Lori mošusový

Glossopsitta concinna

Výskyt: Indonésie
Velikost: 22 cm
Hmotnost: 60 g
Kroužek: 5,5-6,0 mm
Počet vajec: 2
Inkubační doba: inkubační doba 23 dní
Potrava: nektar, květy i semena
Cena: 15.000Kč/pár
velikost písma:  A A A
18.09.2013     Autor: Tomáš Horyna     16682 zobrazení     0 komentářů

Popis

Je to středně velký lori robustní postavy. Základní barva opeření je zelená, od břicha dolů světlejší, čelo, uzdička a široký pásek od oka až za ucho je jasně červený, temeno a týl hlavy světle modré, záda od krku dolu tmavší s hnědým či bronzovým nádechem, v horní části boků žluté skvrny zasahující až pod křídla - u různých jedinců různě velké, spodní krovky křídelní zelené se žlutým nádechem, spodní strana křídel hnědožlutá, spodní strana ocasu žluto-olivová, vrchní zelená, krajní ocasní pera u báze vnitřní strany oranžová až červená, okruží oka tmavé, duhovka oranžová, nohy šedé až zelenohnědé, zobák tmavý, od poloviny ke špičce oranžový až červený. Podle některých autorů vydává tento lori pach, který připomíná mošus (pižmo). Odtud také pochází jeho pojmenování. Samice je podobná samečkovi s tím, že nemá tak výrazné modré zabarvení čela a temena hlavy. Vašíček uvádí i holenní peří méně žluté. Spolehlivě se dá určit pohlaví pouze endoskopií nebo analýzou DNA. Mladí ptáci jsou celkově tmavší, zobák je celý tmavý, stejně tak i duhovka. Arndt uvádí i méně výrazné žluté zbarvení v horní části boků.

Poddruhy

Glossopsitta concinna didimus Mathews 1915 in Austral Avian Record 2, p.127. Odlišovat se má sytějším zbarvením, na zádech bez bronzového nádechu. Oblast výskytu Tasmánie. Nyní zahrnut do nominálního poddruhu concinna. V současné době není uznáván žádný poddruh tohoto papouška.

Mutace

Přírodní mutace lori mošusového nejsou známé, avšak křížením s lori žlutoskvrnným vznikla v Austrálii mutace olivová.

Rozšíření

Východní a jihovýchodní Austrálie od centrálního Queenslandu přes východní oblasti Nového Jižního Walesu a Victorii až po Tasmánii, Klokaní ostrov. Celková oblast jejich výskytu zahrnuje více než 1 000 000 km2. V jižních, pobřežních oblastech jsou široce rozšířeni, na sever od Sydney jsou vzácnější. Obývají nejrůznější typy krajin od pobřežních oblastí až po pahorkatiny směrem do vnitrozemí, otevřenou buš i křovinatou či zalesněnou krajinu, adaptují se i v obydlených oblastech a to převážně v oblasti zahrad a sadů.

Život v přírodě

Mimo hnízdní sezónu jsou často vidět ve větších i menších hejnech a rovněž ve společnosti dalších papoušků či jiných ptáků. Jsou aktivní a hluční. Výborně létají a jejich let je rychlý a přímý. Arndt uvádí, že při letu vydává mávání křídel vrčivý zvuk. Často přelétávají za potravou i větší vzdálenosti a jejich způsob života lze označit za nomádský. Při sbírání potravy jsou méně ostražití a lze se k nim přiblížit i na menší vzdálenost. Hřadují obvykle stranou od míst, kde sbírají potravu. Jednotlivé páry vytváří mezi sebou velmi pevné vazby, drží se pospolu i ve větších hejnech a lze je poměrně dobře rozeznat právě v době mimo sběr potravy. Díky ničení eukalyptových porostů kvůli zemědělství tito loriové přichází o své původní životní prostředí, avšak jsou velmi přizpůsobiví a rychle se adaptují na kulturní krajinu či se stěhují do blízkosti lidských obydlí. V některých oblastech jsou považováni za škůdce v sadech. Vzhledem ke svému širokému a hojnému rozšíření jsou zmiňováni snad v každé zprávě o pozorování ptactva v oblasti jejich výskytu. Nicméně, podle pozorovatelů, není jednoduché ho spatřit vzhledem k převážně zelenému zbarvení těla. Také ho lze snadno zaměnit za lori malého (Glossopsitta pusilla) vzhledem k podobnému zbarvení. Hnízdní období začíná v srpnu a trvá do ledna. Hnízda si budují v dutinách na vysokých stromech. Někteří pozorovatelé uvádí, že upřednostňují eukalypty a velmi často ty, které jsou v blízkosti zdroje vody. Vstupní otvor je obvykle velmi malý, takže ptáci se do něj musí „vmáčknout“. Hloubka hnízda bývá obvykle do 50cm, dno je pokryto drobným naštípaným dřevem. Samička snáší obvykle 2, výjimečně až 3 vajíčka. Jejich velikost je 24x20mm. Na vejcích obvykle sedí přes den pouze samice, v noci jsou v hnízdě oba rodiče.

Potrava

Ovoce, květy, nektar, pyl, ale také semena, různé bobule a larvy hmyzu. Podle některých pozorování při sběru potravy upřednostňují eukalypty.

Chov v zajetí

Lori mošusový se mimo australskou geografickou oblast choval do nedávné doby jen velmi vzácně. Do Evropy se dostal až koncem 19. století a teprve v posledních několika letech se stává u chovatelů oblíbený a jeho početní stavy v Evropě mírně stoupají. To je jistě potěšitelný trend vezme-li se v úvahu, že je to australský papoušek a jako takového ho tedy již nebude možné dovážet z domoviny vzhledem ke striktním zákonům zakazujícím vývoz byť i v zajetí odchovaných jedinců. Stejně jako většina ostatních loriů je velmi živý, hravý a snadno přivykne na společnost lidí. Jeho hlasový projev je výrazný, avšak ne nijak hlasitý nebo nepříjemný. Vlohy k mluvení nemá velké, bývají uváděny jako nižší, než mají loriové mnohobarví. K jiným druhům papoušků je obvykle velmi agresivní a dokáže zaútočit i na mnohem větší druhy. Jednotlivé páry se doporučují chovat odděleně, přestože někteří chovatelé uvádí, že je možný skupinový chov v dostatečně velké voliéře. Na druhou stranu Mike Owens z Austrálie uvádí, že se jedná o mírumilovné papoušky, kteří mohou být ve společnosti drobných exotů (zebřiček), či jiných ptáků (neofémy, holubi aj.) a mírumilovní zůstávají i v hnízdní sezóně. Tedy pokud je voliéra dostatečně velká a hustě zarostlá. Chov jako takový není zcela jednoduchý a nelze ho doporučit absolutním začátečníkům. Arndt uvádí, že jsou náchylní na napadení organismu a že je bezpodmínečně nutná vysoká hygiena chovu. Objevují se časté náhlé úhyny bez viditelných vnějších symptomů. Obývají převážně horní část voliéry, avšak občas slétávají na zem. Rádi se koupou. Vzhledem k jejich hravosti by neměly ve voliéře chybět větve na okusování či jiné prostředky pro ukrácení dlouhé chvíle. Průměrná délka života v zajetí je udávána 15 – 25 let. Lori mošusový - samec Arndt udává minimální velikost voliéry 2 x 1 x 2m (délka x šířka x výška). Voliéra by měla být z takových materiálů, aby byla zajištěna dostatečná hygiena prostředí. Teploty v letních měsících by ve stínu neměly překračovat 35oC. Při vyšších teplotách slétávají do spodní části voliéry, jsou malátní a při déle trvajících vysokých teplotách může dojít i k selhání srdeční činnosti. V zimě se doporučuje minimální teplota 15oC, Arndt uvádí 20 °C. Do voliér je vhodné umístit budku i mimo hnízdní období, protože ptáci v ní nocují. První doklady o chovu tohoto druhu v zajetí jsou z roku 1869, kdy několik exemplářů chovala zoologická zahrada v Londýně. Prvního odchovu v zajetí bylo dosaženo v Německu u chovatele Nagela v roce 1903. První odchov Loriů mošusových v ČR se podařil Petru Adamčíkovi v roce 2001. Odchov je v dnešní době již častější. Chovná sezóna začíná ponejvíce v březnu a trvá až do září - října. V době hnízdění bývají tito loriové velice agresivní. Snůška je obvykle 2, výjimečně 3 vajíčka. Pokud je plně harmonizující pár, lze je s úspěchem odchovat pod vlastními rodiči. Inkubační doba je 23 dní, po dalších 50-52 dnech vylétají z hnízda. Rodiče je pak ještě další až dva až tři týdny dokrmují. Poté je vhodné mladé odstavit od rodičů vzhledem k agresivitě v případě dalšího hnízdění. Pohlavně dospívají zhruba ve 12 měsících, avšak odchovávat obvykle začínají až ve dvou letech. Ručně dokrmovaní ptáci bývají v dospělosti více krotcí, lépe si zvyknou na přítomnost člověka a přitom to nijak nesnižuje jejich schopnost dalšího rozmnožování a starání se o potomstvo. Na tvaru či formě budky příliš nezáleží, velikost klasické budky je udávána 23 x 23 x 30cm se vstupním otvorem o průměru 6cm. Velikost kroužků pro kroužkování je 5,5 – 6,0mm

Kříženci

V Austrálii byli odchováni kříženci s lorim mnohobarvým horským (Trichoglossus haematodus mollucanus) a rudopáskovým (Trichoglossus haematodus rubritorquis), dále pak s lorim žlutoskvrnným (Trichoglossus chlorolepidotus) a lorim malým (Glossopsitta pusilla).

Zastoupení v chovech

V České republice se dle mých informací v současné době tento druh chová ve čtyřech chovech.

Krmení

Základem potravy je kaše pro lorie nahrazující nektar, jejíž složení je neustále diskutováno mezi chovateli a její jednotlivé varianty jsou s větším či menším úspěchem aplikovány v chovech. Pro začátečníky i pokročilé chovatele lze jednoznačně doporučit některou instantní směs, kterých je již i na našem trhu bohatý výběr. Vedle dovážených zahraničních produktů (např. Orlux, CeDe aj.) jsou nabízeny i české produkty Tropic Nektar a Lori max. Tyto instantní směsi mají kromě jiného i tu výhodu, že obsahují i všechny látky potřebné ke správné výživě včetně minerálů a vitamínů a není tudíž potřeba žádných dalších prostředků či potravinových doplňků. Příprava a ředění jednotlivých těchto produktů je vždy popsáno příslušným výrobcem. K této tekuté stravě pak přidáváme čerstvé ovoce. Pokud se vyhýbáte umělé instantní stravě, nebo Vám právě došla, osvědčila se mi směs, která se skládá z dětských piškotů a rozmixovaného ovoce a do tohoto základu přidávám trochu medu, nízkotučný bílý jogurt, glukózu, kukuřičný škrob, pyl, pivovarské kvasnice, vitamíny a doplňuji vodou. Podle některých chovatelů berou loriové mošusoví i naklíčené zrní.

Osobní zkušenosti

Lorie mošusové chováme v našem chovu již druhou sezónu a mohu tak potvrdit slova mnohých chovatelů, že se jedná o nesmírně milé papoušky, kteří jsou po celý den aktivní a velmi hraví. Kdykoliv procházím okolo jejich voliéry, téměř vždy mne přinutí některý z jejich kousků zastavit a chvíli je pozorovat. U nás obývají voliérku o rozměrech 1 x 1 x 1,2m dřevěné konstrukce. Přední část je opatřena pletivem, boky jsou z ploykarbonátu. Nikdy jsem nezjistil, že by kteroukoliv část voliérky ničili. V horním rohu je zavěšená budka a na pletivu přední části jsou umístěny misky s krmením. Na dně voliérky je pak umístěna miska s vodou na koupání, kterou velmi často využívají. U našich loriů mošusových platí do puntíku to, že stejně jako u lidí - co jedinec, to jiný typ projevu, jiná povaha. Sameček zcela odpovídá popisu Mika Owena, který popisuje tyto lorie jako Mládě lori mošusového mírumilovné, klidné, přátelské a bezkonfliktní papoušky. I přesto je však v tomto Mládě lori mošusového páru dominantní, což dokazuje mimo jiné například při konzumaci potravy. Samička je úplný protiklad. Je výrazně živější, ale také agresivnější, což se projevuje zejména v době hnízdění, kdy napadá bez výstrahy i moji ruku při krmení, čištění či kontrole. A protože protiklady se přitahují nejen u lidí, ale i u ptáků, vytvořili oba dva dokonale harmonizující pár a v letošním roce úspěšně odchovali své první mladé. V našich podmínkách začali loriové mošusoví hnízdit v březnu, kdy snesli svá první vejce ze kterých odchovali jedno mládě. Další snůšky pak následovaly v květnu, červnu (obě neúspěšné) a srpnu. Mohu tak potvrdit názor, že se jedná o ptáky, jejichž odchov není nijak zvlášť složitý. Neúspěch v květnu a červnu přičítám vysokým teplotám v té době, což koresponduje i se zkušenostmi Pavla Abrháma (viz časopis Nová Exota, II/1 str.14). Vzhledem k rozsahu našeho chovu není možné dodržovat absolutní hygienu. Čištění voliér se provádí jednou za 10 – 14 dní. Nikdy jsem však nezaznamenal jakékoliv známky napadení ptáků bakteriálními, virovými, plísňovými či jinými chorobami. Nemám zkušenost ani s náhlým úmrtím, jak uvádí Arndt. Osobně si myslím, že pokud je pták v dobré fyzické kondici a má dostatek kvalitní a vyvážené potravy, tak si je jeho tělo schopno vybudovat natolik fungující imunitní systém, že případné malé prohřešky v hygieně vnějšího prostředí již nehrají rozhodující roli. Co se týče teplot, v létě se pohybují okolo 30oC, v zimě okolo 15 – 18oC. Za nebezpečnější považuji spíše vyšší teploty v létě, než krátkodobě snížené teploty v zimě. Ptáci mají celoročně k dispozici budku, takže před chladem se mohou chránit v ní. A na závěr malá poznámka - loriové mošusoví v našem chovu nejsou cítít po mošusu, ani po ničem jiném.

Ochrana a obchod

Tak jako všichni ostatní papoušci je i lori mošusový zařazen do přílohy II úmluvy CITES a to i přesto, že jeho četnost je v domovině ještě dosti značná. V některých oblastech Austrálie, kde páchá škody na kvetoucích stromech v komerčních sadech, je i huben. Pro chov a obchod v rámci Evropské unie nejsou kladeny žádné formální překážky. Jediným průvodním dokumentem je veterinární povolení k převozu z okresu do okresu (v rámci ČR) - toto bývá velmi často opomíjeno, avšak nikdy jsem neslyšel o jakýchkoliv problémech či dokonce sankcích ze strany státních úřadů - či veterinární povolení k převozu ze státu do státu (v rámci EU). Toto povolení je naopak důležité, protože případná celní kontrola v tom daném státě může papoušky bez tohoto povolení zabavit a Vám způsobit nemalé problémy. Veterinární povolení k převozu vydává příslušná Okresní veterinární správa (potvrzení od soukromého veterinárního lékaře neplatí). Eventuelní dovoz či vývoz mimo Evropskou unii povoluje v ČR Ministerstvo životního prostředí po konzultacích se Státní agenturou pro ochranu přírody a Státní veterinární správa. Od podzimu 2006 však platí na celém území EU dovozní embargo v důsledku rozšíření ptačí chřipky. V současné době lze výjímečně povolit do osobního zájmového chovu dovoz maximálně 2 párů. Aktuální veterinární informace lze nalézt na portálu Státní veterinární správy V Austrálii patří tento druh mezi nejčastěji chované lorie a jeho cena na místním trhu se pohybuje okolo 75 – 100,-- australských dolarů. Jinde je jeho cena však nepoměrně vyšší. V Evropě se v současné době jeho cena pohybuje mezi 250 – 300 eury a podle údajů M.Owena dosahuje jeho cena na trhu v USA až 900,-USD. Jeho cena v Čechách respektuje cenu evropskou a pokud je u nás nabízen, pohybuje se okolo 7.000,--Kč za kus.

Zajímavosti

Podle dosažitelných informací je v celé Evropě chováno pouze cca 50 párů těchto loriů. V České republice jsou z tohoto množství přítomny čtyři páry, všechny jsou chovuschopné, avšak jen jeden úspěšně odchovává.

Lori mošusovýNázvy ve světě

Latinsky: Glossopsitta concinna, Anglicky: Musk Lorikeet, Dánsky: Moskuslori, Finsky: myskilurikki, Francouzsky: Lori à bandeau rouge, Holandsky: Muskusparkiet, Italsky: Lorichetto muschiato, Japonsky: jakouinko, Japonsky 2: ジャコウインコ, Norsky: Moskuslori, Německy: Moschuslori, Polsky: nektarynka pizmowa, Rusky: Мускусный лорикет, Slovensky: lori pižmový, Čínsky: 红耳绿鹦鹉, Španělsky: Lori Almizclero, Švédsky: Mysklorikit

Komentáře ke zvířeti

Vaše jméno:
Kolik je dva krát tři? *
Text komentáře: *
Napsáno je 0 a zbývá 500 znaků.
Zatím zde nejsou žádné komentáře, napište první.