Drozd kvíčala

Znaky

Kvíčala je velká jako kos. Pestrý pták s šedou hlavou a nápadnou kresbou na hrudi. Je velmi společenská, má štěbetavý hlas.

Prostředí

Drozd kvíčala obývá lesy, polní lesíky, parky, zahrady, okraje lesů při vlhčích loukách.

Rozmnožování

Hnízdí v koloniích, kde společně v témž čase staví hnízda až 30 párů, často několik párů na jednom stromě. Hnízda jsou důkladně vybudované hluboké mísy umístěné někdy vysoko, někdy nízko, někdy zcela volně a jindy skrytě. Mnohé kvíčalí kolonie zcela vyplení vrány, straky nebo sojky. Kvíčaly se brání tím, že na nepřítele vrhají ve střemhlavém letu trus. Takové bomby z trusu jsou nebezpečné zbraně, protože mohou peří útočníka tak zašpinit a slepit, že je neschopen letu. I lidé, kteří mají co dělat v kolonii kvíčal, musí počítat s „ostřelováním", stejně i káně, která loví v blízkosti kvíčalí kolonie myši. Stavba hnízda trvá ptákům 4 až 5 dní, samice kladou 4 až 7 vajec, sedí na nich asi 12 dní, stejně dlouho zůstávají mladé kvíčaly na hnízdě. Kvíčaly hnízdí od dubna do června dvakrát v roce.

Potrava

Červi, plži, hmyz, na podzim takřka výhradně bobule (jalovcové bobulky, jeřabiny aj.).

Všeobecně

Zhruba od r. 1850 se původně čistě severské kvíčaly začaly šířit na jihozápad a dnes jsou všude ve střední Evropě dosti hojné, šíření jejich hnízdišť však ještě neskončilo.

Až do přelomu století byla protahující hejna kvíčal hromadně odchytávána a jako tzv. jalovcoví ptáci byli prodáváni na trzích. Díky požívání jalovcových bobulí mělo totiž jejich maso hořce kořeněnou, zvláštní chuť. Nakonec byl ale lov kvíčal na lep zakázán.