Červenka obecná

Znaky

Staré ptáky poznáme podle červené, šedou olověnou barvou orámované hrudi a tváří. Můžeme si je splést s lejskem malým, který je však mnohem menší - 11,5 cm proti 14 cm - a má bílý kořen ocasu. Mladé červenky jsou hnědě skvrnité a mají nápadně velké tmavé oči.

Prostředí

Vlhké listnaté a smíšené lesy s hustým podrostem, parky, křovinaté zahrady, s oblibou v blízkosti vody. Červenka obecná je částečně tažná.

Rozmnožování

Samečkové červenky zpívají od poloviny ledna do poloviny června především brzy ráno, kdy zahajují po rehkovi domácím s kosem ptačí koncert. Zpívají i večer dlouho do soumraku. Jejich písnička zní perlivě a snivě a patří k vůbec nejkrásnějším ptačím písním. Zpěvem zahání sameček červenky často i za pomoci zobáčku a drápků ostatní samečky červenek ze svého okrsku. Útok na vetřelce vyvolává pohled na jeho červenou hruď. Při toku krmí sameček samičku. Samička pak staví v prohlubni na zemi pod převislou trávou nebo v dutině stromu hnízdo z listí a stébel, po 13 až 14 dní pak sedí na svých obvykle 5 až 7 vejcích. Mláďata se klubou z vajíček černá a holá a v prvních dnech je matka musí zahřívat. Když opouštějí mladí ptáci hnízdo, nemají ještě červenou hruď, a tak se mohou v rodičovském revíru beztrestně pohybovat. Od dubna do července mají červenky dvě snůšky. Za tichých a teplých podzimních večerů, kdy už neslyšíme žádného jiného ptáka, začínají samečkové červenek zase zpívat a vymezují si tak staré či nové hranice svých okrsků.

Potrava

Červenka obecná hledá na zemi hmyz, pavouky, žížaly a plže. Na podzim zobají i bobule a v zimě se často objevují na krmítkách, kde ocení měkkou potravu.