mladé strakapoudy velké a jižní v době jejich prvního roku života. Černý pruh pod lícemi nedosahuje k základně zobáku. Bubnuje vzácně, zato volá na počátku jara pronikavým hlasem opakovaně vícekrát „ééék".

Prostředí

Strakapoud prostřední není tak přizpůsobivý jako strakapoud velký. Vyžaduje staré lesy s mnoha zpuchřelými stromy. V důsledku intenzivního obhospodařování lesů jeho stav na mnoha místech střední Evropy klesá. Dnes je typickým ptákem dubových lesů a bučin, hnízdí mimoto i ve smíšených lesích se stromy vyznačujícími se měkkým dřevem.

Rozmnožování

Datli si vytesávají dutiny většinou v nemocných kmenech, jejichž dřevo mohou lehčeji zpracovat. Vchod si vytesávají i na šikmo až vodorovně vyrůstajících větvích, většinou do 3,5 metru nad zemí. Vstupní otvor je asi 40 mm široký. Na vejcích začínají sedět koncem května, sedí 12 dní, mláďata zůstávají po vyklubání v hnízdě asi 20 dní a opouštějí je většinou v červenci. Pak zůstává rodina ještě asi týden pohromadě.

Potrava

Strakapoud prostřední je neklidný pták. Bubnuje jen zřídka, potravu hledá i na slabých větvích, na něž se zavěšuje podobně jako sýkory, má-li naději, že tam získá hodně housenek. I on je schopen vystrčit jazyk do čtyřnásobné délky zobáku, aby vylovil z chodbiček larvy hmyzu. Nepohrdne ani larvami, jež se obalují „slinami" někdy zapáchajícími. Strakapoud prostřední je považován za stálého ptáka, v zimním období se však objevuje i tam, kde nikdy nehnízdí.