Medvěd lední

Charakteristika

Délka těla 2-2,5 m, hmotnost 300 až 800 kg, samice výrazné menší a lehčí. Ocas je obdobně jako u medvěda hnědého krátký a není téměř vidět. Stavba lebky protáhlejší než u medvěda hnědého, se kterým ho nelze zaměnit díky zbarvení srsti. Ta je u medvěda ledního špinavě až žlutavě bílá. Také krk je výrazně delší a umožňuje lednímu medvědovi rychlejší a obratnější pohyby. Na nohách má jen málo zahnuté silné drápy. Chodidla jsou až na polštářky, na které našlapuje, ochlupená. Mohutné tlapy se výborně hodí jak pro běh po sněhu, tak i pro plavání. Medvěd lední má zvláštní mastnou srst, po které rychle stéká voda a která izoluje tak dokonale, že téměř nedochází k úniku tělesné teploty. Proto není možné vyhledávat tyto medvědy například pomocí přístrojů, pracujících na bázi infračervených paprsků, které reagují na vyzařované teplo.

Výskyt

Medvěd lední žije na plovoucích krách v Severním ledovém oceánu a na nejsevernějších částech arktické pevniny. Tady se pohybuje buď po ledových krách, anebo obchází svoje území a stále pátrají po své hlavní potravě, kterou představují tuleni. Uvedené rozdíly mezi ním a medvědem hnědým jsou výsledkem přizpůsobení medvěda ledního extrémním životním podmínkám v oblastech, které obývá. Proti silnému mrazu chrání medvěda ledního jeho hustá srst a silná vrstva podkožního tuku.

Způsob života

Medvěd lední žije samotářsky a loví v oblasti arktického ledu. Nezamrzlou vodu mezi ledovými krami překonává lehce plaváním. Dokáže se velmi dobře potápět, pod vodou vydrží i několik minut. Na hladkém ledovém povrchu se díky svým ochlupeným tlapám opatřeným drápy dokáže pohybovat velice rychle a jistě. Podobně jako medvěd hnědý staví se i medvěd lední často na zadní nohy. K odpočinku používá místa ve skalních rozsedlinách anebo mezi nahrnutými ledovými krami. V zimě si medvědi ve sněhu vyhrabávají nory, ve kterých tráví období zimního klidu. Žijí ze svých tukových zásob, které na-shromáždili během období arktického léta. Před začátkem období zimního klidu dosahují medvědi lední nejvyšší tělesné hmotnosti (až 1000 kg) a jsou tak nejtěžšími dravými zvířaty žijícími na souši. Březí samice přivádějí mláďata na svět v doupatech vyhrabaných ve sněhu.

Potrava

Hlavně tuleni a ryby, příležitostně zdechliny, v období arktického léta jako doplněk rostlinná strava, jestliže se medvědi pohybují na pevnině, například na Špicberkách.

Rozmnožování

Koncem zimy, v dubnu a květnu, vyhledávají samotářsky žijící samci samice, které také žijí většinou osaměle, a dochází k páření. Po období březosti trvajícím osm měsíců se zpravidla rodí dvě mláďata (někdy jenom jedno a výjimečně tři), která jsou jen málo vyvinutá. Při narození jsou slepá a hluchá a měří necelých 30 cm. Ve čtyřech týdnech otevírají oči a rostou rychleji. Ve 2,5-3 měsících začnou dostávat první tuhou potravu.

V tu dobu opouštějí brloh a začínají si hodně hrát. Chodí za svou matkou a žerou maso čerstvě narozených tuleňů, kteří v té době představují jejich hlavní potravu. Mláďata zůstávají s matkou až do 3 let života.

Další zajímavosti

Lední medvěd není člověku téměř nebezpečný a snaží se mu vždy vyhnout. O zásoby potravin, které si lidé zřizují, se zajímá hlavně v noci. Lední medvěd je loven prakticky pouze pro svou kožešinu. Ještě v 60. letech byl povolen roční odstřel ve výši 1300 ledních medvědů - to však bylo daleko více, než s čím se dokázaly stavy medvědů vyrovnat. Proto se jejich počet neustále snižoval. Po zavedení ochrany v mezinárodním měřítku je naděje, že se podaří medvěda ledního zachovat.