Pěnice černohlavá

Znaky

Pěnice černohlavá se podobá pěnici bělohrdlé, sameček má však spodní stranu těla výrazně tmavě (šupinovitě) skvrnitou. I samice má na břišní straně tmavé skvrny, což u žádného jiného druhu pěnic není. Nohy jsou načervenalé.

Prostředí

Obývá křovinatá makchie. Vyskytuje se pouze na Kypru.

Rozmnožování

Hnízdo staví ptáci v dubnu nebo v květnu - na jihu už od poloviny března - v hustém křoví ve výšce půl až jeden metr. Je velice důkladné a pečlivě vystlané. Čtyři nebo pět vajec, jež samička snáší obvykle v jednodenních intervalech, je velmi různě zbarveno a mají i různou kresbu. Většinou mají šedohnědé skvrnky na olivově zeleném, bělozeleném až bílém podkladu. Pěnice kladou v sezóně pravděpodobně dvě snůšky, jistě ale snůšku náhradní, byla-li první zničena. Na vejcích sedí střídavě samička i sameček a oba také krmí mláďata. Mladí ptáci opouštějí hnízdo najednou po 10, častěji po 11 dnech.

Potrava

Pěnice černohlavá požírá hmyz, pavouky a bobule.

Všeobecně

Pták s nejmenším areálem rozšíření v Evropě. Někteří ornitologové považují pěnici černohlavou jen za ostrovní rasu pěnice bělohrdlé. Pro to mluví i skutečnost, že ve Středomoří rozšířená pěnice bělohrdlá na Kypru chybí. Kdyby některá na ostrov zabloudila a úspěšně se spářila s pěnicí černohlavou, ostrovní forma by ji během několika generací „spolkla". Pěnice černohlavá je ale bezpochyby „vznikající druh", který dokazuje, že vývoj druhů u pěnic stále pokračuje.

Můžeme si lehko představit, že hlavní životní prostředí - středomořské křovinaté lesy - vzniklo teprve před několika milióny lety v době poklesu středomořského příkopu. V novém prostředí došlo ihned k čilému vývoji druhů. Když pak později pominul konkurenční tlak, několik z nich zase zmizelo. Přežily jen druhy co nejlépe přizpůsobené novému biotopu. Byly to často ty, jež se specializovaly na určité zdroje potravy. Obsadily různé ekologické niky, jak můžeme vidět i v případech pěnic, jejichž areály se místy překrývají.