Aktuálně: 5 564 inzerátů168 370 diskuzních příspěvků17 659 uživatelů

Veverka popelavá

Sciurus carolinensis

Veverka popelavá

Sciurus carolinensis

Veverka popelavá

  • Výskyt: Severní Amerika, Evropa, Asie
  • Velikost: 20-28 cm bez ocasu
  • Hmotnost: Přes 700 g
  • Potrava: Plody stromů
Veverka popelavá
Kam se řadí?

Veverka popelavá

Taxonomie

  • Říše: Animalia - živočichové
  • Kmen: Chordata - strunatci
  • Podkmen: Vertebrata - obratlovci
  • Infrakmen: Gnathostomata - čelistnatí
  • Nadtřída: Tetrapoda - čtyřnožci
  • Třída: Mammalia - savci
  • Podtřída: Theria - živorodí
  • Infratřída: Eutheria - placentálové
  • Řád: Rodentia - hlodavci
  • Podřád: Sciuromorpha - veverkočelistní
  • Čeleď: Sciuridae - veverkovití
  • Podčeleď: Sciurinae - veverky
  • Rod: Sciurus - veverka
Veverka popelavá
Kde žije?

Veverka popelavá

Severní Amerika

  • Nadmořská výška: 730 m
  • Povrch: hornatý, vysočiny i roviny
  • Teplotní pásy:
  • Arktický: srážky 300 mm, teploty pod nulou
  • Subarktický: srážky 300 mm, teploty kolem nuly
  • Humidní, mírně studený pás: 10 °C
  • Humidní, středně teplý pás: 20 °C
  • Tropický: nad 20 °C
  • Roční období:
  • Střídání 4 ročních období: jaro, léto, podzim, zima
  • Teplota:
  • Nejvyšší: 27,6 °C
  • Nejnižší: -19,1 °C
Ing. Zbyněk Pokorný 21.12.2014, 19:00
9 774 4 minuty čtení

Charakteristika

Hlava s tělem 20-28 cm, ocas kolem 22 cm, výška 6-6,5 cm, hmotnost až přes 700 g. O něco větší a silnější než veverka obecná. Srst na svrchní straně těla vždy šedá, jen v některých případech na bocích zřetelná příměs hnědé. Na uších nejsou nikdy štětičky. Na spodině bílá. Ocas má veverka popelavá dlouhý a huňatý. Obdobně pohyblivá jako veverka obecná.

Výskyt

Zdomácnělá v Anglii. Veverka popelavá pochází ze Severní Ameriky, kde zaujímá v ekosystému stejné místo jako veverka obecná v Evropě a severní Asii. Dává však přednost listnatému lesu, i když začala osidlovat i jehličnaté porosty. Ve své severoamerické domovině se tato veverka vyskytuje především v zóně dubových lesů a její rozšíření sahá až na jižní okraj severního pásma jehličnatých lesů. Směrem západním je veverka popelavá rozšířená až k podhůří Skalnatých hor.

Zdomácnění v Anglii: V roce 1889 bylo v anglickém hrabství Bedfordshire vysazeno 350 jedinců. Veverky zde velmi rychle zdomácněly a rozmnožovaly se mimořádně rychle, takže jejich počet o sto let později jde již do milionů. Přitom vytlačovaly veverky obecné a v polovině našeho století to vypadalo, že původní veverka obecná podlehne náporu veverky popelavé a z Anglie brzy úplně vymizí. Avšak k tomu nedošlo. Oblast rozšíření veverek popelavých se ustálila, dále se nerozšiřovala a od šedesátých let se už prakticky nezměnila, takže v současné době můžeme hovořit koexistenci obou druhů. Větší a silnější veverka popelavá vytlačuje veverku obecnou především z nížinných oblastí s listnatými stromy a z městských parků. Avšak ve vyšších nadmořských výškách, kde převládá chladnější podnebí, a kde většinou rostou jehličnaté stromy, dominuje veverka obecná. Zdá se, že oba druhy, které si jsou stavbou těla a způsobem života velmi blízké, nemohou žít trvale společně. Zdomácnění veverky popelavé představuje tedy jeden z mála případů, kdy došlo k částečnému vytlačení původního druhu, avšak nikoliv k jeho úplnému zániku. Něco podobného se zřejmě odehrálo ve větší míře po skončení doby ledové v Evropě, kdy různé druhy zvířat pronikly z jihovýchodu a jihozápadu ze svých útočišť znovu zpátky do střední a severní Evropy.

Způsob života

Podobně jako veverka obecná využívá veverka popelavá svůj životní prostor především ve „třetí dimenzi", to znamená, že se pohybuje při hledání potravy v úrovni od země až po vrcholky stromů. Ani ona se neukládá k zimnímu spánku. V zimním období velmi často okusuje kůru z mladých větví, což vedlo k velkým stížnostem pracovníků lesního hospodářství. Akce zaměřené na snížení počtů těchto veverek však nepřinesly velký užitek, protože tento druh dokáže stejně jako veverka obecná znovu poměrně rychle nahradit i vysoké ztráty zvýšeným rozmnožováním.

Potrava

Semena všeho druhu, zvláště semena stromů, kůra smrků, buků, modřínů a bříz a pupeny na větvích těchto stromů. Rozmnožování: Podobně jako u veverky obecné dochází někdy i k 3 vrhům za rok. Rozmnožovací období není přesně vymezené, a jen od září do prosince se obvykle nerodí žádná mláďata. Sameček a samička jsou spolu jen krátce. Doba březosti 42-45 dní. Samečci se nepodílejí na výchově mláďat.

Další zajímavosti

Kvůli škodám způsobeným v lesním hospodářství byly podniknuty pokusy veverku šedou ve Velké Británii vyhubit, což se ovšem nepodařilo a pravděpodobně by to ani nebylo technicky ani ekonomicky proveditelné. Zdá se, že vysazení veverky šedé v jižní Africe probíhá také velmi úspěšně. Zda by toto citlivé zvíře mohlo úspěšně žít také v kontinentální Evropě, není jasné.

V severní Evropě, ale i v některých místech Německa se vyskytuje burunduk (Tamias sibiricus). Ze Severní Ameriky byl do Evropy dovezen a na několika lokalitách v Rakousku vysazen čipmank (Tamias striatus). Na našem území se tyto pozemní veverky nevyskytují.

Názvy ve světě

Veverka popelavá

Anglicky: Eastern Gray Squirrel, Holandsky: Grijze eekhoorn, Německy: Östliches Grauhörnchen

Mohlo by vás také zajímat

Volavka popelaváVeverka prévostovaVeverka slunečníVeverka kapskáVakoveverka většíVakoveverka páskovanáVakoveverka bezblanáVeverka obecná

Foto: http://fr.academic.ru

Podělte se s námi o názor na tento text →