Lorikul modrobradý

Drobný lorikul, který je chován i u nás. Samec je zelený, poněkud bledší naspodu a světlejší na hlavě. Na hrdle má nápadnou ohraničenou modrou skvrnu. Kostřec a svrchní ocasní krovky jsou červené. Letky svrchu zelenomodré. Ocas shora zelený, zespodu modravý. Zobák je korálově rudý se žlutou špičkou. Duhovka bledě žlutobílá. Nohy bledě oranžové. Samice je poněkud tmavší. Na hrdle má modrou malou skvrnku, nebo skvrnka úplně chybí. Mladí mají čelo a tváře tmavě šedozelené, kostřec zelený, zobák bledě oranžový, duhovku hnědou, nohy světle hnědé.

Lorikul modrobradý obývá rozsáhlé území na jihozápadě Indie, jižně od Bombaje, a dále na východ podél pobřeží do Bengálska, východního Himálaje od východního Nepálu po Assam, dále na východ po Barmu a Thajsko severně od desáté rovnoběžky na Malajském poloostrově. Nechybí v jižním La osu a jižním Vietnamu, na Andamanských ostrovech a souostroví Meigui.

V Indii žije lorikul modrobradý v lesnatých oblastech a plantážích do nadmořské výšky 2000 m. Místy je běžný, ale o jeho rozšíření není příliš zpráv, neboť je velice nenápadný. Řídký v Nepálu, sporadicky rozšířen je v Barmě. V Thajsku žije v otevřených stálezelených pralesích, listnaté džungli a bambusových porostech, ale také na otevřených planinách a v horách do výšky 1400 m n. m.

Nejčastěji se zdržuje v párech nebo malých skupinkách, početnější hejna tvoří jen na stromech, které jsou obaleny květy. V té době prý mohou být na jediném stromě i stovky lorikulů. Je to velkolepá podívaná, neboť papoušci šplhají mezi listy, často visí hlavou dolů a zalézají do květů. Jsou vždy velice aktivní, spirálovitě oblézají větve, poletují. Při odletu ze stromu se hlasitě ozývají. V té době jsou nejnápadnější. Let je rychlý, svistivý, ve vlnovkách.

Potravou jsou měkké zralé plody, ovoce a bobule, divoké fíky, dále květní nektar a semena.

Hnízdní sezona trvá od ledna do dubna, hnízda jsou v dutinách stromů, někdy i nízko u země. Samice snáší 2-4 vejce, zahřívají je pravděpodobně oba rodiče asi 23 dnů. Také mláďata krmí samec i samice.

Do Evropy se lorikul modrobradý dostal již v roce 1977, byl ale vždy velkou vzácností. První odchov se podařil v roce 1907 u Nagela. V době hnízdění vyžaduje stálou, poměrně vysokou teplotu (20 - 25 °C) a různorodou potravu ke krmení mláďat. Základem by měla být instantní nektarová krmiva pro lorie, dětská výživa, zralé měkké ovoce, drobná semena (směs pro andulky), míchanice, máčené piškoty atd. Chov se daří ve velkých vnitřních voliérách nebo částečně krytých zahradních voliérách. Budky mají vnitřní průměr 12-15 cm, výšku 20-25 cm a vletový otvor 5 cm.

Názvy ve světě

Lorikul modrobradý

Latinsky: Loriculus vernalis, Anglicky: Vernal Hanging Parrot, Německy: Frühlingspapageichen, Dánsky: Blåstrubet Flagermuspapegøje, Španělsky: Lorículo Vernal, Finsky: intianriippukaija, Francouzsky: Coryllis vernal, Italsky: Loricolo vernale, Japonsky: midorisatouchou, Japonsky 2: ミドリサトウチョウ, Holandsky: Indische Vleermuisparkiet, Norsky: Blåstrupet Flaggermuspapegøye, Polsky: zwisoglówka wiosenna, Rusky: Весенний висячий попугайчик, Slovensky: lorík zelený, Švédsky: Blåstrupig fladdermuspapegoja, Čínsky: 短尾鹦鹉

Mohlo by vás také zajímat

Amazoňan modrobradý,  Lorikul korunkatý,  Lorikul ozdobný,  Lorikul žlutobradý,  Pyrura modrobradý