Aktuálně: 5 563 inzerátů168 353 diskuzních příspěvků17 659 uživatelů

Poletuška slovanská

Pteromys volans

Poletuška slovanská

Pteromys volans

Poletuška slovanská

  • Výskyt: Od Finska, přes Sibiř až po Koreu a Japonsko
  • Velikost: 15-17 cm bez ocasu
  • Hmotnost: 95-170 g
  • Počet mláďat: 2-4 ks
  • Potrava: Březová kůra
Poletuška slovanská
Kam se řadí?

Poletuška slovanská

Taxonomie

  • Říše: Animalia - živočichové
  • Kmen: Chordata - strunatci
  • Podkmen: Vertebrata - obratlovci
  • Infrakmen: Gnathostomata - čelistnatí
  • Nadtřída: Tetrapoda - čtyřnožci
  • Třída: Mammalia - savci
  • Podtřída: Theria - živorodí
  • Infratřída: Eutheria - placentálové
  • Řád: Rodentia - hlodavci
  • Podřád: Sciuromorpha - veverkočelistní
  • Čeleď: Sciuridae - veverkovití
  • Podčeleď: Pteromyinae - poletuchy
  • Rod: Pteromys - poletuška
Poletuška slovanská
Kde žije?

Poletuška slovanská

Evropa

  • Nadmořská výška: 290 m
  • Povrch: většinou nížiny (60%), jih hornatý
  • Teplotní pásy a srážky:
  • Studený: oblast polární a subpolární (200-600 mm/rok)
  • Mírný: oblast západopřímořská (nad 600 mm/rok), přechodná (400-1500 mm/rok), vnitrozemská (do 400 mm/rok)
  • Subtropický: oblast středomořská (400-1000 mm/rok)
  • Roční období:
  • Střídání 4 ročních období: jaro, léto, podzim, zima
  • Průměrná teplota:
  • Zima: -2- +2 °C
  • Léto: 21-25 °C
Ing. Zbyněk Pokorný 16.12.2014, 06:00
14 265 4 minuty čtení

Charakteristika

Hlava a trup 15-17 cm, ocas 9,5-13 cm, výška 3,2-3,9 cm, hmotnost 95-170 g. Poletuška slovanská připomíná malou, šedou veverku obecnou, avšak zřetelná se od ní odlišuje létací blánou, která je natažená mezi předníma a zadníma nohama a je porostlá hustými chlupy. Tato blána je tvořena kožním záhybem na boku těla. Ocas je po stranách husté ochlupený a napomáhá při plachtění.

V zimě má poletuška hedvábně měkký stříbrošedě lesklý kožich. Oči jsou poměrně velké, ale uši jsou malé a téměř zcela ukryté v srsti.

Výskyt

Poletuška slovanská obývá převážně husté smíšené lesy na severu tvořené borovicemi, smrky a břízami. Oblast výskytu zasahuje tak daleko na sever, kde ještě rostou břízy. Poletuška potřebuje přirozené lesy, a tak ji moderní lesní hospodářství vytlačuje stále dál na východ. U nás se s ní nesetkáme.

Způsob života

Poletušky slovanské výborně šplhají. S pomocí „létacích blán" mohou překonávat větší vzdálenosti (až 35 metrů) volným klouzavým letem. Přitom zvíře používá ocas jako kormidlo a kromě toho ovlivňuje směr letu pomocí pohybů předních a zadních nohou. Při přistání zvedne ocas a přední tlapky do výšky a tlačí podélnou osu těla do vertikální pozice, aby tím zmírnila náraz při přistání. Jsou to malá zvířata, která pronásledují zejména kuny. Jejich velké oči svědčí o tom, že patří ke zvířatům aktivním zejména za šera.

Rozmnožování

Poletušky si budují velká hnízda na stromech. Využívají je po celý rok a tráví v nich i chladné období. Na jaře se zde rodí holá a slepá mláďata. Většinou samice vrhne ještě podruhé v létě 2-4 mláďata.

O biologii těchto zvířat víme pouze to, co bylo zjištěno pozorováním při jejich chovu v zajetí - především v zoologických zahradách. O jejich životě ve volné přírodě je známo málo, protože tato zvířata žijí vysoko v korunách stromů, v nepřístupných březových lesích Sibiře. Zdá se, že tyto veverky mají pozoruhodně vyvinuté sociální chování, často je možné je spatřit v menších skupinách tvořených buď jenom samečky, či naopak pouze samičkami.

Potrava

Jejich hlavní potravou je březová kůra, kterou šroubovitým pohybem odlupují ze stromu. K jídelníčku těchto zvířat patří ale také listy stromů, čerstvé výhonky a pupeny, semínka nejrůznějších jehličnatých stromů, květy jívy, stejně jako bobule a nejrůznější lesní plody. Potravu odnášejí poletušky do hnízda a tam ji konzumují. Protože neupadají do zimního spánku a v zimě pouze zmenší svou aktivitu, používají někdy ptačí hnízda anebo dutiny ve stromech, ve kterých si ukládají zásoby potravy.

Další zajímavosti

Na celém světě existuje 13 rodů a 36 druhů poletušek, které žijí převážně v teplejších oblastech světa, například v Americe a v Eurasii, ale zasahují také na Malajské souostroví. V jihovýchodní Asii se lze s nimi setkat nejčastěji. V některých oblastech jsou dokonce tak početné, že se na jejich lov specializovala jedna sova (Phodilus badius). Avšak pozor, v Malajsii se vyskytují poletuškám podobné, ale zcela nepříbuzné letuchy patřící do řádu Dermoptera. V Evropě sice poletušky ve volné přírodě už téměř neuvidíme, ale ve zvláštních zařízeních zoologických zahrad, v pavilonech nočních savců, ve kterých je možné díky obrácenému režimu dne a noci sledovat noční zvířata aktivní v tlumeném světle, se s nimi můžeme setkat poměrně často. Můžeme pozorovat, jak plachtí: před přistáním zvednou blánu předními nožičkami vzhůru a brzdí ocasem. Pevně se pak zachytí drápky. Při dobré péči se poletušky v zajetí snadno rozmnožují.

Názvy ve světě

Poletuška slovanská

Anglicky: Siberian Flying Squirrel, Finsky: Liito-orava, Francouzsky: Polatouche, Holandsky: Gewone vliegende eekhoorn, Německy: Sibirisches Gleithörnchen, Polsky: Polatucha, Rusky: Обыкновенная летя́га, Slovensky: Poletuška slovanská, Španělsky: Ardilla voladora europea

Foto: http://www.zoohome.ru

Podělte se s námi o názor na tento text →