Rosomák

Gulo gulo

Výskyt: Severní Amerika
Délka těla: 65-105 cm bez ocasu
Hmotnost: 10-20 kg
Březost: 9 měsíců
Počet mláďat: 2-4 ks
Potrava: Mršiny, plody, drobní savci
velikost písma:  A A A
10.06.2014     Autor: Ing. Zbyněk Pokorný     5000 zobrazení     0 komentářů

Charakteristika

Délka těla 65-105 cm, ocas 17-26 cm, hmotnost 10-20 kg, maximum až 30 kg. Největší zástupce čeledi kunovitých s téměř medvědím tvarem těla. Má vysoké nohy a velká široká chodidla s mohutnými dlouhými drápy a s kožovitou blanou mezi prsty, která brání propadání se ve sněhu. Tělo je jakoby stlačené a mohutné, s dlouhou hustou srstí. Chrup podobný kunám je velmi silný.

Výskyt

Jehličnaté lesy (tajga) a tundra od severní Skandinávie po severovýchodní Sibiř až do severních oblastí Severní Ameriky. V historické době žil rosomák ještě v Pobaltí a v Polsku, jakož i v severozápadním Rusku, ale byl odtud vytlačen. V posledních desetiletích se však jeho výskyt opět rozšiřuje. Dává přednost světlým lesům a vřesovištím.

Způsob života

Samotářský rosomák prochází svým revírem až 2000 km2 velkým, jehož hranice označuje močí a lejnem, zejména však svými pachovými žlázami. Při dlouhých dnech nebo naopak nocích v polární oblasti se nepřidržuje žádného denního rytmu, nýbrž vždy několik hodin loví a pak několik hodin odpočívá. Pohybuje se speciálním „kuním klusem", který je pozoruhodně rychlý na sněhu, do něhož se rosomák téměř neboří. Tak může dostihnout i větší a jinak rychlejší kořist, kterou nedohoní v obdobích bez sněhu. Se všemi zvířaty svého revíru se rosomák vypořádá, podlehne pouze smečce vlků. V zimě nespí - naopak je velice aktivní, dobře šplhá, spíše jako medvěd než jako kuna, a je schopen slézt se stromu i hlavou dolů. Při ohrožení cení své mohutné zuby.

Potrava

V letním období slídí rosomák v světlém lese nebo v tundře a hledá mršiny z uplynulé zimy, hnízdící ptáky i zralé lesní plody. Vyhrabává lumíky, snaží se najít čerstvě narozená mláďata losů a sobů, žvýká výhonky stromů a rozrývá hnízda čmeláků a vos. V zimním období se z něho stane zručný lovec, který se neslyšně pohybuje po sněhu a překvapí tak polární zajíce, tetřívky, honí lišky, soby a dokonce může ohrozit i rysa. Dalším šelmám krade kořist. Někdy se dostane do chat lovců, které dokonale zdemoluje, a tak pečuje o svoji velmi špatnou pověst. Ve skutečnosti nezabíjí nic, kromě toho, co potřebuje k obživě, při čemž svoji oběť usmrcuje mohutným kousnutím do šíje. Pokud je kořist příliš velká pro jedno jídlo, rozdělí si ji a ukryje ji v „zásobárnách".

Rozmnožování

K páření dochází většinou v květnu. Samci a samice žijí spolu jen několik týdnů. Po přibližně devíti měsících, většinou v únoru nebo březnu, vrhne samice v dokonalém úkrytu 2-4 mláďata. Oči otvírají po 4 týdnech a kojí se 10 týdnů. Pak jim matka předkládá rozžvýkanou potravu. Ve třech měsících jsou mláďata natolik vzrostlá, že se o sebe postarají, ale přesto se drží při matce téměř dva roky.

Nepřátelé

Vedle člověka je jediným nepřítelem rosomáka vlk. Určitým způsobem vlci omezují rosomákův revír, protože tam, kde jsou vlci, obecně chybí rosomák.

RosomákNázvy ve světě

Anglicky: Wolverine, Čínsky: *水獭(所有种), Italsky: Ghiottone, Německy: Vielfraß, Rumunsky: Mâncăcios, Slovensky: Rosomák severský

Foto: http://collections.burkemuseum.org

Komentáře ke zvířeti

Vaše jméno:
Kolik je dva krát tři? *
Text komentáře: *
Napsáno je 0 a zbývá 500 znaků.
Zatím zde nejsou žádné komentáře, napište první.