Muntžak malý

Charakteristika

Délka těla 70-90 cm, výška v kohoutku 40-50 cm, ocas 12 cm. hmotnost v průměru 12 kg u samiček, 15 kg u samečků. Samci jsou ozdobeni jednoduchými, asi 6 cm dlouhými parůžky a nezvykle velkými pučnicemi. Lodyha se málokdy větví. Samci mají ještě prodloužené horní špičáky (20 mm), které u samic zůstávají krátké (5 mm). Tento znak svědčí o vývojové primitivnosti celé skupiny muntžaků v rámci jelenovitých. Při útěku vyniká bílé zrcátko pod ocasem.

Muntžak se drží hodně v úkrytu a podobá se slabému srnci. Stavbou těla připomíná africké antilopy rodu Sylvicapra (chocholatka). Jeho zadní část je stejně stavěna a stejně jako ony se pohybuje s typicky vyhrbeným hřbetem. Svoji leskle kaštanovou srstí a gracilní postavou se odlišuje od srnce; kromě toho je menší. Samci jsou mohutnější než samice a v oblasti hlavy a krku jsou tmavší. Břicho je u mláďat světle šedé, s přibývajícím věkem šedne a tmavne. Zimní šat (od října do dubna) je tmavší než letní. Malé parůžky jsou shazovány v květnu nebo červnu a znova dorůstají v říjnu nebo listopadu. Jen mladí samci mají ještě v zimě parůžky pokryté lýčím.

Výskyt

Muntžak malý pochází z hor jižní Číny, kde žije v hustých, podrostem bohatých lesích. Podobný biotop v Evropě téměř chybí, ale přece se ho podařilo na několika místech ve Francii a Anglii vysadit. Původně žila zvířata ve volných oborách, ale později si vybudovala v jihovýchodní Anglii jádrovou oblast, z níž se šíří všemi směry. Od roku 1950 se tato tendence stupňuje, i když původní vysazení bylo provedeno už kolem roku 1900. Muntžak malý je vázán více než srnec na hustý porost a nízké lesy.

Způsob života

Muntžakové se zdržují v úkrytu po většinu dne. Hodně větří a nevytvářejí skupiny či stáda. Pouze při rozmnožování se samec připojí na několik týdnů k samici. Obecně brání každé zvíře svoje teritorium velmi zdatně proti vetřelcům. Při tom muntžaci bojují nejen svým drobným parožím, ale především svými ostrými špičáky, kterými zasazují krvácející rány. Muntžaci držení v zajetí napadají v období říje dokonce své chovatele, kterým mohou způsobit nepříjemná zranění. V době říje vydávají samci zvláštní zvuk, podobný psímu štěkotu.

Potrava

Podobně jako u srnčí zvěře je to velký výběr bylin, travin, listí keřů a stromů a pupenů. Tělesná kondice muntžaka vyžaduje i v zimě potravu bohatou na bílkoviny a nerostné látky. Nepježil by kontinentální zimu.

Rozmnožování

Říje probíhá v lednu a únoru. Březost trvá 7 měsíců a mládě váží při narození přibližně 1 kg. Je pokryto žlutavými skvrnami na kaštanově hnědém pozadí. Rodí se vždy jediné mládě, které je kojeno 3 měsíce a drží se matky, dokud se nenarodí mládě další.

Podobný druh

O něco větší než muntžak a u obou pohlaví bez paroží je srnčík čínský (Hydropotes inermis). Má dlouhé špičáky a byl s poměrně malým úspěchem vysazen v Anglii.